ECLI:CZ:NS:2023:23.ND.570.2023.1
sp. zn. 23 Nd 570/2023-565
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobců a) FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG , registrační číslo FL – 0001,030.270-0, se sídlem Bergstrasse 5, 9490 Vaduz, Lichtenštejnské knížectví, a b) S. D. F. H. A. II. L. , oba zastoupeni Dr. iur. Erwinem Hanslikem, advokátem se sídlem Praha, U Prašné brány 1078/1, proti žalovanému Ředitelství silnic a dálnic ČR , se sídlem Praha, Na Pankráci 546/56, identifikační číslo osoby 65993390, o vyklizení nemovitých věcí a zaplacení částky 100.000 Kč, event. o zaplacení peněžité náhrady a určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 156/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2023, č. j. 11 Co 203/2022-444, o námitce podjatosti soudkyně, takto:
Soudkyně Nejvyššího soudu Mgr. Petra Kubáčová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 22 Cdo 2448/2023.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 28. 3. 2022, č. j. 17 C 156/2021-376, zamítl žalobu žalobců, aby a) byla stanovena žalovanému povinnost vyklidit a předat žalobcům nemovité věci ve výroku specifikované a zaplatit žalobcům částku 100.000 Kč, a b) v případě nevyhovění žalobnímu návrhu ad a), aby byla stanovena povinnost žalovaného zaplatit žalobcům peněžitou náhradu za nemovité věci označené v návrhu ad a) s jejich plody a užitky minimálně ve výši 100.000 Kč a aby bylo určeno, že žalobkyně a) je vlastníkem ve výroku konkretizovaných nemovitých věcí (výrok I.). Současně soud rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.).
K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. ve výroku I. a II., potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání.
Podáním ze dne 5. 9. 2023 následně žalobci navrhli, aby soudkyně Mgr. Petra Kubáčová byla vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 22 Cdo 2448/2023. Uvedli, že tato soudkyně rozhodovala jako předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze ve věcech takřka identických žalob žalobců vedených před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 30 Co 83/2020, sp. zn. 28 Co 50/2022, sp. zn. 28 Co 49/2022 a sp. zn. 28 Co 70/2022, ve kterých žalobci navrhovali provedení týchž důkazů, které jsou podkladem pro rozhodnutí i ve shora nadepsané věci, a zároveň podstata projednávané věci spočívala v řešení totožných právních otázek. V daných řízeních se soudy zabývaly v jádru totožnými nároky žalobců vůči České republice a jejím organizačním složkám a právnickým osobám.
Soudkyně Mgr. Petra Kubáčová se k námitce podjatosti vyjádřila tak, že účastníky řízení ani jejich zástupce ve věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 156/2021 nezná a k věci nemá vztah.
Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Dle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavněprávní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 30 Nd 189/2017, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Nd 312/2017).
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 28 Nd 447/2022) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ve světle výše uvedeného Nejvyšší soud uzavírá, že z tvrzení žalobců ani z obsahu spisu (poměřováno §14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) nelze dovodit žádný důvod, pro nějž by označená soudkyně byla z rozhodování o dané věci vyloučena. Dovozují-li žalobci podjatost jmenované soudkyně toliko z toho, že rozhodovala v jiných jejich řízeních (jejichž předmět byl odlišný a žalovaný v některých z nich ani nevystupoval), potom zjevně přehlíží, že podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 29 Nd 311/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sen. zn. 29 NSČR 30/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018).
Příslušný senát Nejvyššího soudu (§16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) proto rozhodl, že soudkyně Nejvyššího soudu Mgr. Petra Kubáčová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí ve výroku označené věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu