ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.272.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 272/2023-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci oprávněného: L. J. , soudní exekutor, IČO XY, sídlem XY, proti povinnému: R. I. , narozený XY, bytem XY, o žalobě pro zmatečnost podané povinným, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 105 C 9/2019, o „odvolání“ povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2022, č. j. 20 Co 180/2022-53, takto:
Řízení o „odvolání“ povinného se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 11. 2022, č. j. 20 Co 180/2022-53, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2022, č. j. 105 C 9/2019-39, jímž byl zamítnut návrh povinného (v usnesení krajského soudu označeného jako „zmatečnostní žalobce“) na ustanovení právního zástupce a povinnému nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě pro zmatečnost.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný podáním ze dne 5. 12. 2022 označeným jako „odvolání“ a doručeným Krajskému soudu v Brně dne 8. 12. 2022.
Odvolání je podle §201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout (a tím se domoci přezkumu) rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (§10 odst. 1 o. s. ř.). V obvodu města Brna vykonává působnost okresního soudu Městský soud v Brně ( §9 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb. , o soudech a soudcích).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li podle zákona přípustné, dovoláním (§236 odst. 1 o. s. ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.).
Odvolání tak není opravným prostředkem, který by bylo možno podat proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího (srov. §201 a §10 odst. 2 o. s. ř.). Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud, ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava v článku 91, může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. §9 odst. 5 a §10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje.
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o dovolání jakožto opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2001, pod číslem 85, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2002, pod číslem 139). Uvedené judikatorní závěry obstojí i po účinnosti novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 404/2012 Sb. od 1. 1. 2013, neboť právní úprava §10a a §236 o. s. ř. z hlediska vymezení mimořádných opravných prostředků, o nichž Nejvyšší soud rozhoduje, nedoznala změny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 139/2016).
Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání,“ které shora uvedenou vadou trpí, podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Povinný by nebyl úspěšný ani tehdy, podal-li by proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, neboť by muselo být odmítnuto jako nepřípustné s ohledem na ustanovení §238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř., podle něhož dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek a kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce (o čemž byl ostatně povinný v usnesení odvolacího soudu poučen).
Nejvyšší soud dodává, že účastníky řízení označuje (shodně se soudem prvního stupně a na rozdíl od soudu odvolacího) v souladu s jejich označením a procesním postavením v řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, nebo ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2161/2015; 21 Cdo 2163/2015; 21 Cdo 2164/2015).
Nejvyšší soud nerozhodoval o náhradě nákladů řízení, neboť řízení o žalobě pro zmatečnost dosud není pravomocně skončeno a o veškerých nákladech řízení bude rozhodnuto právě v rozhodnutí, jímž toto řízení skončeno bude (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 2. 2023
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu