ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.1043.2023.2
sp. zn. 25 Cdo 1043/2023-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: Z. M. , zastoupený JUDr. Davidem Kuboněm, advokátem se sídlem Letenská 8, Praha 1, proti žalovanému: K. H. , zastoupený Mgr. Hanou Berkovou, advokátkou se sídlem Národní 416/37, Praha, o zaplacení 457.112 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 40 C 123/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2022, č. j. 70 Co 306/2022-55, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Davida Kuboně.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 11. 2022, č. j. 70 Co 306/2022-55, potvrdil rozsudek pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 4. 2022, č. j. 40 C 123/2021-19, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 31. 5. 2022, č. j. 40 C 123/2021-34, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 457.112 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o nákladech řízení a poplatkové povinnosti. Odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro zmeškání, neboť měl za splněné podmínky pro jeho vydání dané §153b o. s. ř. Žalovaný se nedostavil dne 5. 4. 2022 k nařízenému ústnímu jednání, přestože mu bylo řádně a včas (26. 2. 2022) doručeno předvolání, z jednání se neomluvil, byť byl o následcích nedostavení se poučen. Povaha v řízení uplatňovaného nároku na náhradu újmy na zdraví jako majetkového práva, kterým mohou účastníci volně disponovat a uzavřít o něm smír, rovněž nebránila vydání rozsudku pro zmeškání. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že žalovanému byla řádně zaslána žaloba i předvolání k jednání (a to 38 dnů před jeho konáním), k němuž se však žalovaný bez řádné omluvy nedostavil a žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Posuzovaný nárok neodporuje žádné kogentní normě, lze o něm uzavřít smír a soud prvního stupně proto vycházel z žalobních tvrzení, která měl za nesporná. Odvolací soud neshledal důvodnými námitky žalovaného, že soud měl doručit předvolání k jednání advokátce, kterou žalobce v žalobě označil za zástupkyni žalovaného. Pokud jí soud prvního stupně poslal žalobu s výzvou k vyjádření, avšak poté s ní již nekomunikoval a v průběhu celého řízení s ohledem na absenci plné moci jednal výlučně se žalovaným, postupoval v souladu s občanským soudním řádem. Zaslal-li žalobu a výzvu k vyjádření i advokátce označené v žalobě jako právní zástupkyně žalovaného, učinil tak nad rámec svých povinností, aby ji informoval o vedení řízení a umožnil jí případné doložení plné moci k zastupování žalovaného v řízení. S ohledem na očekávatelnou znalost procesního práva muselo být advokátce zřejmé, že nedoručila-li ona ani žalovaný soudu plnou moc k jejímu zastupování žalovaného v řízení, nemůže s ní soud jednat jako se zástupcem žalovaného. Soud prvního stupně nebyl povinen vyzvat protistranou označenou advokátku k doložení plné moci, když z žádného podání žalovaného nevyplýval jeho úmysl být v řízení zastupován.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena (§237 o. s. ř.). Táže se, zda odporuje občanskému soudnímu řádu, doručí-li soud žalobu osobě označené jako právní zástupce žalovaného, ač nemá doloženou její procesní plnou moc, a dále zda odporuje zákonu, pokud soud nepředvolá právního zástupce účastníka, byť jej obeslal žalobou a nikterak neupozornil, že jeho zastoupení nemá za doložené. V návaznosti na uvedené by se Nejvyšší soud měl zabývat tím, zda byly splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání za situace, v níž soud zástupce žalovaného neobeslal předvoláním k ústnímu jednání a ani žádným způsobem neinformoval, že nemá právní zastoupení za řádně doložené. Žalovaný zdůraznil, že spor o náhradu újmy mezi účastníky se odvíjí od konfliktu účastníků dne 18. 11. 2019, jenž vyústil v trestní postih žalovaného a již v průběhu trestního řízení uzavřeli účastníci dohodu o náhradě škody, následně však žalobce vznesl další nárok na náhradu škody a mezi účastníky probíhala jednání, neboť žalovanému se požadovaná částka zdála příliš vysoká. Právní zástupce žalovaného následně obdržel dne 10. 11. 