ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3494.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 3494/2022-334
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně B.D.Q. s. r. o. , se sídlem v Pardubicích, Fáblovka 404, identifikační číslo osoby 26762307, proti žalované Oluwa s. r. o. , se sídlem v Prešově, Hlavná 50, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50800621, zastoupené JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem se sídlem v Praze, Synkovská 1327/6, o zrušení rozhodčího nálezu sp. zn. R OLW/3/2018/PK, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 60/2020, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2022, č. j. 4 Cmo 60/2022-294, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodčího nálezu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. R OLW/3/2018/PK, z důvodů podle §31 písm. b), c), e), g), h) a i) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“). Žalovaná navrhla přerušení uvedeného řízení z důvodu řízení o vyloučení rozhodce JUDr. Kuspana z projednávání a rozhodování sporů o rozhodčích žalobách, mj. i o rozhodčí žalobě sp. zn. R OLW/3/2018/PK, probíhajícího u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 164/2020.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 2. 2022, č. j. 36 Cm 60/2020-275, rozhodl, že se návrhu žalované ze dne 13. 10. 2021 na přerušení řízení nevyhovuje.
K odvolání žalované odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
K dovolání žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné, a navrhuje, aby bylo odmítnuto, příp. jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII. zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka předkládá dovolacímu soudu otázku, dle jejího názoru dosud dovolacím soudem neřešenou, zda v případě, že je vedeno jak řízení o vyloučení rozhodce z rozhodování v rozhodčím řízení dle §12 odst. 2 ZRŘ, které nebylo skončeno před vydáním rozhodčího nálezu, a je tedy eventuálně dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu dle ustanovení §31 písm. c) ZRŘ, tak souběžně i řízení o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu mimo jiné z důvodu, že ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, tedy rovněž z důvodu dle ustanovení §31 písm. c) ZRŘ, mají obě řízení pokračovat souběžně. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když řízení nepřerušil. Dle jejího názoru je důvodné, aby řízení o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu bylo přerušeno do doby rozhodnutí o návrhu na vyloučení rozhodce JUDr. Pavola Kuspana, a to z důvodu hospodárnosti řízení a právní jistoty, neboť předtím, než budou řešeny jednotlivé námitky žalobkyně proti rozhodčímu nálezu vydanému JUDr. Pavlem Kuspanem, je potřeba vyřešit otázku, zda byl uvedený rozhodce vyloučen, či nikoliv.
K důvodům, pro které dovolací soud může úvahu soudu o (ne)přerušení řízení dle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. revidovat, dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi vyjadřuje zdrženlivost s tím, že ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., které stanoví, že soud může řízení přerušit, pokud probíhá jiné řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014, či ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3379/2021).
Jinými slovy postup podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. záleží vždy na individuálních okolnostech a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená, zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně nevýznamné. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát. Není věcí soudu v dovolacím řízení, které slouží jen k řešení významných právních otázek, aby v konkrétních věcech zkoumal úvahu, zda z hlediska hospodárnosti bylo namístě řízení přerušit, či nikoliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3765/2015, či ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1626/2019).
V nyní projednávané věci odvolací soud poukázal na to, že žalobkyně v tomto řízení namítala též důvod podřaditelný pod ust. §31 písm. b) ZRŘ, přičemž zrušení rozhodčího nálezu z důvodů dle §31 písm. b) a c) ZRŘ má zcela jiné důsledky. Je-li rozhodčí nález zrušen podle §31 písm. b) ZRŘ, pokračuje v řízení na návrh některé ze stran soud a věc již nelze projednat v rozhodčím řízení, v případě zrušení rozhodčího nálezu z důvodů uvedených v §31 písm. c) ZRŘ se na návrh některé ze stran pokračuje v rozhodčím řízení, avšak vyloučený rozhodce se již tohoto pokračování účastnit nemůže (§34 odst. 1 a 2 ZRŘ). Odvolací soud dále uvedl, že i kdyby bylo v řízení o vyloučení rozhodce uzavřeno, že rozhodce JUDr. Pavol Kuspan je vyloučen z projednání a rozhodnutí věci vedené u něj pod sp. zn. R OLW/3/2018/PK, nezbavovalo by to krajský soud povinnosti posoudit důvodnost žaloby z pohledu důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu dle §31 písm. b) ZRŘ, přičemž při posouzení naplnění tohoto důvodu by rozhodnutí jiného soudu o vyloučení rozhodce nemohlo být podkladem pro závěr krajského soudu o tom, zda byl či nebyl naplněn zrušovací důvod podle §31 písm. b) ZRŘ. Odvolací soud tak uzavřel, že v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 164/2020 není řešena otázka, která má podstatný význam pro rozhodnutí v této právní věci z pohledu naplnění zrušovacího důvodu dle §31 písm. b) ZRŘ, a bylo by nehospodárným řízení přerušit za situace, kdy krajský soud bude muset provést dokazování minimálně k uplatněnému důvodu dle §31 písm. b) ZRŘ jakožto stěžejnímu důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu.
Dovolací soud přitom uvedenou úvahu neshledal zjevně nepřiměřenou. Odvolací soud se zabýval relevantními kritérii pro posouzení, zda je namístě řízení přerušit, a svůj závěr o tom, že řízení nepřeruší, navíc náležitě odůvodnil. Dovolatelkou předestřená otázka proto přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemůže.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 3. 2023
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu