ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.568.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 568/2022-270
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně BetWork s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Nusle, Svatoslavova 503/17, PSČ 140 00, IČO 26767775, zastoupené JUDr. Ivo Danielowitzem, advokátem se sídlem v Táboře, Smetanova 664, PSČ 390 02, proti žalované R. , IČO XY, zastoupené Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 70/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2021, č. j. 6 Cmo 18/2021-247, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 2 178 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 12. 2021, č. j. 6 Cmo 18/2021-247, výrokem I potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 19. 11. 2020, č. j. 38 Cm 70/2019-216, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně, aby soud zrušil výroky I, II, III a IV rozhodčího nálezu ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. Rsp 114/18, vydaného jediným rozhodcem JUDr. Evou Vaškovou, ve věci žalující strany R. proti straně žalované BetWork s.r.o. o zaplacení částky 1 706 255 Kč s příslušenstvím, a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a o odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu; výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze závěru, že v řízení bylo dokazováním (listinnými důkazy a výslechem svědka) prokázáno, že účastnice uzavřely dne 4. 8. 2016 smlouvu o dílo, která zároveň obsahovala rozhodčí doložku, podle které si účastnice sjednali, že všechny spory, které mezi nimi vzniknou v budoucnu z této smlouvy nebo v souvislosti s touto smlouvou, budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR podle jeho Řádu a Pravidel jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu. Oba soudy tuto smlouvu považovaly za platně uzavřenou smlouvu o dílo ve smyslu §2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), obsahující platnou rozhodčí doložku. Byť v obsahu zápisu o ústním jednání konaném dne 24. 4. 2018 před Rozhodčím soudem bylo zaznamenáno, že obě účastnice shodně prohlásily, že s ohledem na platnost rozhodčí doložky sjednané v rámcové smlouvě ze dne 27. 8. 2014 se dále nebude zkoumat platnost rozhodčí doložky v potvrzení objednávky – smlouvě o dílo ze dne 4. 8. 2016, soudy vyšly ze závěru, že předmětná rozhodčí doložka byla sjednána samostatně v rámci uzavřené smlouvy o dílo ze dne 4. 8. 2016 a nikoliv v souvislosti s rámcovou kupní smlouvou ze dne 27. 8. 2014, neboť ta se vztahovala pouze k dodávkám obchodního zboží, tedy pouze k uzavřeným kupním smlouvám. Podle závěru obou soudů v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalovaná docílila uzavření smlouvy o dílo podvodným způsobem či falšováním podpisu jednatele na předmětné smlouvě. Odvolací soud uzavřel, že pravomoc rozhodčího soudu tak byla s ohledem na skutková zjištění v dané věci založena platně uzavřenou rozhodčí doložkou.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovoláním s tím, že je považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a v této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, s tím že písemný návrh na uzavření smlouvy je platný jen tehdy, je-li podepsán jednající osobou. Dovolatelka namítá, že odvolací soud však v rozporu s uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu považoval rozhodčí doložku za platně sjednanou, ač ta byla součástí návrhu na uzavření smlouvy o dílo, který postrádal podpis žalované, jakožto osoby činící nabídku jiné osobě, a byl zaslán druhé účastnici sporu e-mailem bez elektronického podpisu. Nedostatek této právní formy nelze podle dovolatelky zhojit odkazem na společné prohlášení účastnic vyjádřeném u jednání rozhodčího soudu, že s ohledem na platnost rozhodčí doložky sjednané v rámcové smlouvě ze dne 27. 8. 2014 nebude dále třeba zkoumat platnost rozhodčí doložky v potvrzení objednávky – smlouvě o dílo ze dne 4. 8. 2016. Odvolací soud se tedy podle přesvědčení dovolatelky odchýlil od uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když nesprávně posoudil otázku platnosti rozhodčí doložky, jako součásti návrhu smlouvy o dílo, byl-li návrh smlouvy o dílo zaslán žalobkyni bez podpisu zástupce žalované e-mailem bez elektronického podpisu. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání žalobkyně podala žalovaná vyjádření, v němž navrhla zamítnutí dovolání, jelikož je přesvědčena, že oba soudy správně dospěly k závěru, že byla prokázána existence platně sjednané rozhodčí doložky.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř. advokátem, zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je podle §237 o. s. ř. přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolatelkou formulovaná otázka, týkající se existence platně sjednané rozhodčí doložky ve smlouvě o dílo ze dne 4. 8. 2016, kterou lze dovodit z obsahu dovolání, a o níž se dovolatelka domnívá, že nebyla řešena odvolacím soudem v souladu s jí poukazovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu ohledně dodržení písemné formy návrhu smlouvy obsahující rozhodčí doložku, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť tato otázka vychází ze skutkových zjištění, která soudy v dané věci neučinily. Zatímco dovolatelka vychází ze skutkového závěru, že rozhodčí doložka nebyla sjednána písemně, jestliže písemný návrh smlouvy s rozhodčí doložkou byl zaslán druhé smluvní straně bez řádného podpisu navrhovatele, soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud plně ztotožnil, vyšel při právním posouzení platnosti předmětné rozhodčí doložky ze skutkového závěru, že v řízení bylo dokazováním (listinnými důkazy a výslechem svědka) prokázáno, že účastnice uzavřely dne 4. 8. 2016 smlouvu o dílo, která zároveň obsahovala platně sjednanou rozhodčí doložku, podle které se smluvní strany dohodly, že všechny spory, které mezi nimi vzniknou v budoucnu z této smlouvy nebo v souvislosti s touto smlouvou, budou rozhodovány s konečnou platností u rozhodčího soudu. Vyšly zároveň ze závěru, že nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalovaná docílila uzavření smlouvy o dílo podvodným způsobem či falšováním podpisu jednatele žalobkyně na předmětné smlouvě a zpochybnila závěr soudů o dodržení písemné formy sjednané rozhodčí doložky.
Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu přitom platí, že námitky dovolatele ke skutkovým zjištěním a skutkovým závěrům soudů a k jejich hodnocení důkazů, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Takové námitky neodpovídají kritériím stanoveným v §237 o. s. ř. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4171/2017, ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018, či ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1002/2020).
Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalobkyně pro řešení dovolatelkou formulované otázky, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, založené však na zpochybnění písemné formy sjednané rozhodčí doložky, není podle §237 o. s. ř. přípustné, vychází-li ze skutkového stavu dovozovaného žalobkyní, na němž ale rozhodnutí odvolacího soudu nestojí.
Není-li tedy podané dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3, věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. 2. 2023
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu