ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3308.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 3308/2023-189
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/18, o zaplacení 225 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 43/2020, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 9. 2021, č. j. 47 C 43/2020-76, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2021, č. j. 28 Co 408/2021-89, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 12. 2022, č. j. 47 C 43/2020-143, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, č. j. 28 Co 100/2023-151, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 12. 2022, č. j. 47 C 43/2020-143, se zastavuje .
II. Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 9. 2. 2022 žalobu pro zmatečnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 9. 2021, č. j. 47 C 43/2020-76, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2021, č. j. 28 Co 408/2021-89.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 3. 2023, č. j. 28 Co 100/2023-151, potvrdil usnesení ze dne 16. 12. 2022, č. j. 47 C 43/2020-143, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 9. 2. 2022.
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce (nezastoupený advokátem) včasné dovolání. Namítl nesprávné právní posouzení věci a navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil. Požádal též o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o tomto jeho dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč., jež je veřejnosti též dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz ).
Dovolací soud se dále zabýval dovoláním v části, v níž směřovalo proti usnesení odvolacího soudu.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Jelikož dovolání žalobce směřuje proti usnesení, kterým bylo rozhodováno o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku, není podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné. Ostatně o tom, že dovolání není přípustné, byl žalobce poučen již v napadeném usnesení odvolacího soudu.
Pro objektivní nepřípustnost dovolání není nezbytné zkoumat ani splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 o. s. ř.) a je tudíž bezpředmětné zabývat se i žádostí žalobce o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení.
Pro úplnost lze dodat, že soudnímu poplatku podléhá i dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou osobou. Poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zásadně vzniká podáním dovolání. Avšak v případě odmítnutí dovolání nepřípustného podle §238 o. s. ř. vzniká poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř. O této povinnosti je oprávněn rozhodnout soud prvního stupně (§3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích). Vzhledem k ustanovení §11a zákona o soudních poplatcích, podle něhož osvobození od poplatku podle §11 odst. 2, jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků, se neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř., není překážkou odmítnutí dovolání nepřípustného podle §238 o. s. ř. okolnost, že soud prvního stupně nerozhodl o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. I kdyby totiž bylo osvobození dovolateli rozhodnutím podle §138 o. s. ř. přiznáno, vzhledem k nepřípustnosti dovolání dle §238 o. s. ř. by to nemělo na povinnost dovolatele zaplatit soudní poplatek za dovolání žádný vliv. Za této situace by rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo nadbytečné, bezúčelné a nehospodárné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2019, sen. zn. 29 NSČR 71/2019, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť toto rozhodnutí není rozhodnutím, kterým se řízení končí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.), a řízení ani nebylo již dříve skončeno (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod č. 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 11. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu