ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2936.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 2936/2023-140
sp. zn. 25 Cdo 3200/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: M. V. , proti žalovanému: R. M. , soudce Městského soudu v Brně, se sídlem Polní 994/39, 608 01 Brno, o nejasné podání, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 Nc 811/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2020, č. j. 70 Co 200/2020-41, a usnesení téhož soudu ze dne 7. 12. 2022, č. j. 70 Co 214/2022-112, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2020, č. j. 70 Co 200/2020-41, se zastavuje .
II. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2022, č. j. 70 Co 214/2022-112, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 11. 2020, č. j. 70 Co 200/2020-41, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2020, č. j. 72 Nc 811/2019-29, kterým tento soud odmítl podání žalobce a K. V. [označované jako žalobkyně a)] ze dne 29. 8. 2019 pro vady, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce i jménem K. V. podání (ze dne 18. 12. 2020), jež je dle obsahu možno považovat za dovolání, v němž požádal i o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení.
Nato Městský soud v Brně usnesením ze dne 10. 10. 2022, č. j. 72 Nc 811/2019-94, tuto žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl; toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2022, č. j. 70 Co 214/2022-112.
Rovněž proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce i jménem K. V. podání (ze dne 24. 1. 2023), jež je dle obsahu možno považovat za dovolání. K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že s přihlédnutím k §41 odst. 2 o. s. ř., podle něhož každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen, posoudil podání ze dne 18. 12. 2020 i ze dne 24. 1. 2023 jako dovolání, byť jsou v textu označena v prvním případě jako vyjádření k dovolání a ve druhém případě jako „žaloba na ochranu osobnosti a trestní oznámení proti usnesení 70 Co 214/2022-112“. Z obou podání, byť jsou značně nesrozumitelná, vyplývá, že napadají shora uvedená rozhodnutí odvolacích soudů a domáhají se jejich zrušení.
Následně Městský soud v Brně usnesením ze dne 11. 5. 2023, č. j. 72 Nc 811/2019
-123, vyzval žalobce a K. V. k zaplacení soudního poplatku z dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2020, č. j. 70 Co 200/2020-41, s poučením, že nesplní-li výzvu ve stanovené lhůtě, dovolací řízení bude zastaveno. Ve stanovené lhůtě (ani později) soudní poplatek však zaplacen nebyl, žalobce pouze podáním ze dne 24. 5. 2023 sdělil, že žádné nezákonné poplatky platit nebude.
Nejvyšší soud posoudil obě dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“).
Žalobce podal žalobu v projednávané věci i jménem K. V., již označil jako žalobkyni a), aniž předložil plnou moc, která by jej k tomu opravňovala. Přestože byli žalobce i K. V. usneseními Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2020, č. j. 72 Nc 811/2019-20, a ze dne 21. 4. 2020, č. j. 72 Nc 811/2019-27, vyzváni k předložení plné moci dokládající zmocnění žalobce k podání žaloby a k zastupování K. V., nebyla plná moc předložena. Jestliže nebylo doloženo zmocnění žalobce k podání žaloby i za K. V., nelze než uzavřít, že K. V. žalobu nepodala a nebyla účastnicí řízení. Tomuto závěru za daných okolností není na překážku skutečnost, že soudy ji jako žalobkyni v záhlaví rozhodnutí označovaly a rozhodnutí jí i doručovaly. Z uvedeného důvodu je dovolatelem v těchto dovolacích řízeních pouze žalobce.
Podáním dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2020, č. j. 70 Co 200/2020-41, vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Přestože byl žalobce, kterému nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, k zaplacení soudního poplatku řádně vyzván i poučen o následcích jeho nezaplacení, poplatek nezaplatil, a proto dovolací soud řízení o dovolání žalobce proti tomuto usnesení podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil (výrok I tohoto usnesení).
V řízení o dovolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 70 Co 200/2020-41 (vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 2936/2023), vznesl žalobce podáním ze dne 26. 9. 2023 (poté kdy byl Nejvyšším soudem informován o složení senátu, který bude o dovolání rozhodovat) námitku podjatosti členů senátu 25, a to JUDr. Hany Tiché, JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra. Z poměrně nesrozumitelného podání (které obsahuje i trestní oznámení na uvedené soudce a podnět ministru spravedlnosti k zahájení kárného řízení) lze seznat, že podjatost jmenovaných soudců spatřuje v tom, že vydali (dle žalobce) nezákonná rozhodnutí, kterými byli žalobci poškozeni.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSCR 104/2017, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 76/2019, (ústavní stížnost proti uvedenému usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18) dovodil, že je-li námitka podjatosti zneužívána jako obstrukční postup, pak s přihlédnutím k §2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle §15b o. s. ř., respektive podle §16 odst. 1 o. s. ř. O takový případ se v dané věci nepochybně jedná, neboť ze spisu je patrné a Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce opakovaným podáváním nedůvodných kverulatorních návrhů, trestních oznámení, žalob a námitek podjatosti, zjevně zneužívá svá procesní práva. Dovolací soud přihlédl též k tomu, že jediným srozumitelným důvodem, pro který dovolatel namítá podjatost jmenovaných soudců Nejvyššího soudu, je jejich postup v řízeních, jejichž je účastníkem, což je důvod podjatosti zjevně nezpůsobilý, neboť je výslovně vyloučen ustanovením §14 odst. 4 o. s. ř., a rovněž proto lze postup žalobce považovat za obstrukční (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSCR 81/2018). Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl o zastavení dovolacího řízení, aniž předložil věc jinému senátu Nejvyššího soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti.
Jde-li o dovolání žalobce proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 70 Co 214/2022-112, kterým nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebyl mu ustanoven zástupce pro dovolací řízení, je nutno odkázat na ustanovení §238 odst. 1 písm. i) a písm. j) o. s. ř., podle něhož není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek, a proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce. S ohledem na jednoznačnou dikci citovaných ustanovení je dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2022, č. j. 70 Co 214/2022-112, objektivně nepřípustné, a proto je Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl (výrok II tohoto usnesení).
Vzhledem k nepřípustnosti dovolání pak není nedostatek podmínky povinného zastoupení dovolatele v dané věci důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Jestliže bylo dovolání shledáno nepřípustným podle §238 o. s. ř., vznikne ve smyslu §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, poplatková povinnost až vydáním rozhodnutí soudem prvního stupně (§3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích). Již proto nebylo třeba se v daném případě zabývat žádostí žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu