ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3496.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 3496/2022-332
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobců a) B. se sídlem v XY, IČO XY, b) P. P. , narozeného XY, bytem v XY, proti žalované Orofa s. r. o. se sídlem v Košicích – mestská část Juh, Južná trieda 2/A, PSČ 040 01, Slovenská republika, IČO 50800701, zastoupené JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem se sídlem v Praze, Synkovská 1327/6, PSČ 160 00, o zrušení rozhodčího nálezu sp. zn. R ORF/2/2018/PK, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 63/2020, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2022, č. j. 4 Cmo 75/2022-294, takto:
Dovolání žalované se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 2. 2022, č. j. 36 Cm 63/2020-275, rozhodl tak, že návrhu žalované ze dne 13. 10. 2021 na přerušení řízení se nevyhovuje. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 31. 5. 2022, č. j. 4 Cmo 75/2022-294, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Návrh žalované na přerušení řízení vycházel z toho, že u Městského soudu v Brně probíhá souběžně řízení mezi týmiž účastníky o vyloučení rozhodce z projednávání sporů o rozhodčích žalobách vedené pod sp. zn. 43 C 164/2020, v němž se žalobci domáhají určení, že rozhodce JUDr. Pavol Kuspan je vyloučen z projednávání a rozhodování sporů o rozhodčích žalobách, podaných žalovanými proti žalobcům (popsaných v návrhu na přerušení řízení), mezi které patřilo i rozhodčí řízení vedené pod sp. zn. R ORF/2/2018/PK. Podle žalované nedává z hlediska hospodárnosti řízení smysl, aby probíhalo toto řízení o zrušení rozhodčího nálezu vydaného v řízení pod sp. zn. R ORF/2/2018/PK, když v dosud neskončeném řízení u Městského soudu v Brně je řešena otázka, která má zásadní význam pro rozhodnutí soudu v této věci. Žalovaná proto navrhla, aby bylo řízení přerušeno podle §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že zde není důvod pro přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. V nyní projednávané věci se žalobci domáhají zrušení rozhodčího nálezu z důvodů podle §31 písm. b), c), e), g), h) a i) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, (dále také jen „ZRŘ“). Důvodem pro přerušení řízení mělo být dle žalované řízení o vyloučení rozhodce JUDr. Pavola Kuspana z projednávaní a rozhodování mimo jiné této věci (vedené pod sp. zn. R ORF/2/2018/PK); jde tedy o důvod zrušení rozhodčího nálezu skutkově podřaditelný pod §31 písm. c) ZRŘ. Odvolací soud poukázal na to, že žalobci v řízení o zrušení rozhodčího nálezu namítali, že rozhodčí doložky nikdy nepodepsali, namítali jejich neplatnost, což je důvod podřaditelný pod §31 písm. b) ZRŘ. Zrušení rozhodčího nálezu z těchto dvou důvodů má zcela jiné důsledky; je-li rozhodčí nález zrušen z důvodu podle §31 písm. b) ZRŘ, pokračuje v řízení na návrh některé ze stran soud a věc již nelze projednat v rozhodčím řízení; v případě zrušení rozhodčího nálezu z důvodů uvedených v §31 písm. c) ZRŘ se na návrh některé ze stran pokračuje v rozhodčím řízení, avšak vyloučený rozhodce se již tohoto pokračování účastnit nemůže (§34 odst. 1 a 2 ZRŘ). I kdyby bylo v řízení o vyloučení rozhodce uzavřeno, že rozhodce JUDr. Pavol Kuspan je vyloučen z projednání a rozhodnutí věci vedené u něj pod sp. zn. R ORF/2/2018/PK, nezbavovalo by to krajský soud povinnosti posoudit důvodnost žaloby z pohledu uplatněného důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. b) ZRŘ, přičemž při posouzení naplnění tohoto důvodu by rozhodnutí jiného soudu o vyloučení rozhodce nemohlo být podkladem pro závěr krajského soudu o tom, zda byl či nebyl naplněn zrušovací důvod podle §31 písm. b) ZRŘ, neboť soud rozhodující o vyloučení rozhodce nemusí nezbytně řešit otázku platnosti rozhodčí smlouvy. I kdyby se touto otázkou zabýval, její řešení by nenašlo svůj odraz v petitu rozhodnutí o vyloučení rozhodce.
Odvolací soud proto uzavřel, že v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 164/2020 není řešena otázka, která má podstatný význam pro rozhodnutí v této právní věci z pohledu naplnění zrušovacího důvodu dle §31 písm. b) ZRŘ. Bylo by nehospodárným řízení přerušit řízení za situace, kdy krajský soud bude muset provést dokazování minimálně k uplatněnému důvodu dle §31 písm. b) ZRŘ jakožto stěžejnímu důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu. Shledá-li totiž soud v této právní věci, že došlo k naplnění uvedeného zrušovacího důvodu, nebude se muset z povahy věci již zabývat ostatními v žalobě uplatněnými důvody pro zrušení rozhodčího nálezu.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost spatřoval podle §237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. Dovolatel formuloval otázku, zda v případě, že je vedeno řízení o vyloučení rozhodce z rozhodování v rozhodčím řízení dle §12 odst. 2 ZRŘ, které nebylo skončeno před vydáním rozhodčího nálezu, a je tedy eventuálně dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. c) ZRŘ, a souběžně je vedeno i řízení o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu mimo jiné z důvodu, že ve věci se rozhodování účastnil rozhodce, který nebyl povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, tedy rovněž z důvodu podle §31 písm. c) ZRŘ, mají obě řízení pokračovat souběžně. Dovolatel namítal, že odvolací soud nesprávně posoudil aplikaci §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.; podle něj je v dané věci důvodné, aby bylo řízení o zrušení rozhodčího nálezu přerušeno do doby rozhodnutí o návrhu na vyloučení rozhodce JUDr. Pavola Kuspana, a to jak z důvodu hospodárnosti řízení, tak i z pohledu právní jistoty, neboť dle mínění dovolatele je předně třeba vyřešit otázku, zda byl uvedený rozhodce vyloučen či nikoli, a až poté lze řešit další námitky vznesené v řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání není přípustné, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na řešení dovolatelem formulované otázky, neboť hlavním důvodem pro fakultativní přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je hospodárnost řízení, nikoli to, že v obou řízení má být posuzována shodná prejudiciální otázka. Podle žalobců je dovolání rovněž nedůvodné; poukázali na judikaturu týkající se fakultativního přerušení řízení a uvedli, že dovolací soud přezkoumává úvahu soudů ohledně aplikace §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pouze tehdy, je-li zjevně nepřiměřená. Podle žalobců odvolací soud rozhodl v intencích ustálené judikatury, na jejíž konkrétní rozhodnutí odkázali, a proto navrhli, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, eventuálně zamítl.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání včas podala osoba oprávněná zastoupená advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), Nejvyšší soud posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalované není přípustné.
Podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
Dovolatel spatřoval přípustnost dovolání pro řešení otázky, zda řízení o vyloučení rozhodce z projednávání sporů, a řízení o zrušení rozhodčího nálezu vydaného v rozhodčím řízení, v němž se tentýž rozhodce účastnil rozhodování, a jehož zrušení je požadováno mimo jiné z důvodu podle §31 písm. c) ZRŘ, mohou probíhat souběžně. Vzhledem k další argumentaci v dovolání lze uvedenou otázku podřadit pod obecné posouzení naplnění podmínek aplikace §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o fakultativním přerušení řízení. Dovolatel totiž namítal, že soudy dospěly k nesprávnému závěru o tom, že není na místě postupovat podle výše citovaného ustanovení, a jeho návrhu na přerušení řízení z důvodu souběžně probíhajícího řízení o vyloučení rozhodce nevyhověly.
Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ve vztahu k fakultativnímu přerušení řízení je ustálená v tom smyslu, že ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Postup podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. záleží vždy na individuální situaci a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená (zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014). Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014). Není věcí soudu v dovolacím řízení, které slouží jen k řešení významných právních otázek, aby v konkrétních věcech zkoumal úvahu, zda z hlediska hospodárnosti bylo namístě řízení přerušit či nikoliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014).
Z výše uvedeného shrnutí vyplývá, že postup podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. závisí vždy na individuální úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená. Promítnuto do poměrů projednávané věci lze uzavřít, že úvaha odvolacího soudu ohledně přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nebyla zjevně nepřiměřená a její přezkum dovolacímu soudu tak nenáleží. Odvolací soud se zabýval relevantními kritérii pro posouzení, zda je na místě řízení přerušit z důvodu hospodárnosti, a svůj závěr o tom, že řízení nepřeruší, náležitě a přesvědčivě odůvodnil. Odvolací soud totiž vycházel především z úvahy, že v nyní probíhajícím řízení žalobci požadují zrušení předmětného rozhodčího nálezu z vícero důvodů, než jen z důvodu podřaditelného pod §31 písm. c) ZRŘ, jehož se týká i souběžně probíhající řízení. Především by totiž soud v tomto řízení (bez ohledu na výsledek souběžně probíhajícího řízení o vyloučení rozhodce) musel posuzovat další důvody, pro které žalobci požadují zrušení rozhodčího nálezu, zejména okolnosti podřaditelné pod §31 písm. b) ZRŘ, neboť při případném závěru o jejich naplnění pozbývají relevanci další námitky uplatněné proti rozhodčímu nálezu včetně posouzení otázky, zda ve věci rozhodoval vyloučený rozhodce.
Nejvyšší soud dospěl na základě výše uvedeného k závěru, že dovolání žalované není přípustné, neboť úvaha odvolacího soudu ohledně fakultativního přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nebyla zjevně nepřiměřená. Naopak byla řádně a přesvědčivě odůvodněna a její zpochybnění tak dovolacímu soudu nepřísluší.
Nejvyšší soud proto v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalované odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně, který bude rozhodovat ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu