ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3364.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 3364/2022-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce Volno časové aktivity mládeže teplických škol, z. s. , se sídlem v Teplicích, Benešovo náměstí 604/1, identifikační číslo osoby 22748431, zastoupeného JUDr. Veronikou Suchomelovou, advokátkou se sídlem v Praze, Moulíkova 2239/3, proti žalované FliCom Travel s.r.o. , se sídlem v Praze, Křesomyslova 364/19, identifikační číslo osoby 24287393, zastoupené Mgr. Lenkou Radoňovou, advokátkou se sídlem v Praze, Noutonická 520/23, o 176.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 348/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022, č. j. 62 Co 85/2022-115, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8.440 Kč na náhradu nákladů dovolacího řízení k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, č. j. 18 C 348/2020-76, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 110.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z této částky od 27. 5. 2020 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v rozsahu částky 66.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 5. 2020 do zaplacení (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III a IV).
K odvolání žalobce i žalované odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že se žaloba ohledně 10% úroku z prodlení z částky 110.000 Kč od 27. 5. 2020 do 31. 8. 2021 a ohledně 1,50% úroku z prodlení z částky 110.000 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení zamítá, jinak jej v tomto výroku potvrdil (první výrok), ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 66.000 Kč s 8,50% úrokem z prodlení z této částky od 1. 9. 2021 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 66.000 Kč od 27. 5. 2020 do 31. 8. 2021 potvrdil (druhý výrok). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí, čtvrtý a pátý výrok).
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu, výslovně do všech jeho výroků, podala žalovaná (dále též jen „dovolatelka“) dovolání. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalované žalobce navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém jeho rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výroky, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení a zamítnuto příslušenství, se dovolací soud proto nezabýval.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
V dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., jak je tomu ve zde souzené věci, je tedy dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání dovolatelka v části dovolání nedostála. Dovolatelka v části dovolání převážně polemizuje s právními a skutkovými závěry odvolacího soudu, cituje ustanovení §237 o. s. ř., aniž by však vymezila, který ze čtyř předpokladů přípustnosti podle §237 má za splněný. K projednání dovolání přitom pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části) nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2019, sp. zn. 29 NSCR 164/2018). Předpoklad přípustnosti dovolatelka v dovolání nevymezuje ani ve vztahu k formulované otázce, zda v souzené věci byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení §2535 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dovolání tak v této části trpí vadami, přičemž vytčené nedostatky obligatorních náležitostí dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula.
Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud se měl odchýlit od skutkových závěrů učiněných soudem prvního stupně, aniž by rozhodující důkazy sám zopakoval, a dále nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, uplatňuje tím námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1097/2022, ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1319/2021, a ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1678/2022; dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, v němž Ústavní soud konstatoval, že aby se určitou procesní vadou mohl/měl za povinnost dovolací soud zabývat, musela by být splněna podmínka plynoucí z §242 odst. 3 o. s. ř., případně by taková vada sama musela představovat dovolací důvod, jakožto otázka procesního práva, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo, resp. záviselo (srov. §237 o. s. ř.).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť v části trpí vadami a částečně není přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 3. 2023
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu