ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3319.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 3319/2023-371
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/18, o zaplacení 115 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 59/2016, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2019, č. j. 55 Co 84/2019-93, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 12. 2018, č. j. 10 C 59/2016-77, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2022, č. j. 55 Co 84/2019-306, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2023, č. j. 4 Co 268/2022-317, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze 7. 10. 2022, č. j. 55 Co 84/2019-306, se zastavuje .
II. Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 10. 2022, č. j. 55 Co 84/2019-306, zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem 17. 6. 2019 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2019, č. j. 55 Co 84/2019-93, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 12. 2018, č. j. 10 C 59/2016-77, z důvodu nezaplacení soudního poplatku a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2023, č. j. 4 Co 268/2022-317, zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce (nezastoupený advokátem) včasné dovolání. Namítl nesprávné právní posouzení věci a navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil. Požádal též o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o tomto jeho dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč., jež je veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz ).
Podle §238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Napadeným unesením odvolacího soudu bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu proto není objektivně přípustné podle §238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. Ostatně o nepřípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu byl žalobce poučen již odvolacím soudem.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako (objektivně) nepřípustné. Rozhodnutím o dovolání je přitom vypořádán i akcesorický návrh žalobce na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí, o němž není nutné samostatně rozhodovat.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že i dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou osobou, podléhá soudnímu poplatku, neboť poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů zásadně vzniká podáním dovolání. Je-li však odmítnuto dovolání jako nepřípustné podle §238 o. s. ř., vzniká poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř. O této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (§3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích). Vzhledem k ustanovení §11a zákona o soudních poplatcích, podle něhož osvobození od poplatku podle §11 odst. 2 téhož zákona, jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků, se neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř., není překážkou odmítnutí dovolání nepřípustného podle §238 o. s. ř. okolnost, že nebylo rozhodnuto o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. I kdyby totiž bylo osvobození dovolateli rozhodnutím podle §138 o. s. ř. přiznáno, vzhledem k nepřípustnosti dovolání dle §238 o. s. ř. by to nemělo na povinnost dovolatele zaplatit soudní poplatek za dovolání žádný vliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, uveřejněné pod č. 73/2023 Sb. rozh. obč., nebo ze dne 22. 8. 2019, sen. zn. 29 NSČR 71/2019). Pro možnost odmítnout dovolání objektivně nepřípustné podle §238 o. s. ř. je též nerozhodné, že nebyla splněna podmínka zastoupení dovolatele advokátem, resp. že nebylo rozhodnuto o žádosti dovolatele o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. §241b odst. 2 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť toto rozhodnutí není rozhodnutím, kterým se řízení končí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.), a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod č. 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu