ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.1394.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 1394/2022-181
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Canex profit s. r. o. , IČO 24183318, se sídlem Revoluční 1082/8, Nové Město, Praha 1, zastoupená JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem Opletalova 4, Praha 1, proti žalované: Grazer Wechselseitige Versicherung Aktiengesellschaft , se sídlem Herrengasse 18-20, Graz, Rakouská republika, zastoupená Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Pod Křížkem 428/4, Praha 4, o 122 549,76 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 238/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2021, č. j. 12 Co 305/2021-151, takto:
I. Dovolání proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2021, č. j. 12 Co 305/2021-151, kterým byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, se zamítá ; jinak se dovolání odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 7 648 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Roberta Tschöpla.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 13. 7. 2021, č. j. 11 C 238/2019-126, zamítl žalobu na zaplacení 122 549,76 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. V řízení o pojistné plnění na náhradu ušlého zisku ve výši 122 549,76 Kč vyšel ze zjištění, že při dopravní nehodě dne 20. 11. 2014 řidič vozidla pojištěného u žalované poškodil autobus žalobkyně. Společnost AVUS International, spol. s r. o., která je tzv. korespondenčním partnerem žalované jakožto příslušné odpovědnostní pojišťovny v zahraničí registrovaného vozidla (dále jen „škodní zástupce“), žalobkyni informovala, že na požadovaný ušlý zisk za dobu od 21. 11. 2014 do 9. 2. 2015, kdy nemohla autobus používat, jí bude uhrazeno z uplatněných 248 909,76 Kč pouze 126 360 Kč. Žalobkyně proto 3. 3. 2016 podala u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu (vedenou pak pod sp. zn. 30 C 33/2016) proti škodnímu zástupci žalované o zaplacení zbývajícího ušlého zisku ve výši 122 549,76 Kč, který je předmětem i nyní projednávané věci, a škodní zástupce v uvedeném řízení podáním ze dne 17. 10. 2016 namítl nedostatek své pasivní legitimace. Žalobkyně dne 24. 2. 2017 navrhla přistoupení dalšího účastníka do řízení (v nyní projednávané věci žalované), které bylo Obvodním soudem pro Prahu 1 připuštěno, avšak k odvolání škodního zástupce odvolací soud rozhodnutí změnil tak, že se návrh na přistoupení účastníka řízení zamítá. Následnému návrhu žalobkyně ze dne 15. 8. 2019 na záměnu účastníka řízení Obvodní soud pro Prahu 1 nevyhověl pro nesouhlas škodního zástupce a žaloba ve věci vedené pod sp. zn. 30 C 33/2016 byla zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace. Poté podala žalobkyně dne 11. 11. 2019 žalobu na zaplacení ušlého zisku proti žalované v nyní projednávané věci. Soud prvního stupně žalobu zamítl poté, co s odkazem na §626 odst. 1 a §629 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) uzavřel, že nárok je promlčen, neboť na běh promlčecí lhůty nemělo vliv ve smyslu §648 o. z. podání návrhu žalobkyně na přistoupení nyní žalovaného do řízení vedeného pod sp. zn. 30 C 33/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 1 a námitka promlčení nebyla vznesena v rozporu s dobrými mravy.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 12. 2021, č. j. 12 Co 305/2021-151, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně shledal k námitce žalované nárok žalobkyně promlčeným podle §626 odst. 1 o. z., neboť k dopravní nehodě došlo dne 20. 11. 2014, promlčecí lhůta počala běžet za rok od pojistné události (dne 20. 11. 2015) a skončila dne 20. 11. 2018. Podala-li žalobkyně žalobu dne 11. 11. 2019, učinila tak až po uplynutí promlčecí lhůty. Podle odvolacího soudu ke stavení běhu promlčecí lhůty podle §648 o. z. nedošlo ani podáním žaloby proti škodnímu zástupci žalované, ani uplatněním procesních návrhů v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 - podáním návrhu na přistoupení a na záměnu účastníka řízení. Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 o připuštění přistoupení účastníka řízení nenabylo právní moci a návrh byl odvolacím soudem zamítnut, návrhu žalobce na záměnu účastníků nebylo ve shora uvedeném řízení též vyhověno, žalovaná se proto nikdy nestala účastníkem řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1, a nemohlo tak dojít ke stavení běhu promlčecí lhůty. Ve vznesení námitky promlčení žalovanou odvolací soud neshledal porušení dobrých mravů, neboť žalovaná nijak nezavinila, že žalobkyně podala nejdříve žalobu proti škodnímu zástupci, který nebyl pasivně legitimován, a žalobu vůči ní podala opožděně. Bylo zcela na žalobkyni, proti komu žalobu podá. Škodní zástupce přitom na nedostatek pasivní legitimace žalobkyni v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 upozornil ještě před uplynutím promlčecí lhůty.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že rozhodnutí závisí na otázce, která doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a na otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolacím soudem by mělo být vyřešeno, zda ke stavení běhu promlčecí lhůty podle §648 o. z. dochází bez dalšího okamžikem podání návrhu na přistoupení dalšího účastníka nebo na záměnu účastníka řízení, anebo okamžikem právní moci rozhodnutí o připuštění přistoupení či záměny účastníka. Výklad odvolacího soudu, podle kterého musí pro stavení běhu promlčecí lhůty soud procesní návrh připustit, znamená právní nejistotu v otázce hmotněprávních účinků uplatnění práva, neboť běh promlčecí lhůty je závislý na nejisté okolnosti, jak o procesním návrhu rozhodne soud. Navíc rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 o připuštění přistoupení účastníka (žalované) do řízení nabylo vůči žalované právní moci, neboť ta rozhodnutí odvoláním nenapadla, učinil tak jen její škodní zástupce. Ten přitom k podání odvolání nebyl oprávněn. Odvolací soud dále pochybil při posouzení souladnosti vznesení námitky promlčení s dobrými mravy. Žalobkyně nemohla předvídat, jakým způsobem Obvodní soud pro Prahu 1 o jejích procesních návrzích rozhodne. Odvolací soud nezohlednil, že k zamítnutí návrhu na přistoupení a záměnu účastníka řízení soudy přistoupily vzhledem k procesnímu postoji žalované, resp. jejího škodního zástupce. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s posouzením odvolacího soudu a navrhla dovolání zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 o. s. ř..), a je přípustné pro posouzení otázky vlivu podání návrhu na přistoupení účastníka řízení na běh promlčecí lhůty podle §648 o. z. Dovolání není důvodné.
Podle §648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.
Podle §92 odst. 1 o. s. ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Pro přistoupení dalšího účastníka do řízení platí, že ten, jehož přístup do řízení je navržen, se stane účastníkem řízení až právní mocí usnesení, jímž soud takové přistoupení připustí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, publikované pod č. 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“).
Při podání žaloby nastávají veškeré procesní (i hmotněprávní) účinky uplatnění práva u soudu dnem podání žaloby. Přistupuje-li ovšem do již běžícího soudního řízení další žalovaný, nastávají účinky uplatnění práva u soudu (tedy stavení promlčecí lhůty) ode dne, kdy byl soudu doručen návrh žalobce na přistoupení dalšího žalovaného, avšak jen za předpokladu, že soud návrhu na přistoupení dalšího účastníka pravomocně vyhověl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 32 Odo 1387/2004, publikovaný pod č. 57/2008 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4540/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2494/99, publikované pod č. 37/2003 Sb. rozh. obč.), neboť v opačném případě, jak bylo uvedeno shora, se ten, jehož přístup do řízení byl navrhován, účastníkem řízení nikdy nestal. Ačkoli se uvedené závěry vztahují k předchozí právní úpravě, neshledal dovolací soud důvod se od takového výkladu odchýlit ani při aplikaci §648 o. z. Ke shodným závěrům dospívá rovněž odborná literatura [srov. BRIM, Luboš. In: Lavický, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§1-654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 2139].
V řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 vedeném o tomtéž nároku, jako v nyní projednávané věci, avšak proti žalované AVUS International, spol. s r. o., podala žalobkyně dne 24. 2. 2017 před uplynutím promlčecí lhůty návrh na přistoupení účastníka řízení (v nyní projednávané věci žalované). Obvodní soud pro Prahu 1 sice přistoupení připustil, avšak jeho rozhodnutí nenabylo právní moci, neboť škodní zástupce žalované jej napadl odvoláním, k čemuž byl oprávněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, publikované pod č. 9/2002 Sb. rozh. obč.), a odvolací soud rozhodnutí změnil tak, že návrh na přistoupení účastníka zamítl. Žalovaná se tedy nestala účastníkem řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1, proto doručením návrhu žalobkyně na přistoupení účastníka řízení nenastaly hmotněprávní účinky, a to včetně stavení běhu promlčecí lhůty podle §648 o. z. Odvolací soud tak nepochybil, shledal-li počátek běhu promlčecí lhůty dne 20. 11. 2015 a její uplynutí dne 20. 11. 2018 před podáním žaloby v nyní projednávané věci.
Na otázce, zda návrhem na záměnu účastníka došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty podle §648 o. z., rozhodnutí nezávisí, neboť žalobkyně tento návrh v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 učinila až dne 15. 8. 2019, tedy po uplynutí promlčecí lhůty.
Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a je tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, publikované pod č. 59/2004 Sb. rozh. obč., usnesení ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002, rozsudek ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, uveřejněný pod C 1058 v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, či usnesení ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2366/2013). Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti se přitom nevztahují k samotnému škodnímu jednání, nýbrž především k poměrům, za nichž se žalovaný námitkou promlčení bránil, a musely by přitom být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Takové výjimečné okolnosti však žalobkyně netvrdí. Bylo na ní, zda v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 podá návrh na přistoupení či záměnu účastníka řízení, anebo zda podá žalobu znovu, nyní proti pasivně legitimované osobě. Škodní zástupce žalobkyni na nedostatek své pasivní legitimace upozornil a podat odvolání proti rozhodnutí o připuštění přistoupení bylo jeho oprávněním. Navíc lze jen stěží jeho postup v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 přičítat k tíži žalované, která v nyní projednávané věci vznesla námitku promlčení. Žalovaná nejednala způsobem, který by žalobkyni znemožňoval či ztěžoval včasné uplatnění nároku. Dospěl-li za tohoto stavu věci odvolací soud k závěru, že uplatněná námitka promlčení dobrým mravům neodporuje, a své závěry řádně zdůvodnil, rozhodl v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé je věcně správné, dovolání není důvodné, a dovolací soud je proto v této části podle §243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
Žalobkyně napadla dovoláním výslovně též výrok rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení, proto jej dovolací soud v této části podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení, které se skládají z odměny advokáta ve výši 6 020 Kč podle §6 odst. 1, §7 bodu 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření k dovolání a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 7 648 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. 5. 2023
JUDr. Martina Vršanská
předsedkyně senátu