2021 od soudu žalobu s výzvou k vyjádření, v níž byl právní zástupce žalovaného řádně označen a žaloba mu byla rovněž doručena do datové schránky. Při následné náhodné kontrole stavu řízení zástupce žalovaného zjistil, že byl vydán rozsudek pro zmeškání, ačkoli nebyl k jednání předvolán. Nevěděl, že soud nemá doklad o existenci právního zastoupení, měl za to, že jeho plná moc je součástí spisu, neboť zástupce žalobce předal soudu listiny k případu, jejichž součástí byla od počátku plná moc právního zástupce žalovaného. Žalovaný neměl pochybnosti o tom, že soud jej pokládá za řádně zastoupeného, když jeho zástupci zaslal žalobu a výzvu k vyjádření. Dovolatel odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1084/08, podle něhož podmínky vydání rozsudku pro zmeškání musí být splněny i ve vztahu k právnímu zástupci žalovaného. Ústavní soud zdůrazňuje potřebu zdrženlivosti a uvážlivosti při vydání rozsudku pro zmeškání. Doručil-li soud žalobu zástupci dovolatele, ačkoli k tomu nebyl povinen, navodil zmatečnou situaci a v žalovaném vyvolal mylný dojem, že jej považuje za zastoupeného. Žalovaný ani jeho zástupce nemohli předpokládat, že se ze strany soudu jedná jen o jakési nevyžádané dobrodiní. Výsledek dané situace je pro žalovaného krajně nespravedlivý a tvrdý. Nezákonný postup soudu zasáhl do práva žalovaného na spravedlivý proces. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření zpochybnil argumenty žalovaného a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud již dříve zdůraznil, že aby soud mohl jednat se zástupcem účastníka, musí být splněny zákonné podmínky zastoupení v podobě řádné plné moci (§28 o. s. ř.) doložené soudu tímto účastníkem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 25 Cdo 920/2023). Zastoupení je vůči soudu účinné teprve předložením plné moci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4332/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1088/2017, ale i §28 odst. 2 o. s. ř.). Předpokladem toho, aby soud mohl jednat s osobou uvedenou jako zástupce žalované strany v podání žalobce, je tedy předložení plné moci soudu, případně, pokud by zástupce jednal vůči soudu bez jejího doložení, bylo by třeba tento nedostatek odstranit dodatečným předložením plné moci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1821/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2697/2016). Z předložené plné moci pak musí vyplývat její určenost pro dané soudní řízení. Je-li účastník řízení zastoupen, je soud povinen doručovat zástupci jen tehdy, byla-li v době odeslání písemnosti soudem vykázána jeho plná moc. Byla-li soudu předložena plná moc až po odeslání písemnosti, není ji třeba zástupci účastníka doručovat, i kdyby v době vlastního doručení byl účastník již zastoupen; rozhodující v tomto směru (z hlediska potřeby doručení písemnosti zástupci účastníka) totiž není den doručení písemnosti, ale den jejího odeslání adresátu (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 277/2014, uveřejněného pod číslem 99/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sb. rozh. obč.“, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. 21 Cdo 235/2014, uveřejněného pod číslem 16/2016 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2022, sen. zn. 29 ICdo 109/2021).
V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný soudu nepředložil plnou moc udělenou své zástupkyni pro dané řízení. Při zvažování splnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání tak odvolací soud správně hodnotil doručení žaloby i předvolání k jednání přímo žalovanému jako souladné se zákonem i shora citovanou judikaturou. Okolnost, že žaloba s výzvou k vyjádření byla doručena i osobě označené žalobcem v žalobě jako zástupce žalovaného, na uvedeném nic nemůže změnit. Je základní povinností soudu postupovat tak, aby po zahájení řízení věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta (§100 odst. 1 o. s. ř.), což může vést soud i k tomu, že se rozhodne informovat o řízení i předpokládaného zástupce účastníka z řad advokátů. Jakkoliv se tato skutečnost může samotnému účastníku jevit matoucí, advokát by si již s ohledem na svou profesní příslušnost měl být vědom nezbytnosti doložit soudu procesní plnou moc pro zastoupení v řízení. Doručení předvolání k jednání s poučením o následcích jeho pasivity výlučně žalovanému, a nikoliv jeho zástupci, pak bylo jasným signálem, s kým soud jedná. Doručení žalovanému fikcí nebylo pochybením soudu, ale postupem v souladu se zákonem. Je věcí účastníka, aby si zajistil doručovací adresu, která mu umožní se s písemností seznámit. Ostatně i při řádném zastoupení může být soudní písemnost doručována přímo účastníku v souladu s §50b o. s. ř. Žalovaný pak nezpochybňuje, že doručení jeho osobě proběhlo zákonným způsobem. Absence jakékoliv procesní aktivity (zejména absence vyjádření k žalobě, omluvy z jednání) ze strany dovolatele před vynesením rozsudku pro zmeškání přitom nenaznačuje, že by si průběh řízení v souladu s judikaturou žádal zdrženlivost a svědčil by o nevhodnosti vydání rozsudku pro zmeškání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2055/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3699/2015, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2021, sp. zn. 21 Cdo 976/2019). Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s judikaturou dovolacího i Ústavního soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 6. 12. 2023
JUDr. Martina Vršanská
předsedkyně senátu