ECLI:CZ:NS:2023:24.ND.567.2023.1
sp. zn. 24 Nd 567/2023-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce D. H. , proti žalovanému R. H. , o výživné zletilého dítěte, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 236/2023, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 236/2023, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 29. 3. 2023 domáhal po žalovaném výživného na zletilé dítě a výkonu rozhodnutí, který byl vyloučen k samostatnému projednání.
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 20. 4. 2023, č. j. 8 C 76/2023-16, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 10 (výrok II.). Uvedl, že „v posuzované věci je z tvrzení žalobce v žalobě i z jeho doplnění z 18. 4. 2023 zřejmé, že žalovaný žije v XY“, že „to potvrzuje i to, že na uvedené adrese si žalovaný převzal 17. 4. 2023 usnesení o vyloučení výkonu rozhodnutí k samostatnému projednání“, že „bydliště žalovaného a místo, kde se zdržuje, je tak na uvedené adrese, tedy v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10“. Okresní soud ve Zlíně proto s ohledem na zjištěné bydliště žalovaného rozhodl, že není místně příslušný a rozhodl dle §105 odst. 2 o. s. ř. o postoupení věci místně příslušnému soudu, tedy Obvodnímu soudu pro Prahu 10. Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 6. 6. 2023, č. j. 59 Co 103/2023-24, toto rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že „žalovaný má sice trvalé bydliště na adrese XY, fakticky však bydlí na adrese XY, kde si převzal i žalobu“. K námitce žalobce, který nesouhlasí s postoupením věci Obvodnímu soudu pro Prahu 10 zejména z finančních a časových důvodů, uvedl, že „tato námitka není právně významná, neboť místní příslušnost je daná zákonem, a že důvody zmiňované žalobcem mohu být významné pouze v případě rozhodování o návrhu na delegaci vhodnou ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř.“
Obvodní soud pro Prahu 10 podáním ze dne 19. 7. 2023 navrhl, aby projednávaná věc byla z důvodu vhodnosti (podle §12 odst. 2 o. s. ř.) postoupena Okresnímu soudu ve Zlíně, neboť tam „je již vedeno řízení o zrušení vyživovací povinnosti vedené mezi týmiž účastníky, kdy tamní řízení je jistě již v pokročilejším stadiu než toto řízení a bude vhodné dané věci spojit“, v neposlední řadě pak ze spisu vyplývá, že „žalobce, který se připravuje na budoucí povolání, nemá v současné době časové možnosti k cestě do Prahy (připravuje se na závěrečné zkoušky), trpí nedostatkem finančních prostředků (cesta ze Zlína do Prahy je pro žalobce finančně nedostupná), přičemž žalovaný řádně neplní svou vyživovací povinnost“. Ze všech těchto důvodů Obvodní soud pro Prahu 10 „spatřuje vhodným, aby věc projednával Okresní soud ve Zlíně“.
Žalovaný ve svém „odvolání proti přesunutí jednání od Obvodního soudu v Praze 10 k Okresnímu soudu ve Zlíně“ namítl zejména, že „řízení o zrušení výživného již proběhlo a nic se u Okresního soudu ve Zlíně již řešit nebude“, že „D. H. se již na žádné povolání nepřipravuje a už vůbec ne na závěrečné zkoušky, které vykonal již v červnu tohoto roku“, že „z tohoto důvodu pokládá za více než vhodné, aby soud byl ponechán v Praze 10, kam je schopný se dostat a také se ten samý den dostat zpět k matce do XY bez horentních nákladů a bez nutnosti přespání v Praze“, že „si musí brát volno v práci, což ho stojí další náklady na ušlou mzdu“, a že „D. H. žádné oficiální zaměstnání zatím nemá“. Z těchto „ekonomických a časových, resp. existenčních důvodů“ pokládá žalovaný za vhodné, aby věc projednával soud v Praze 10, který je i pro něj dostupný.
Nejvyšší soud dotazem u Okresního soudu ve Zlíně zjistil, že předmětné řízení o zrušení výživného bylo u jmenovaného soudu vedeno pod sp. zn. 26 C 139/2023, mezi účastníky byl schválen smír (vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci byla ukončena), přičemž k pravomocnému skončení věci došlo dne 27. 7. 2023.
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec první). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec druhý). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec třetí).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nejsou splněny.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně. Přikáže-li soud věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 172, ročník 2001; dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3, ročník 2012).
Rovněž obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště (u právnické osoby jejím sídlem) a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Tím spíše v případě, kdy druhý účastník (žalovaný) s navrhovanou delegací nesouhlasí (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Stejně tak důvod pro přikázání věci jinému soudu nelze spatřovat ani v obdobných okolnostech na straně zástupců účastníků nebo v úvahu připadajících svědků (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 21 Nd 124/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 21 Nd 576/2020).
Vzhledem k tomu, že ustálená judikatura chápe delegaci vhodnou jako výjimečný postup, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v tomto řízení nejsou dány takové okolnosti, aby bylo možné postupovat podle §12 odst. 2 o. s. ř. Zvláště proto, že v dané věci důvody pro delegaci uvedené Obvodním soudem pro Prahu 10 odpadly (vedení řízení o zrušení vyživovací povinnosti mezi týmiž účastníky a jeho údajná pokročilost, jakož i příprava žalobce na budoucí povolání a s tím spojené omezené časové možnosti), resp. nepředstavují mimořádné okolnosti (finanční nákladnost cesty žalobce ze Zlína do Prahy), jež by umožnily hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci než u Obvodního soudu pro Prahu 10, a to i s přihlédnutím k nesouhlasu žalovaného s delegací věci z důvodu vhodnosti k jinému soudu .
Jelikož důvody pro delegaci věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. nejsou naplněny, soud rozhodl tak, že se věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 236/2023, nepřikazuje Okresnímu soudu ve Zlíně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 10. 2023
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu