ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2637.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 2637/2023-123
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a) K. K. , a b) M. K. , zastoupených JUDr. Martinem Šenkýřem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Viničních horách č. 1834/24, proti žalované Z. V. , zastoupené JUDr. Dagmar Zadákovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Pražská č. 810/16, o 1 250 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 147/2021, o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2023, č. j. 68 Co 371/2022-95, takto:
I. Dovolání žalobců a) a b) se odmítá .
II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dagmar Zadákové, advokátky se sídlem v Praze 10, Pražská č. 810/16.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, č. j. 68 Co 371/2022-95, není přípustné, neboť dovolatelé v dovolání uplatňují jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 věta první o. s. ř., dle kterého lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z obsahu dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že jejich námitky nejsou dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle ustanovení §241a odst. 1 věta první o. s. ř., ale že jimi odvolacímu soudu vytýkají tzv. jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nimž však dovolací soud může přihlédnout - jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. - pouze tehdy, je-li dovolání přípustné; uvedený předpoklad však v projednávané věci naplněn není), které dovolatelé shledávají v opomenutí důkazů, namítají-li, že odvolací soud (ani soud prvního stupně) neprovedl dokazování k rozhodným skutkovým okolnostem ohledně „rodinné dohody“, na základě které měla být žalobcům vyplacena ½ kupní ceny předmětných nemovitostí, jež odpovídá předmětu tohoto řízení, a v souvislosti s tím napadají také správnost a úplnost skutkových zjištění stran „rodinné dohody“, ačkoliv neberou náležitě v úvahu, že odvolací soud dovodil nedůvodnost provedení jimi navržených důkazů, dospěl-li k závěru již o neunesení břemene tvrzení stran jimi tvrzené „rodinné dohody“, přestože žalobci byli soudem prvního stupně (při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 24. 11. 2021) dle ustanovení §118a o. s. ř. poučeni k doplnění tvrzení ohledně dohody, na základě které měla být žalobcům vyplacena ½ kupní ceny předmětných nemovitostí, a to k doplnění: „kde byla uzavřena dohoda, resp. jak měla být a kde a v jaké formě uzavřena dohoda“, s tím, že byli soudem prvního stupně také poučeni, že nebude-li řádně ve stanovené lhůtě doplněno tvrzení a k těmto tvrzením navrženy důkazy, vystavují se nebezpečí neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Odvolací soud proto - poté, co dovodil, že navrhovanými důkazy žalobci „zjevně chtěli zacelit mezery ve svých tvrzeních, či dokonce jejich absenci, což je nepřípustné“ - přiléhavě podotkl, že „provedení důkazů k prokázání rozhodných skutečností může nastoupit v situaci, kdy je zřejmé, jaká konkrétní tvrzení jimi mají být prokázána“ (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2822/2013). Přípustnost dovolání proto není způsobilá založit ani další dovolateli uplatněná námitka vady řízení, která dle dovolatelů spočívá v tom, že odvolací soud „měl postupovat v souladu s §118a o. s. ř.“, měl-li za to, že tvrzení žalobců jsou neúplná nebo nedostatečná, neboť se nejedná (jak je uvedeno výše) o způsobilý dovolací důvod, k němuž by byl dovolací soud oprávněn přihlédnout dle ustanovení §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.
S ohledem na dovolateli uplatněné námitky má dovolací soud za to, že dovolatelé nevzali náležitě v úvahu, že přípustnost dovolání může (podle platné a účinné právní úpravy dovolání) založit toliko odvolacím soudem řešená otázka hmotného či procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3028/2018). Poukazují-li dovolatelé na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2368/2013, s nímž má být rozsudek odvolacího soudu v projednávaném případě v rozporu, přehlíží, že v dané věci se Nejvyšší soud zabýval otázkou vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to na základě právní úpravy dovolání ve znění zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, účinném do 31. 12. 2012, dle kterého byly přípustným dovolacím důvodem též vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012]; o takový případ se však v projednávané věci nejedná, a proto není-li dovolání žalobců přípustné, nemůže dovolací soud přihlédnout ani k dovolateli namítaným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka žalobců stran porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že dovolací námitky, jimiž žalobci uplatnili jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 věta první o. s. ř., a z nichž nevyplývá žádná právní otázka, jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř., nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že z výslovného vyjádření žalobců, že dovolání podávají proti rozsudku odvolacího soudu „v plném rozsahu“, je zřejmé, že dovolání podávají rovněž proti části rozsudku odvolacího soudu, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Ani v tomto směru však není dovolání žalobců přípustné [srov. §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Není-li tedy dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, č. j. 68 Co 371/2022-95, přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 10. 2023
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu