ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2262.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 2262/2021-457
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: O. V., dříve M. D. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem Za Tiskárnou 327, Český Krumlov 381 01, proti žalovanému: R. H. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Liborem Fiedlerem, advokátem se sídlem Palackého třída 223/5, 288 02 Nymburk, o ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 26/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, č. j. 21 Co 186/2020-396, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, č. j. 21 Co 186/2020-396, se v části výroku II, kterou byla zamítnuta žaloba v částce 340 000 Kč , mění tak, že rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 11. 6. 2020, č. j. 6 C 26/2018-337, se ve výroku VII ohledně částky 340 000 Kč potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení vzniklých před soudy nižších stupňů 19 602 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jana Aulického.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 18 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jana Aulického.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 11. 6. 2020, č. j. 6 C 26/2018-337, z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil řízení ohledně části zdržovacího nároku (výrok I), ve zbývající části zdržovacího nároku žalobu zamítl (výrok II), zamítl žalobu i v odstraňovacím nároku (výrok III) a v nároku na zveřejnění omluvy na facebookovém profilu žalovaného a v celostátním vydání deníku Mladá fronta DNES (výrok IV), uložil žalovanému, aby zastal žalobci písemnou omluvu ve znění: V roce 2017 jsem fotografie pana M. D. spolu s dopisem označeným jako „Žádost DEVIANT, KTERÝ OBTĚŽOVAL MÉHO SYNA!!!!! PROSÍM ZDÍLEJTE MEZI LIDI, ABYSTE OCHRÁNILI SVÉ DĚTI!!!!!“, rozeslal na velké množství emailových adres veřejných institucí i soukromých osob. V tomto dopise jsem pana M. D. urážel, nazval jej deviantem a křivě obvinil z užívání drog, léků společně s alkoholem, zneužívání nezletilých dětí a šíření nakažlivé choroby. Tyto informace se nezakládají na pravdě a jejich zveřejněním jsem neoprávněně zasáhl do práva pana M. D. na ochranu osobnosti. Za své shora popsané jednání se panu M. D. tímto omlouvám. R. H.“ (výrok V), pokud se žalobce domáhal omluvy v širším rozsahu, žalobu zamítl (výrok VI), uložil dále žalovanému povinnost zaplatit žalobci 350 000 Kč (výrok VII), ve zbývající částce 150 000 Kč žalobu zamítl (výrok VIII) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IX). Vyšel ze zjištění, že žalovaný má se svou bývalou manželkou T. N. H. dva nezletilé syny AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym), kteří byli svěřeni do výchovy matky. Bývalá manželka žalovaného je kolegyní a rodinnou přítelkyní žalobce, který je transsexuálem; v roce 2009 podstoupil změnu pohlaví ze ženy na muže. Pracoval v mateřské škole, mimo to vyučoval angličtinu, provozoval avantgardní transgenderové divadlo (XY, které se zaměřuje na bourání společenských stereotypů a snaží se upozorňovat na problémy spojené s intolerancí, homofobií a transfobií) a kavárnu, byl členem XY, opakovaně usiloval o změnu výchovy svých synů, v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (skončeném v roce 2015) byl neúspěšný, neboť soud i nadále ponechal děti v péči matky a styk otce umožnil pouze v omezeném rozsahu a v neutrálním prostředí z důvodu negativní manipulace otce s dětmi. Od roku 2014 podával žalovaný na různé státní orgány (Městský úřad Český Krumlov, policie, veřejný ochránce práv) i jiné instituce (např. školy) podněty obsahující fotografie žalobce, které stáhl z webových stránek divadelní skupiny XY a akcí transgender komunity, v nichž obviňoval žalobce z pedofilie a zdůrazňoval, že jeho děti musí chodit s lidmi na fotografiích do postele. Na základě těchto podnětů byl žalobce těmito institucemi prověřován, avšak žádné skutečnosti směřující k podezření z trestné činnosti zjištěny nebyly. Fotografie pocházely z divadelních představení nepřístupných pro osoby mladší 15 let, v nichž děti nevystupují, na fotografiích děti žalovaného nebyly, kromě nezávadné fotografie, kde byl jeho syn se svou matkou, a fotografie spojené ze dvou odlišných fotografií (fotomontáže). Kromě toho zveřejňoval žalovaný na svém facebookovém profilu fotografie s transgenderovou tématikou a v komentáři jmenuje žalobce, kterého označuje za devianta, za osobu, která zneužívá děti a nechává si je od 4 let nosit do postele, zdůrazňuje, že žalobce pracuje v mateřské škole, a vyzývá ke sdílení svého příspěvku, aby bylo kritizovanému jednání zabráněno. V jiném obdobném příspěvku zveřejnil fotografii žalobce s uvedením jeho jména i místa, kde žije. S obdobným obsahem pak žalovaný rozesílal i e-maily. Ve dnech 5. 4. 2017, 9. 8. 2017 a 15. 8. 2018 rozeslal na desítky e-mailových adres (včetně státních orgánů) e-maily s fotografiemi žalobce a dalších osob (některé byly staženy z webových stránek umělecké skupiny XY), které považuje za nechutné, stránky, na nichž se nacházejí, označuje za pornostránky, uvádí, že na nich jsou vystavovány jeho děti, stěžuje si na nevhodné výchovné prostředí u matky a kritizuje činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí (dále též jen „OSPOD“). Ve dnech 21. 9. 2017 a 26. 9. 2017 žalovaný rozeslal na 17 e-mailových adres zprávu s předmětem: „ Žádost DEVIANT, KTERÝ OBTĚŽOVAL MÉHO SYNA!!!!! PROSÍM ZDÍLEJTE MEZI LIDI ABY JSTE OCHRÁNILI SVÉ DĚTI!!!! “, k níž byly připojeny fotografie žalobce a dalších osob. Zpráva obsahovala sdělení tohoto znění: „26.9.2017// POZORNĚ ČTĚTE. !!!!!!! VAROVÁNÍ VŠEM RODIČŮM!!!! NECHUTNÉ PRASE, KTERÉ SE NAZÝVÁ DEVIANTEM, KTERÉ MÉHO SYNA BBBBB VE ČTYŘECH LETECH TAHAL DO POSTELE ABY SI SYN ZVYKL NA JEHO NECHUTNÉ NÁVIKY, MĚ ŽÁDÁ ABYCH HO NEDHONESTOVAL. JE TO NESKUTEČNÉ, ŽE V NAŠÍ SPOLEČNOSTI JSOU STÁLE DEVIANTI A BYTOSTI JAKO JE M. D., KTERÝ MÁ ZKUŠENOSTI Z DROGAMI, ALOHOLEM, OBTĚŽOVAL MÉ SYNY A CO JÍ VÍM NEZLETILÉ DĚTI OBTĚŽOVAL VÍCEKRÁT. BOHUŽEL JSOU LIDÉ, KTEŘÍ NECHTĚJÍ PŘIPUSTIT K SOUDU SVĚDČIT LIDI, KTEŘÍ TOHOTO DEVIANTA MOHOU USVĚDČIT. PROTO VYZÝVÁM RODIČE A ŠKOLY ABY DĚTI DRŽELI DÁL OD TOHOTO DEVIANTSKÉHO ZVRHLÍKA. OPRAVDU DÁVEJTE POZOR PŘED TÍMTO ZJEVEM. TENTO ZJEV, KTERÝ O SOBĚ TVRDÍ, ŽE ROZNÁŠÍ NÁKAZU A NAZÍVÁ SE DEVIANTEM BYDLÍ V XY, KDE PROVOZUJE PODNIK, KDE SE SCHÁZEJÍ JEMU PODOBNÍ. TENTO PODNIK SE NAZÝVÁ XY!!!!!! A JE V BLÍZKOSTI ŠKOLY A ŠKOLKY …. PROČ ASI? TENTO ZJEV BEZ VAŠEHO SVOLENÍ BUDE VYSTAVOVAT NA INTERNETOVÝCH SÍTÍCH FOTKY VAŠICH DĚTÍ, TAK JAK TO UDĚLAL MÝM SYNŮM. JE VELICE NEBEZPEČNÍ, KDYŽ KOMBINUJE DROGY S ALKOHOLEM, POTÉ MSE UNĚJ OPRAVDU ROZVINE JEHO DEVIACE. MILÝ RODIČE SDÍLEJTE PROSÍM NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH A DO ŠKOL ABY JSTE UCHRÁNILI SVÉ DĚTI. EXTRÉMNĚ NECHUTNÉ FOTKY. POMOC NEZLETILÝM DĚTEM, PŘED LIDMI NA FOTKÁCH. DEKUJI ZA POMOC A SDÍLENÍ. “ Zpráva dále pokračuje tím, že děti jsou vystaveny na pornostránkách a orgán sociálně-právní ochrany dětí ani soud to nejsou schopny zastavit. Téměř totožný příspěvek umístil žalovaný na svůj facebookový profil. Žalovaný ho zaslal osobám působícím v různých institucích (např. soud, městský úřad, Hrad, veřejný ochránce práv apod.) i soukromým osobám další e-maily s fotografiemi žalobce, v nichž znovu upozorňuje na nevhodné prostředí, v němž žijí jeho synové, a uvádí, že synové prosí, aby nemuseli být se žalobcem v kontaktu, i dne 30. 10. 2019 (po zahájení řízení v této věci). Bylo prokázáno, že jednání, jež žalovaný připisuje žalobci (že tahal syna žalovaného do postele, obtěžuje děti, užívá drogy, roznáší nákazu, zveřejňuje fotky dětí), se žalobce nedopustil. Informace z rozesílaných a zveřejněných zpráv se rozšířily do okolí žalobce, neboť o nich věděly některé děti ve škole, jejich rodiče a cizí lidé v obchodě, což ovlivnilo jejich chování k žalobci i jeho dětem. Kvůli hromadně rozesílaným pomluvám o pedofilii vznikla petice matek, což musel řešit s ředitelkou mateřské školy, kde je zaměstnán, která ale má v žalobce důvěru. Z Výboru XY vystoupil z důvodu zasílaných e-mailů a ze stejných důvodů zanechal i výuky angličtiny v Domě dětí a mládeže. Žalobce má dva syny a dvě dcery. Dcera CCCCC (pseudonym) v roce 2014 neunesla psychický tlak spolužaček, které ji šikanovaly na základě lží a pomluv, že žalobce je pedofil, a pokusila se o sebevraždu. Dcera DDDDD (pseudonym) se asi rok v noci počůrávala, neboť se jí ve škole smáli. V důsledku pomluv šířených žalovaným se u žalobce od roku 2014 začaly projevovat psychické obtíže v podobě nespavosti, bolestí hlavy, depresivních stavů, bere antidepresiva. Nepříznivý psychický stav vedl i k fibrilaci srdečních síní, pro které byl hospitalizován. Po právní stránce soud věc posoudil podle §3, §19, §81, §2900, §2910, §2951, §2956 a §2957 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že jednání žalovaného jednoznačně zasáhlo do osobnostních práv žalobce, který se musel na policii, v zaměstnání, ve škole svých dětí, na OSPOD i u veřejného ochránce práv hájit, přestože, jak bylo prokázáno, se jednání, z něhož byl žalovaným obviňován, nedopustil. Ze strany žalovaného se jednalo o úmyslné (zaviněné) jednání, neboť byl obeznámen s činností žalobce i podstatou fotografií. Výroky žalovaného byla narušena vážnost, důstojnost i čest žalobce a bylo zasaženo i jeho zdraví a rodinný život. Pravdivost výroků žalovaného se neprokázala, jde proto jednoznačně o zásah neoprávněný, který je v příčinné souvislosti s následky na osobnostních právech žalobce. Přesto však soud žalobu ohledně zdržovacího nároku zamítl z důvodu nepřiměřenosti a neurčitosti a pro neurčitost nevyhověl ani odstraňovacímu nároku. Žalobu na zveřejnění omluvy v MF Dnes a na facebookovém profilu žalovaného zamítl, neboť zveřejněním omluvy by se o zásahu dozvěděl širší okruh subjektů. Žalobě v nároku na zaslání písemné omluvy vyhověl s výjimkou tvrzení o sledování žalobce žalovaným, které se neprokázalo. Soud s ohledem na délku trvání, intenzitu jednání žalovaného a rozsah nepříznivých následků shledal důvody pro poskytnutí zadostiučinění v penězích. Při stanovení výše přihlédl k hodnotě zasažených statků (důstojnost, zdraví, rodinný život), způsobu zveřejnění nepravdivých informací žalovaným (velká písmena, vykřičníky) a jejich obsahu, stupni zavinění žalovaného ve formě úmyslu, následkům pro žalobce v jeho profesním i rodinném životě a skutečnosti, že žalovaný ve svém jednání pokračoval i po podání žaloby. Zohlednil majetkové poměry žalovaného, který dosahuje průměrného čistého výdělku 19 000 Kč a vlastní rodinný dům, ve kterém žije. Za odpovídající považoval zadostiučinění ve výši 350 000 Kč.
2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 2. 2021, č. j. 21 Co 186/2020-396, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku V (výrok I), změnil ho ve výroku VII tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 10 000 Kč a ve zbývajících 340 000 Kč žalobu zamítl (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů celého řízení (výrok III). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Po právní stránce ve shodě s ním uzavřel, že žalovaný zasáhl do osobnostních práv žalobce tím, že rozesílal na různé veřejné instituce dehonestující emaily obsahující vulgární urážky žalobce, obvinění z pedofilie a jeho fotografie a v důsledku této aktivity žalovaného musel žalobce obsah e-mailů vysvětlovat nejen na policii, ale i zaměstnavateli, ve škole svých dětí, u veřejné ochránkyně práv, bylo ohroženo jeho zaměstnání, musel opustit veřejnou funkci. Byla snížena jeho čest a důstojnost. Odvolací soud však rovněž dovodil, že jednání žalovaného vyprovokoval sám žalobce, když se vložil do sporu žalovaného a jeho bývalé manželky o jejich společné děti. Rozesílané fotografie zveřejnil sám žalobce na internetu a byly způsobilé v žalovaném vyvolat obavy z ohrožení zdravého vývoje jeho dětí. Žalobce musel počítat s negativními reakcemi okolí. Na základě této úvahy se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně stran poskytnutí zadostiučinění ve formě omluvy, ale nesouhlasil s výší poskytnuté relutární satisfakce. Dovodil, že její poskytnutí odůvodňuje to, že ve svém jednání pokračoval i po podání žaloby, avšak rozhodným okolnostem i majetkovým poměrům žalovaného vzhledem k jeho čistému příjmu 19 000 Kč měsíčně a dvěma vyživovacím povinnostem, odpovídá částka 10 000 Kč odvolacím soudem přiznaná.
3. Rozsudek odvolacího soudu v části výroku II, kterou byla žaloba v rozsahu částky 340 000 Kč zamítnuta, a nákladovém výroku III, napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se napadené rozhodnutí odchyluje od praxe dovolacího soudu při posuzování přiměřenosti poskytnutého zadostiučinění. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2956/2016, 25 Cdo 894/2018 a 25 Cdo 167/2019. Dovolatel namítá, že žalovaný dlouhodobě zasílal nepravdivé informace celé řadě veřejných i soukromých institucí i osob. Jeho soustavné jednání trvale ovlivňuje a poškozuje nejen život dovolatele, ale i život řady osob jemu blízkých, zejména jeho dcer. Za silné dovolatel označuje nařčení z pedofilie, byť vyjádřené jinými slovy. Skutkový závěr odvolacího soudu o šíření fotografií dovolatelem a o vložení se dovolatele do sporu mezi žalovaným a jeho bývalou ženou, nemá podle dovolatele oporu v provedeném dokazování. Neobstojí obrana žalovaného, které přitakal odvolací soud, že ho k jednání vedly obavy o jeho děti. Byly totiž nedůvodné, a navíc je dovolatel opakovaně vyvrátil. Výše náhrady neodpovídá principu proporcionality i vzhledem k zásahu do pracovního života dovolatele, který pracoval v mateřské školce. Přitom obvinění z pedofilie je pro osoby pracující v tomto zařízení mimořádně citlivé. Poskytnuté zadostiučinění není přiměřené ani vzhledem k nepravdivým nařčením žalobce z konzumace drog, sexuálních excesů, násilí, znevážení jeho jména a opakovanému vysvětlování před orgány činnými v trestním řízení. V nepřiměřeném rozsahu pak soud zohlednil majetkové poměry žalovaného. Opomenul satisfakční a sankční funkci náhrady nemajetkové újmy, která má působit preventivně. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení nebo aby ho změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
4. Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že odvolací soud respektoval judikaturu Nejvyššího soudu. Dovolání označil za nepřípustné a navrhl jeho odmítnutí.
5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř. a je přípustné podle §237 o. s. ř. pro posouzení otázky přiměřenosti výše peněžitého zadostiučinění za zásah do osobnostních práv, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné.
6. Podle §2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.
7. Podle §2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.
8. Podle §2957 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.
9. K přiměřenosti peněžité náhrady, kterou dovolatel považuje za nepřiměřeně nízkou, nutno předeslat, že dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem zákonných podmínek a kritérií. Stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah odvolacího soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Výši výsledného zadostiučinění může revidovat až tehdy, byla-li by zcela zjevně nepřiměřená (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 30 Cdo 665/2016, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2202/2017, nebo ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 439/2018).
10. Obecně platí, že soud musí při úvaze o přiměřenosti navrhované satisfakce za nemajetkovou újmu vzniklou na osobnosti fyzické osoby především vyjít jak z celkové povahy, tak i z jednotlivých okolností konkrétního případu, musí přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i vlivu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2206/2006). V případě nároku na náhradu při újmě na přirozených právech člověka ve smyslu §2956 o. z. navazuje občanský zákoník č. 89/2012 Sb. na úpravu obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb. vycházející z obdobných kritérií (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2062/2015, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“, C 15002). Při určení výše náhrady je třeba dále zohlednit okolnosti jak na straně poškozeného, tak i na straně škůdce, např. na straně poškozeného jinou satisfakci – omluvu, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení nebo na straně škůdce jeho postoj ke škodní události, formu a míru zavinění a v omezeném rozsahu i jeho majetkové poměry. Tato obecná kritéria, která použil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, publikovaném pod č. 85/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), v případě tzv. sekundárních obětí, jsou aplikovatelná i na posuzovaný případ.
11. Při posouzení výše náhrady je třeba vycházet i z principu proporcionality tak, že soud porovná částky této náhrady přisouzené v jiných případech, a to nejen obdobných, ale i dalších, v nichž se jednalo o zásah do jiných osobnostních práv, zejména do práva na lidskou důstojnost. Jinými slovy způsobem, jak lze dosáhnout relativně spravedlivého vyčíslení výše relutární náhrady, je zohlednění částek přiznaných v jiných srovnatelných řízeních, současně při respektování předem jasných a pevných kritérií (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14).
12. Odvolací soud výše uvedené judikaturní závěry nerespektoval. Důvod k poskytnutí zadostiučinění v penězích shledal pouze v tom, že žalovaný i po podání žaloby ve svém jednání pokračoval, a i v průběhu řízení před soudem prvního stupně nadále rozesílal e-maily dehonestující žalobce. Nezohlednil tak výše uvedená kritéria pro stanovení výše náhrady. Především nepřihlédl ke značné intenzitě a povaze zásahu, kterým byl žalobce veřejně a neoprávněně nařčen ze zneužívání dětí a tím i trestné činnosti, přičemž se ze strany žalovaného jednalo o úmyslné jednání, neboť věděl, že takového jednání se žalobce nedopouští. Odvolací soud pominul délku trvání zásahu, skutečnost, že byly zasaženy nejzákladnější osobnostní hodnoty jako je čest a důstojnost, zdraví i rodinný život a pominul i závažné následky jednání žalovaného na život žalobce, jeho práci a zdraví. Naproti tomu v nepřiměřeném rozsahu zohlednil majetkové poměry žalovaného. Odchýlil se tak od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž majetkové poměry škůdce coby kritérium stanovení náhrady nemajetkové újmy je nezbytné vnímat toliko jako výjimečný nástroj zmírnění přílišné tvrdosti zákona. Kritérium zkoumání majetkových poměrů škůdce nesmí být chápáno tak, že je přímá úměrnost mezi rozsahem majetku škůdce a výší náhrady. Majetkové poměry škůdce nepředstavují okolnost významnou pro strádání poškozeného a právo na odčinění újmy na jeho přirozených právech je funkčně vyšší hodnotou než právo na ochranu majetku škůdce. Jde tedy pouze o určitý korektiv sloužící k eliminaci neúnosně vysokých nároků na náhradu nemajetkové újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018).
13. Stanovenou výši přiznaného zadostiučinění odůvodňoval odvolací soud i tím, že žalobce jednání žalovaného vyprovokoval. S tímto závěrem se nelze ztotožnit. Spatřoval-li soud vyprovokování žalovaného v tom, že se žalobce nevhodně vložil do sporu mezi žalovaným a jeho bývalou ženou, neopírá se tento závěr o skutkový podklad. Soud prvního stupně totiž skutkový závěr o tom, že by žalobce zasahoval do sporů mezi žalovaným a jeho bývalou ženou, neučinil a odvolací soud žádné dokazování neprováděl. Vyprovokování žalovaného k předmětnému jednání žalobcem spatřoval odvolací soud dále v tom, že žalovaným šířené fotografie zveřejnil na veřejně přístupných sociálních sítích sám žalobce, přičemž tyto fotografie mohly v žalovaném vyvolat obavy z ohrožení zdravého vývoje jeho dětí. Lze souhlasit s tím, že fotografie byly umístěny na webové stránce divadelní skupiny XY, již žalobce spoluzaložil, a byly tedy veřejnosti přístupné. Z této webové stránky bylo však zcela zřejmé, že jde o fotografie z divadelních představení, kde je běžná určitá nadsázka. Je třeba připomenout, že nynější úprava zakládá v §85 odst. 2 o. z. nevyvratitelnou domněnku souhlasu k rozmnožování a rozšiřování podoby člověka obvyklým způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat, pokud svolil k zachycení podoby za okolností, z nichž je zřejmé, že bude šířena. Pokud tak zachycená osoba učiní, vylučuje její svolení neoprávněnost zásahu spočívajícího v rozmnožování a šíření podoby. I ve vztahu k takto presumovanému svolení k šíření podoby se však uplatní dřívější závěr judikatury, že při každém použití podobizen a obrazových snímků, ať k nim dochází na základě zákonných licencí, svolení či jiného oprávnění, musí být zachovány dvě základní podmínky: použít je lze vždy jen přiměřeným způsobem, a nesmí se tak stát v rozporu s osobnostními zájmy oprávněného, jež je třeba bezpodmínečně respektovat, a které jsou tedy za všech okolností nedotknutelné (§90 o. z.). Nejsou-li tyto předpoklady splněny, stává se použití, které by bylo případně samo o sobě přípustné, neoprávněným ve smyslu §82 o. z. Přiměřeným je pak použití pouze tehdy, pokud je co do formy, rozsahu a obsahu odůvodněno potřebou užití k účelu, k němuž oprávněný dal svolení nebo pro který byla stanovena zákonná licence. Užití samo o sobě přípustné však přesto může vyústit v závažný zásah do osobnostní sféry, například vzhledem k souvislostem, za nichž k němu došlo, popřípadě do nichž bylo situováno, nebo vzhledem ke komentáři, který k němu byl připojen (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 42/2011, Soubor C 12074). Ani zákonem připuštěný důvod zásahu tedy nesmí být využit způsobem, který je nepřiměřený a dotýká se oprávněných zájmů člověka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 149/2020). Ve světle uvedených judikatorních závěrů odvolací soud zcela pominul, že ze strany žalovaného nešlo o pouhé šíření zmíněných fotografií, ale o jejich úmyslné zneužití k dehonestaci žalobce. Zmiňuje-li odvolací soud, že takto zveřejněné fotografie mohou vyvolat i negativní reakce a mohou být šířeny s posměšnými komentáři, opomíjí, že ze strany žalovaného se jednalo o zcela záměrné použití těchto fotografií k označení žalobce za osobu, která se dopouští závažného trestného jednání společností odsuzovaného (pedofilie), ačkoli musel vědět (přinejmenším po prošetření věci státními orgány), že se žalobce žádného jednání, z něhož byl žalovaným obviňován, nedopustil. Jinak řečeno, nesouhlasné a posměšné komentáře nelze porovnávat se zneužitím fotografií zveřejněných na webové stránce v odlišných souvislostech (záběry z divadelních představení, byť provokujících) k vlastním cílům. Proto zneužití fotografií žalovaným nelze klást za vinu žalobci – je samo o sobě protiprávním jednáním. Z části pak žalovaný fotografie čerpal z akcí transgender komunity, přičemž nebylo ani zjišťováno, kdo je zveřejnil, a jejich zveřejnění tak žalobci připisovat nelze. Z těchto důvodů je závěr odvolacího soudu, že žalobce jednání žalovaného vyprovokoval, nesprávný a nelze jej při stanovení výše náhrady zohledňovat.
14. Dovolateli nelze přisvědčit pouze v námitce, že soud měl zohlednit i preventivně-sankční složku satisfakce. Takzvanou preventivně-sankční funkci náhrady nemajetkové újmy lze akceptovat v tom smyslu, že uložení povinnosti peněžitého plnění jako následek porušení příkazu či zákazu obsaženého v právní normě v sobě zahrnuje jak preventivní prvek, tj. má též odrazovat samotného porušitele normy i další subjekty od protiprávního jednání, tak i sankční prvek v tom, že porušitele právní normy stíhá negativní následek touto normou předpokládaný. V soukromoprávních vztazích je však primární funkcí náhrady újmy funkce kompenzační, popřípadě satisfakční, zatímco funkce preventivně-sankční je pouze odvozená a zprostředkovaná. Nelze ji tedy chápat v tom smyslu, že by účelem uložení peněžité náhrady bylo exemplární potrestání původce zásahu, a tedy požadavek, aby náhrada byla natolik vysoká, aby se porušování právní normy původci zásahu „nevyplácelo“ (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 149/2020).
15. S dovolatelem lze naopak zcela souhlasit v tom, že odvolací soud naprosto pominul princip proporcionality, neboť rezignoval na porovnání přisouzené náhrady s výší náhrad přiznaných v jiných případech. Lze uzavřít, že odvolací soud nezohlednil řádně okolnosti případu ani judikaturou stanovená kritéria pro stanovení výše náhrady a stanovil zadostiučinění v částce 10 000 Kč, jež je za daných skutkových okolností zjevně nepřiměřeně nízká (až urážející). Námitky dovolatele ohledně výše zadostiučinění v penězích jsou z uvedených důvodů opodstatněné a zakládají nejen přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., ale i jeho důvodnost podle §241a odst. 1 o. s. ř., neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
16. Oproti závěrům odvolacího soudu, vycházejí základní úvahy soudu prvního stupně o stanovení výše peněžního zadostiučinění ze zjištěného skutkového stavu (který podle §241a odst. 1 o. s. ř. nepodléhá dovolacímu přezkumu) a zohledňují všechna rozhodná kritéria. Soud vzal v úvahu, že žalovaný ve veřejném prostoru, tedy na facebooku a pomocí
e-mailů opakovaně označoval žalobce za devianta, obviňoval jej z toho, že tahá syna žalovaného ve 4 letech do postele, naznačoval, že zneužívá malé děti, a prohlašoval o žalobci, že užívá drogy, alkohol a roznáší nakažlivé nemoci, přestože se žalobce ničeho takového nedopustil. Vyzýval rovněž ke sdílení těchto zpráv. Tím ve velké intenzitě zasáhl důstojnost, čest a dobré jméno žalobce, neboť jej bezdůvodně obviňoval ze společensky nepřijatelného až trestného jednání, přičemž uváděl jeho jméno, podobu, zaměstnání i obec, kde bydlel. Správně soud dovodil, že intenzitu zásahu zvyšuje, že se tohoto jednání dopouštěl dlouhodobě, a to i po podání žaloby v této věci. Zvyšuje ji i způsob zásahu, který byl nejen urážlivý, ale i zavrženíhodný, neboť byl veden snahou žalobce poškodit, jestliže žalovaný věděl, že jeho obvinění jsou nedůvodná. Byť žalobce svým uměním i životem provokuje, neopravňuje to nikoho k tomu, aby zneužíval fotografie zveřejněné na webové stránce v odlišných souvislostech k očerňování osoby na nich zachycené z trestného jednání, kterého se nedopustila. A to ani je-li tato osoba zastáncem menšinového světového názoru, který však je v demokratické společnosti přípustný. Takové jednání nemůže ospravedlnit ani obava otce (žalovaného) o své děti. Jednak proto, že mu bylo při soudním jednání vysvětleno, že fotografie na stránkách XY jsou z divadelních představení, která nejsou pro děti přístupná a děti v nich nevystupují, ale i proto, že v téže době, poté, kdy žalovaný inicioval vyšetřování žalovaného různými státními orgány pro podezření z ohrožování mravní výchovy mládeže, tyto státní orgány žádné takové jednání žalobce nezjistily. Nehledě k tomu, že žalovaný od počátku věděl, že tvrzení o tom, že na „pornostránkách“ (jak je žalovaný označuje) fotografie jeho dětí v podezřelých souvislostech zachyceny nejsou. Pokud i poté obavy žalovaného o vhodnost výchovného prostředí přetrvávaly, měl zvolit zákonný postup a nikoli za použití neférových metod manipulovat veřejným míněním v neprospěch žalobce. Ostatně z provedených důkazů vyplývá, že soud se výchovným prostředím dětí žalovaného, které byly svěřeny do péče matky, zabýval a dovodil, že vzhledem k osobnostním vlastnostem žalovaného je výchovné prostředí u matky pro děti vhodnější. Na straně žalobce lze zohlednit, že vzhledem ke své umělecké činnosti i aktivnímu působení v transgender komunitě vstoupil do veřejného života, a musí proto snést zvýšený zájem veřejnosti o svou osobu i vyšší míru kritiky. Avšak kritika žalovaného se neopírá o pravdivý skutkový základ.
17. Soud prvního stupně rovněž zohlednil značný dosah zásahu a rozsah újmy. Žalovaný očerňoval žalobce před státními orgány, v důsledku čehož byl žalobce vyšetřován, před jeho zaměstnavateli, ve škole, kam docházely jeho děti, i ve veřejných institucích, a v důsledku toho se musel žalobce obhajovat. V důsledku protiprávního jednání žalovaného zanechal žalobce veřejné činnosti – působení ve Výboru XY i výuky angličtiny v Domě dětí a mládeže, trpěl důvodnými obavami, že přijde o zaměstnání, a on sám i jeho děti byly terčem odsudků i posměchu v městě, kde žijí. To vše způsobilo trvalý stres, který se projevil i na jeho zdraví v podobě psychických obtíží a následně i onemocnění srdce. Zasaženo tak bylo i přirozené právo žalobce na zdraví. Rovněž rodinný život žalobce byl jednáním žalovaného zasažen, neboť rozšířením očerňujících zpráv o tom, že žalobce je pedofil, trpěly i jeho děti, zejména dcery. Dcera CCCCC byla ze strany spolužaček proto šikanována, přišla o kamarádky, kterým rodiče zakázali se s ní stýkat, a pokusila se o sebevraždu. Dcera DDDDD se v té době začala v noci počůrávat. Z okolností na straně žalovaného zohlednil soud i jeho majetkové poměry. Dovolací soud ale dodává, že zohlednit je třeba i to, že žalovaný neprojevil nad svým jednáním žádnou lítost ani snahu o odstranění následků, naopak v zavrženíhodném jednání pokračoval. Na základě těchto úvah považoval soud prvního stupně za okolnostem přiměřenou náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do cti a důstojnosti, zdraví i rodinného života žalobce částku 350 000 Kč.
18. Takto stanovené zadostiučinění proporčně odpovídá náhradě přiznané ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 149/2020 známému herci a jeho partnerce za zásah do jejich soukromí textem článku publikovaného v celostátně distribuovaném periodiku, doplněným fotografiemi, který měl za úkol ve čtenáři vzbudit dojem, že známý herec [žalobce a)] má mimomanželský poměr se žalobkyní b), popř. že se rozvedl se svojí bývalou manželkou (tedy že měl manželské problémy). Článek tak oba žalobce líčil ve značně negativním světle a difamoval je v očích veřejnosti, přičemž soud považoval za přiměřenou náhradu částku 250 000 Kč pro každého z žalobců. Ve srovnání s tím v projednávané věci nejde sice o všeobecně známého herce a difamační zprávy neměly celorepublikový dosah, jednalo se však o intenzivnější zásah vzhledem k obvinění z trestného jednání, o zásah dlouhodobý, který měl do soukromého, pracovního i společenského života žalobce mnohem závažnější dopad, což odůvodňuje vyšší rozsah náhrady. Podstatně vyšší zadostiučinění (v částkách přesahujících půl milionu korun) pak bylo poskytnuto ve věcech, jež rozhodoval Nejvyšší soud pod sp. zn. 25 Cdo 1752/2019, sp. zn. 25 Cdo 2422/2019, případně sp. zn. 25 Cdo 725/2020, rovněž známému herci a jeho manželce za uveřejňování informací týkajících se jejich soukromí, a to výrazně intimního charakteru a jež byly doprovázeny fotografiemi, s jejichž pořízením a publikací nedali žalobci souhlas. I když se i v tomto případě, na rozdíl od projednávané věci, jednalo o známého herce, dosah zásahu byl celostátní a jeho časový rozsah značný, přesto lze dlouhodobé prezentování žalobce jako osoby deviantní, zneužívající děti a žijící odsouzeníhodným způsobem života, považovat za zásah přinejmenším stejně intenzivní jako v porovnávané věci, se zásadními dopady do života žalobce a přiměřené zadostiučinění žalobce by se mělo přibližovat náhradě přisouzené v porovnávané věci. Dovolací soud dospěl k závěru, že částka soudem prvního stupně žalobci přisouzená (350 000 Kč) i ve srovnání s obdobnými případy představuje minimální finanční náhradu, která může žalobci poskytnout satisfakci za závažný zásah do jeho osobnostních práv.
19. Lze uzavřít, že soud prvního stupně při stanovení výše zadostiučinění za zásah do osobnostních práv žalobce zohlednil všechny podstatné okolnosti a judikaturou stanovená kritéria, přičemž své rozhodnutí srozumitelně odůvodnil. Jsou tedy dány důvody pro změnu rozsudku odvolacího soudu v napadené části výroku, kterým byla žaloba zamítnuta co do částky 340 000 Kč.
20. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, dovolací soud ve smyslu §243d písm. b) o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí s tím, že splatnost byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o. s. ř.
21. O náhradě nákladů řízení vzniklých v průběhu předcházejících řízení rozhodl dovolací soud podle §243c odst. 3 věty první a §224 odst. 2 o. s. ř. V řízení před soudem prvního stupně měli účastníci úspěch jen částečný, proto nemá v této části řízení žádný z nich právo na náhradu vzniklých nákladů (§142 odst. 2 o. s. ř.). V řízení před odvolacím soudem byl předmětem řízení již jen nárok na omluvu a relutární náhradu nemajetkové újmy v částce 350 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v tomto řízení zcela úspěšný, má podle §142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, jež mu v tomto řízení vznikly. Ty jsou tvořeny náklady na právní zastoupení, a to odměnou za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) po 5 100 Kč [§9 odst. 3 písm. d) a odst. 4 písm. a) ve spojení s §12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „advokátní tarif“]. K tomu podle §13 odst. 3, 4 a §14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (900 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek (§137 odst. 3 o. s. ř.) 3 402 Kč. Celkem činí náklady žalobce částku 19 602 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny), kterou je žalovaný povinen zaplatit v zákonné třídenní lhůtě (§160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám právního zástupce žalobce (§149 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce má právo i na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, 2 a §142 odst. 1 o. s. ř.). Ty jsou tvořeny odměnou za jeden úkon právní služby (sepis dovolání) ve výši 3 400 Kč [§9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu – v dovolacím řízení byla předmětem řízení již jen částka 340 000 Kč], paušální náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč podle §13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o. s. ř. (714 Kč); celkem 4 114 Kč. Náklady žalobce jsou dále tvořeny i hodnotou soudního poplatku z dovolání v částce 14 000 Kč. Celkem po zaokrouhlení na celé koruny činí náklady vzniklé žalobci v dovolacím řízení částku 18 114 Kč a i tuto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce v zákonné třídenní lhůtě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 22. 2. 2023
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu