ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3352.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 3352/2023-199
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce M. V. , zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem v Praze 3, Laubova 1729/8, proti žalovanému R. M. , zastoupenému JUDr. Alešem Minaříkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Půtova 1219/3, o zaplacení 380 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 28 C 228/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2023, č. j. 10 Co 239/2022-145, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2023, č. j. 10 Co 239/2022-145, se v části výroku I, v níž byl potvrzen výrok I rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 1. 2022, č. j. 28 C 228/2019-74, co do uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 380 000 Kč od 14. 8. 2016 do zaplacení, a ve výroku II a rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 1. 2022, č. j. 28 C 228/2019-74, ve výroku I co do uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 380 000 Kč od 14. 8. 2016 do zaplacení, a ve výroku III se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Chomutově k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 11. 1. 2022, č. j. 28 C 228/2019-74, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 380 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 380 000 Kč od 14. 8. 2016 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 380 000 Kč od 1. 1. 2013 do 13. 8. 2016 (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 380 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 1. 1. 2013 do zaplacení s tvrzením, že žalobce dne 15. 6. 2012 žalovanému půjčil hotovostní finanční prostředky ve výši 380 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobci vrátit do 31. 12. 2012. Tento dluh žalovaný utvrdil uznáním dluhu ze dne 15. 6. 2012.
3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Uvedl, že předmětem sporu bylo posouzení, zda žalobce disponuje relevantním uznáním sporného dluhu žalovaným, a pokud ano, zda žalovaný prokázal, že naopak v době uznání tento dluh neexistoval nebo později zanikl.
5. Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který s poukazem na ustanovení §3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v projednávané věci aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Uvedl, že žalobcem předložené uznání dluhu žalovaným splňuje zákonné náležitosti podle §558 obč. zák. a je platné, určité i srozumitelné. Ztotožnil se i se závěrem, že není-li jistina žalované pohledávky promlčena, není promlčen ani zákonný úrok z prodlení v části, která byla žalobcem uplatněna včas, tj. za tři roky před zahájením řízení.
6. Odvolací soud uzavřel, že disponuje-li žalobce jako věřitel platným uznáním dluhu ze strany žalovaného jako dlužníka, dochází tím k naplnění zajišťovací funkce tohoto jednostranného úkonu dlužníka spočívající v založení právní domněnky, že dluh v době uznání existoval. K existenci uznaného dluhu může být vedeno dokazování (a tak tomu bylo i v předmětném sporu), předloží-li však věřitel platné uznávací prohlášení dlužníka (jak tomu bylo v posuzované věci), nemusí již dále ve sporném řízení prokazovat ani existenci, ani právní důvod či trvání závazku; důkazní břemeno tíží výlučně dlužníka. Uznání dluhu a s ním spojený přechod důkazního břemene není jen důkazním prostředkem k prokázání nároku věřitele. Z uznání dluhu přímo vyplývá právní domněnka, že tento dluh ke dni uznání existuje. Je pouze na žalovaném, aby prokázal, že dluh vůbec nevznikl anebo po uznání zanikl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný výslovně v celém jeho rozsahu dovoláním, které považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť dle něj napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně lze z obsahu dovolání vyvodit otázky, zda se úroky z prodlení, které dospěly po uznání dluhu, promlčují jako celek a zda lze uznat neexistující dluh a toto uznání považovat za dostatečně určité a platné.
8. Žalovaný uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř., kdy podle jeho názoru soudy nesprávně posoudily promlčení úroku z prodlení a uznání dluhu. Navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby zrušil v odpovídajícím rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. Žalobce se k dovolání žalovaného nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.) posoudil, zda je dovolání přípustné.
11. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
12. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
14. Dovolatelem předestřená otázka týkající se určitosti projevu uznání dluhu, jeho platnosti a jeho důsledků přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud se při posouzení náležitostí a účinků uznání dluhu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
15. Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k závěru, podle kterého je uznání dluhu samostatným zajišťovacím institutem; zajišťovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní úkony (§34 a násl. obč. zák.) je k jeho platnosti třeba písemná forma, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše, neboli má-li mít písemné uznání práva dlužníkem právní důsledky uvedené v ustanovení §558 obč. zák., je nutné, aby došlo k uznání práva jak co do důvodu, tak co do výše. Pokud jde o uznání práva co do důvodu, nemusí sice být tento důvod vždy v listině obsahující uznání práva uveden výslovně, ale musí být jednoznačně dovoditelný, např. poukazem na upomínku o zaplacení dluhu, v níž je důvod dluhu výslovně obsažen. Stejně tak uznání práva co do jeho výše musí být vyjádřeno tak, aby výše byla objektivně určitelná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 507/2001).
16. Pakliže v projednávané věci založil odvolací soud své rozhodnutí na zjištění, že písemné uznání dluhu na nevrácené půjčce ve výši 380 000 Kč vůči žalobci jako věřiteli bylo nesporně učiněno (podepsáno) žalovaným jako dlužníkem, přičemž toto uznání dluhu splňuje veškeré zákonné náležitosti (důvod dluhu, jeho výši i příslib dlužníka jej zaplatit) a je tak platné, určité a srozumitelné, čímž dochází k naplnění zajišťovací funkce tohoto jednostranného úkonu žalovaného spočívající v založení právní domněnky, že dluh v době uznání existoval, aniž by žalovaný prokázal, že jím uznaný dluh ve skutečnosti nevznikl anebo po uznání zanikl, nikterak se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
17. Přitom samotná správnost skutkových zjištění soudů přezkumu ze strany dovolacího soudu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 a §242 odst. 3 věty první o. s. ř.).
18. K tomu lze doplnit, že skutkové závěry odvolacího soudu (resp. jeho závěr o tom, že žalovaný neprokázal, že jím písemně uznaný dluh nevznikl nebo později zanikl) v sobě neobsahují ani žádný extrémní nesoulad ve vztahu k provedeným důkazům, resp. není zde nesoulad ani mezi právními závěry odvolacího soudu a jeho skutkovými zjištěními, neboť právní posouzení věci odvolacím soudem se v tomto ohledu odvíjí od výsledku hodnocení provedených (a v rozsudcích odvolacího soudu a soudu prvního stupně popsaných) důkazů a nejedná se tak o projev svévole či excesu na poli dokazování a právního posouzení věci, jímž by mohlo být porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
19. Dovolatel proto svojí námitkou, jejímž prostřednictvím vytýká soudům pochybení při zjišťování skutkového stavu v projednávané věci, neformuluje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu, když pouze provázání tvrzeného zásahu do základního práva nebo svobody s náležitě vymezenou otázkou ve smyslu §237 o. s. ř. může založit přípustnost dovolání (srov. zejm. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16), ani tím nevymezuje tzv. kvalifikovanou vadu řízení mající přesah do ústavněprávní roviny.
20. Přípustnost dovolání však zakládá otázka, zda se právo na zaplacení úroků z prodlení, které dospěly po uznání dluhu, promlčuje jako celek, neboť odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
21. Dovolání je důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá při vyřešení této otázky na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
22. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či nikoliv.
23. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
24. Podle §3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
25. Podle §3028 odst. 2 o. z. není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobnostních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
26. Podle §3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
27. Podle §110 odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném od 1. 1. 1992) bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo. Byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.
28. Podle §110 odst. 3 obč. zák. (ve znění účinném od 1. 1. 1992) se úroky a opětující se plnění promlčují ve třech letech. Jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání.
29. V projednávané věci podle skutkových zjištění soudů (jež, jak uvedeno již shora, dovolacímu přezkumu nepodléhají) bylo uznání dluhu sepsáno dne 15. 6. 2012, žalovaný je opatřil úředně ověřeným podpisem dne 27. 6. 2012. Žalovaný se v něm zavázal dlužnou částku zaplatit do 31. 12. 2012, přičemž tak dosud neučinil. Žalobce svůj nárok uplatnil žalobou u soudu dne 14. 8. 2019.
30. Úprava uvedená v §110 odst. 3 obč. zák. stanoví promlčecí dobu jen ve vztahu k úrokům z prodlení splatným po právní moci rozhodnutí, resp. po uznání. Z hlediska promlčení je proto třeba zvlášť posuzovat právo na úroky z prodlení splatné do právní moci rozhodnutí, resp. do uznání, jímž úroky z prodlení byly přiznány (utvrzeny), a zvlášť právo na úroky z prodlení, jejichž splatnost nastala až po právní moci rozhodnutí, resp. po uznání. Zatímco první se promlčují podle §110 odst. 1 obč. zák. v desetileté promlčecí době, pro druhé platí tříletá promlčecí doba podle §110 odst. 3 obč. zák. běžící od právní moci rozhodnutí, resp. od uznání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2160/2012, uveřejněné pod číslem 70/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a jeho rozsudek ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3258/2008, či usnesení ze dne 19. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5308/2007, a ze dne 2. 9. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1936/2010).
31. Uvedené ostatně odpovídá účelu promlčení, kterým je jednak stimulovat věřitele ke včasnému vykonání subjektivních občanských práv (pohledávek), jednak čelit tomu, aby dlužníci nebyli ohledně svých dluhů vystaveni po časově neurčitou dobu donucujícímu zákroku (tzv. vynutitelnosti) ze strany soudů. Tím institut promlčení v souladu s požadavkem právní jistoty brání existenci dlouhotrvajících občanských subjektivních práv a jim odpovídajících povinností (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. III. ÚS 21/02).
32. Rozhodovací praxe dovolacího soudu se ustálila v závěru, podle kterého úroky z prodlení sice „přirůstají“ za každý den trvání prodlení dlužníka se splněním dluhu, povinnost dlužníka platit úroky z prodlení nicméně nevzniká vždy samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním dluhu. Tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí „jako celek“, což platí i pro úroky z prodlení, jejichž splatnost nastala po uznání dluhu (srov. již shora citované usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 31 Cdo 2160/2012, či jeho rozsudek ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009, uveřejněný pod číslem 96/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006, či usnesení ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 21 Cdo 3173/2005).
33. V projednávané věci uznal žalovaný svůj dluh na nevrácené půjčce ve výši 380 000 Kč s tím, že v uznání byla ve smyslu §110 odst. 1 obč. zák. uvedena lhůta k plnění do 31. 12. 2012. Proto ve vztahu k právu žalobce na zaplacení jím požadované a žalovaným uznané jistiny se uplatní desetiletá promlčecí doba, jež započala běžet dne 1. 1. 2013. Co se týče práva na zaplacení úroků z prodlení z této jistiny, jejichž splatnost nastala od 1. 1. 2013, platí podle §110 odst. 3 obč. zák., tříletá promlčecí doba, jež uplynula dne 31. 12. 2015. Žaloba o jejich zaplacení byla podána dne 14. 8. 2019, tedy po uplynutí promlčecí doby.
34. Nebylo-li právo na úroky z prodlení, jejichž splatnost nastala po uznání dluhu, uplatněno v tříleté promlčecí době (srov. §110 odst. 3 obč. zák.) a byla-li vznesena námitka promlčení, nelze tomuto právu přiznat soudní ochranu, a to ve vztahu k těmto úrokům z prodlení jako celku. Jestliže oba soudy v projednávané věci dospěly k závěru, že námitka promlčení byla žalovaným vznesena ve smyslu §110 odst. 3 obč. zák. důvodně, není možno přiznat žalobci právo na úroky z prodlení splatné po uznání dluhu, a to ani z části, nejsou-li zde jiné okolnosti, které by přiznání žalobcem uplatněného práva na zaplacení úroků z prodlení (zčásti) opodstatňovaly.
35. Lze tak uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí, neboť odvolací soud posoudil zjištěný skutkový stav (jenž sám dovolacímu přezkumu, jak již uvedeno shora, nepodléhá) podle právní normy, kterou nesprávně vyložil, v důsledku čehož je jeho právní posouzení věci nesprávné.
V. Závěr
36. Dovolací soud s ohledem na výše uvedené důvody dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není v rozsahu, ve kterém je dovolání přípustné, správné a dovolání je tedy částečně důvodné.
37. Jelikož vzhledem k dosavadním výsledkům řízení není možné v dovolacím řízení o věci rozhodnout [§243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu ze shora uvedených důvodů podle §243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) v příslušném rozsahu zrušil.
38. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v dotčeném rozsahu rovněž rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
39. Ve zbývajícím rozsahu dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
40. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení, včetně dovolacího řízení, rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se u něho řízení končí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 12. 2023
JUDr. Pavel Tůma Ph.D.
předseda senátu