ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2544.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 2544/2023-509
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Contipro a.s. , se sídlem v Dolní Dobrouči, č.p. 401, identifikační číslo osoby 60917431, zastoupené doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praze 2, Bělehradská 299/132, proti žalovaným 1) Biopol GN s.r.o. , se sídlem v Praze 8, Thámova 402/4, Karlín, identifikační číslo osoby 26214768, 2) Patron ca, s.r.o. , se sídlem v Praze 8, Thámova 402/4, Karlín, identifikační číslo osoby 27113078, oběma zastoupeným Mgr. Petrem Sedlatým, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, o ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 23/2019, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2023, č. j. 1 Cmo 6/2023-411, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2022, č. j. 2 Cm 23/2019-333, rozhodl tak, že uložil žalované 1) povinnost zdržet se
a) užívání označení s vyobrazením javorového listu a/ nebo „Born in Canada“ při nabídce, propagaci, distribuci a prodeji výrobků ALAVIS TM MAXIMA Triple Blend Extra Silný,
b) šíření tvrzení, že Alavis a/ nebo Barny´s jsou kanadskými společnostmi,
c) šíření tvrzení, že značka Barny´s a/ nebo Alavis je kanadská; a to bez ohledu na způsob šíření tohoto sdělení a použité medium (výrok I.),
uložil žalované 2) povinnost zdržet se
a) užívání označení s vyobrazením javorového listu a/ nebo „Born in Canada“ při nabídce, propagaci, distribuci a prodeji výrobků ALAVIS TM MAXIMA Triple Blend Extra Silný,
b) šíření tvrzení, že je členem skupiny LightHouse International Inc., 1st. Canadian Place, Ontario, Kanada; a to bez ohledu na způsob šíření tohoto sdělení a použité medium (výrok II.),
uložil žalované 2) povinnost zveřejnit na www.alavis-maxima.cz omluvu tam uvedeného znění (výrok III.), zamítl žalobu v části nároku na uveřejnění omluvy na svých facebookových stránkách (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V. a VI.).
K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví uvedeným nejdříve opravil chybné označení výroků rozsudku soudu prvního stupně postupem podle §164 o. s. ř. (první výrok), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III. a V. potvrdil a ve výroku VI. změnil výši náhrady nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za dostatečná. V předmětné věci žalobkyně uplatnila nároky z ochrany proti jednání v nekalé soutěži, které se podle ní dopouštěly žalované v rámci své podnikatelské činnosti tím, že nepravdivě vyvolávaly dojem, že jejich výrobky s označením ALAVIS Maxima Triple Blend Extra silný jsou vyráběny v Kanadě nebo že původ těchto výrobků s touto zemí souvisí, což ve spotřebitelích vyvolávalo mylný dojem o kvalitě a původu zboží. Tento dojem byl vyvolán tím, že žalovaná 2) jako výrobce (dle oznámení Ministerstvu zemědělství) a žalovaná 1) jako (druhý) výrobce (dle obalu výrobku) uváděly na výrobcích a jejich obalech údaj „Born in Canada“ a vyobrazení kanadského javorového listu s nápisem „Premium Quality“. Toto jednání probíhalo ze strany žalovaných až do doby vydání předběžného opatření soudem prvního stupně. Žalované dále na webových stránkách uvádí, že výrobci výrobků Alavis a Barny´s jsou kanadské společnosti a žalovaná 2) na webových stránkách uvádí, že je členem skupiny LightHouse International Inc., 1st. Canadian Place, Ontario, Kanada.
Výrobky žalovaných, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly původně vyráběny kanadskou obchodní společností v Kanadě, minimálně od roku 2016 jsou však vyráběny žalovanými ve Slovinsku a nejsou při jejich výrobě použity suroviny pocházející z Kanady. Existence původní specifické kanadské receptury nebyla v řízení zjištěna, když sporné výrobky obsahují běžné potravinářské složky v obvyklých dávkách a oproti jiným podobným výrobkům uváděným na český trh není jejich složení nijak výjimečné či unikátní. Žalované jsou propojeny osobou shodného akcionáře s kanadskými obchodními společnostmi. Nebylo však prokázáno, že by tyto společnosti vykonávaly jakoukoli činnost (krom vlastnictví ochranných známek a poskytnutí licence k nim), která by měla s výrobky žalovaných reálně cokoli společného a z nichž by mohla vyplývat mimořádná (tj. větší než obvyklá) kvalita jejich výrobků.
Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vytýkané používání kanadských symbolů u výrobků žalovaných a označování se za divize kanadských společností (výroky I. a II. rozsudku soudu prvního stupně) představuje jednání žalovaných v nekalé soutěži podle §2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), v podobě klamavého označování zboží nebo služeb podle §2978 o. z., neboť tyto informace jsou způsobilé vyvolat ve spotřebitelích mylnou domněnku o původu zboží nebo o zvláštním charakteristickém znaku nebo zvláštní jakosti. V myslích spotřebitelů informace o spojení výrobků s Kanadou vyvolává představu o čistě přírodních, přesto kvalitních produktech, které jsou jim nabízeny. Takové spojení žalovaných ani jejich výrobků však v řízení zjištěno nebylo. Podstatný není ani tvrzený vztah ke společnostem Lighthouse International Inc., a Pharma United Inc., neboť pro možnost použití tvrzení o původu nejsou rozhodující majetkoprávní nebo korporátní vztahy, ale vztahy z pohledu spotřebitele skutečné, tedy zakládající reálný podíl „kanadského partnera“ na vzniku, výrobě a distribuci výrobků takto označených. Je totiž nutné preferovat situaci, kdy jasné označení „původu zboží“ poskytne spotřebitelům více informací a větší kontrolu nad jejich volbou, a tak jim poskytne ochranu před nevědomým nákupem výrobků, jejichž kvalita může být i jiná, než kterou si spotřebitel spojuje s evokující „zemí původu“. Označení používaná žalovanými jsou v tomto smyslu nepravdivá, neboť mohla u spotřebitelů evokovat vyšší jakost, a tím přispět k nižším prodejům výrobků žalobkyně a způsobit jí tak újmu.
Tímto jednáním žalovaných vznikla dle odvolacího soudu žalobkyni nemajetková újma spočívající v poškození pověsti jejích výrobků. Vzhledem k rozsahu vzniklé újmy, kterou žalobkyně dostatečně prokázala (e-maily zákazníků, vyjádření veterinárních lékařů) má žalobkyně právo na její odčinění poskytnutím přiměřeného zadostiučinění podle §2894 odst. 2 a §2988 o. z. ve formě omluvy (specifikované ve výroku III. rozsudku soudu prvního stupně) požadované po žalované 2), jejíž obsah odpovídá délce a intenzitě zásahu ze strany žalované 2). Délka uveřejnění i rozsah omluvy jsou rovněž přiměřené.
Rozsudek odvolacího soudu napadly v rozsahu, v jakém odvolací soud potvrdil výroky I., II., a III. rozsudku soudu prvního stupně, žalované dovoláním, které považují za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení jimi formulovaných otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se dle názoru žalovaných odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně nebyly dovolacím soudem dosud vyřešeny, a pro existenci vady řízení. Uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241 odst. 1 o. s. ř. Žalované navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu a v odpovídajícím rozsahu rovněž rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání žalovaných nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami, zastoupenými advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání není přípustné.
Otázky žalovaných, zda se v poměrech nekalé soutěže uplatní zásada poctivosti a zda se žalobkyně může domáhat ochrany proti nekalé soutěži, k níž došlo v důsledku jejího protiprávního jednání, přípustnost dovolání nezakládají, neboť odvolací soud se takto formulovanými otázkami nezabýval (zabývat nemusel). Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nelze podrobit dovolacímu přezkumu správnost (neexistujícího) právního názoru odvolacího soudu, na němž odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, a není tak splněna jedna ze základních podmínek přípustnosti dovolání stanovených v §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, nebo ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
Žalované prostřednictvím takto formulovaných otázek vytýkají odvolacímu soudu nedostatečné zohlednění skutečnosti, že sama žalobkyně nabízela své výrobky, jež jsou doplňky zvířecího krmiva, ke konzumaci lidem. Odvolací soud se takto formulovanými otázkami nezabýval (zabývat nemusel), neboť pro posouzení první podmínky generální klauzule nekalé soutěže, tedy přítomnosti hospodářského styku, shledal rozhodným, že všechny účastnice se pohybují na stejném segmentu trhu s přípravky na kloubní doplňky, a jde tak o přímé konkurenty, když v řízení bylo zjištěno, že výrobky žalobkyně nakupují i lidé, a výrobky žalobkyně i žalovaných se tedy pohybovaly na stejném trhu.
Dovolání žalovaných nečiní přípustným ani otázka, zda je odporující pravidlům nekalé soutěže jednání soutěžitele spočívající v označovaní výrobků javorovým listem a souslovím „Born in Canada“, tvrzení že předmětné značky jsou kanadské a žalovaná 2) je členem kanadské skupiny, pokud se odvolací soud nezabýval tím, zda odporují dobrým mravům soutěže a jsou způsobilé přivodit újmu spotřebitelům nebo jiným zákazníkům, neboť odvolací soud se podmínkami generální klauzule nekalé soutěže zabýval. Dospěl přitom ke zjištění, že výrobky žalovaných jsou vyráběny ve Slovinsku, při jejich výrobě nejsou použity suroviny pocházející z Kanady, nebyla zjištěna žádná specifická kanadská receptura a akcionářsky spjaté společnosti v Kanadě nevykonávají žádnou činnost, která by měla s výrobky žalovaných reálně cokoli společného a z nichž by mohla vyplývat mimořádná (tj. větší než obvyklá) kvalita výrobků žalovaných. U spotřebitelů potom pojem „kanadský“ evokuje vyšší jakost, mnohdy tak nevědomě nakupovali výrobky, jejichž kvalita mohla být jiná, než kterou si spotřebitelé spojovali s evokující „zemí původu“.
Přípustnost dovolání žalovaných nezakládá ani jejich námitka, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalované touto námitkou nepředkládají žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí, nýbrž tvrdí tím jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak uvedeno již shora, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. může založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, kterými nejsou námitky dovolatele ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu. Vada řízení sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3500/2019, uveřejněný pod číslem 46/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1453/2014, ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4905/2014, či ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3295/2017).
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Žalovaná 2) současně navrhla odklad vykonatelnosti (části) dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto návrhem žalované 2) na odklad vykonatelnosti (části) napadeného rozhodnutí nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2023
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.
předseda senátu