ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.3058.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 3058/2022-312
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Bořivoje Hájka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: V. M. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Ing. Veronikou Žánovou, advokátkou se sídlem Náměstí Míru 341/15, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: V. D. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Richardem Nigrini, Ph.D., advokátem se sídlem Kladská 1489/5, 120 00 Praha 2, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 20 C 352/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 6. 2022, č. j. 8 Co 89/2022-247, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. Ing. Veroniky Žánové.
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 2. 2. 2022, č. j. 20 C 352/2020-207, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost a) zaslat omluvný osobní dopis, b) strpět zveřejnění tohoto dopisu ze strany žalobce a zaslat všem adresátům pomlouvačného e-mailu nový omluvný e-mail a c) zdržet se rozšiřování nepravdivých tvrzení o trestné činnosti žalobce (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění, že žalovaný [současný prezident XY (dále jen „XY“)], poslal žalobci a dalším osobám dne 2. 10. 2020 e-mail, ve kterém apeloval na své kolegy z XY, aby si jej přečetli a zúčastnili se volby do orgánu XY, neboť bez přečíslení volitelů žalobce změny nedosáhnou. Uvedl v něm: „ Ahoj kolego, kolegyně. Prosím přečti si můj dopis a věř, že je důležité se toho v sobotu zúčastnit. Bez přečíslení změny nedosáhneme. Jeho nekalou činnost mapujeme rok a půl a je až k nevíře, že se nenašla ještě síla tohoto člověka a celý aparát odvolat. Ironie je, že členové výboru už procitli, ale nechtějí si pálit prsty. Proto i takový závažný trestný čin, když poslal svému 50% spoluvlastníkovi jeho soukromé firmy O. 2,8 mil z účtu XY a dalších 465 tisíc z účtu naší akciovky, výbor okomentoval takto: „Nemůžeme s tím nic udělat, protože neexistuje organizační řád, co smí podepisovat“. M. si zkrátka XY absolutně zprivatizoval. A kdo měl asi ten organizační řád stvořit, když ne výbor, který to měl v úkolech od valné hromady. Je k nevíře, že z tohoto jednání, kde jsem byl osobně přítomen, neexistuje zápis. Stejně jako z dalších jednání výkonného výboru. A to jen jedna z dokázaných šmejdovin. Mrzí mě jako XY, že je to některým klubům jedno. Je k nevíře, že členové výboru jen tiše toto přehlížejí a kdo na to upozorní, je perzekuován. Ale musíme si uvědomit, že si M. dokázal podmanit a koupit některé kluby, kterým poskytuje leteckou techniku a dotační peníze. Já je lidsky chápu. Tyto kluby ho budou podporovat jen do doby, než to celé MŠMT díky šetření policie odstřihne od dotací. Zatím ho tyto kluby budou ze zištných důvodů podporovat a on je sišikuje pro svou podporu. My máme nevýhodu v tom, že většině klubů to je šumafuk a přesvědčit je o podpoře ke změně je někdy těžké. Naše iniciativa nechce nic jiného než vrátit XY zpátky klubům. Věř, že tvoje účast je rozhodující a poslední možnost jak přispět k volbě zcela nových orgánů XY. Bez jednoty to nedokážeme. Díky V. “. Žalobce žádal za uvedený e-mail omluvu, ale žalovaný mu nevyhověl. Soud dále zjistil, že žalobce vykonával od 19. 3. 2016 do října 2020 funkci prezidenta XY a od 3. 5. 2016 do 18. 10. 2019 funkci předsedy představenstva XY (dále jen „XY“), dne 18. 10. 2019 byl z funkce odvolán a XY se dne 11. 2. 2020 obrátila na Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové ve věci podezření, že mohlo dojít ke spáchání trestného činu skutky v oznámení popsanými, přičemž jako podezřelého označila žalobce. Dne 4. 3. 2021 bylo zahájeno trestní stíhání, kde žalobce je označen jako osoba, která by mohla v zahájení trestního stíhání popsané skutky spáchat, a to v návaznosti na trestní oznámení XY a XY. Okresní soud uzavřel, že kritizující projev, tedy e-mail zaslaný žalovaným dne 2. 10. 2020 členům XY, nepřekračuje meze korektní kritiky, a je přiměřený co do obsahu i formy, i pokud jde o použité výrazy a formulace, nepoužívá hanobící výrazy a nesnižuje lidskou důstojnost. Projev odpovídá kritice učiněné osobou bez právnického vzdělání a nesměřuje na soukromou sféru, tedy osobní či rodinný život žalobce. Není v něm doslovně uvedeno, že žalobce spáchal trestný čin a neobsahuje třeba jen laický popis skutkové podstaty konkrétního trestného činu. Žalobce, v té době prezident spolku, musel při výkonu funkce při kritice strpět intenzivnější zásah do svých osobnostních práv jinými členy spolku, protože ze zápisu z kontroly účetnictví XY ze dne 24. 4. 2020 je zřejmé, že při kontrole účetnictví XY dne 26. 2. 2020, byl přijat závěr, že prověřovaný projekt (spolupráce s M. I.) je veden neprůhledně. Soud proto žalobu neshledal důvodnou.
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 13. 6. 2022, č. j. 8 Co 89/2022-247, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil, aby doručil žalobci písemnou omluvu následujícího znění: „Vážený pane M., dne 2. 10. 2020 jsem rozeslal členům XY e-mail, ve kterém jsem uvedl výroky „Proto i takový závažný trestný čin, když poslal svému 50% spoluvlastníkovi jeho soukromé firmy O. 2,8 mil z účtu XY a dalších 465 tisíc z účtu naší akciovky, výbor okomentoval“ a „A to je jedna z dokázaných šmejdovin“, kterými jsem neoprávněně zasáhl do Vašich osobnostních práv. Za tento protiprávní zásah se Vám omlouvám. V. D.“ a dále mu uložil, aby odeslal všem adresátům uvedeného e-mailu nový e-mail následujícího znění: „Vážení, dne 2. 10. 2020 jsem Vám zaslal e-mail, ve kterém jsem v souvislosti s panem V. M. uvedl výroky „Proto i takový závažný trestný čin, když poslal svému 50 % spoluvlastníkovi jeho soukromé firmy O. 2,8 mil z účtu XY a dalších 465 tisíc z účtu naší akciovky, výbor okomentoval“ a „A to je jedna z dokázaných šmejdovin“, kterými jsem neoprávněně zasáhl do osobnostních práv M. Za tento zásah se panu V. M. omlouvám. V. D.“ (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III). Odvolací soud odkázal na skutková zjištění soudu prvního stupně, ale uzavřel, že některé výroky žalovaného v uvedeném e-mailu jsou jednoznačně vybočením z mezí oprávněné kritiky. Na tom nic nemění ani to, že byl napsán v předvečer voleb prezidenta XY, ve zjitřené předvolební atmosféře. Dané výroky měly jednoznačně potenciál žalobce dehonestovat před voliči, byť nebyly nikterak vulgární a celé sdělení v e-mailu lze považovat toliko za expresivní. Žalovaný ale musel předpokládat, že pro adresáty celkové vyznění uvedené informace je takové, že se žalobce dopustil ve funkci prezidenta XY závažného trestného činu. Žalovaný předkládal trestnou činnost žalobce adresátům jako hotovou věc, bez náznaku toho, že údajná trestná činnost ještě vůbec nebyla orgány činnými v trestním řízení zkoumána. Žalovaného pak neomlouvá, že není právník, neboť i laik s rozumem průměrného člověka musí vědět, kdy lze osobu považovat za vinnou či nevinnou z pohledu norem trestního práva. Žalovanému muselo být známo, nebo si mohl bez problémů ověřit, že proti žalobci není vedeno žádné trestní řízení, že XY nepodával trestní oznámení, žádné kroky k tomu nečinil, ani netvrdil, že by si informaci o údajné trestné činnosti žalobce nějak prověřoval. Odvolací soud uvedl, že zveřejnění informace, že se určitá osoba dopustila trestného činu nebo že v tomto směru existuje podezření, má bez ohledu na to, zda je učiní státní orgán anebo kdokoliv jiný, vždy potenciál zasáhnout do práva na ochranu dotčené osobnosti, a to zejména pokud jde o právo na osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména. Uzavřel proto, že došlo k ústavně nepřípustnému zásahu do osobnostních práv žalobce, jehož přímým důsledkem byla dehonestace žalobce u části členské základny XY, která zjevně přispěla k tomu, že žalobce neobhájil svůj post prezidenta XY ve volbách. Výrok „a to je jedna z dokázaných šmejdovin“ označil odvolací soud za hodnotící úsudek. Zdůraznil, že kritika musí být věcná a zejména podložená. Žalovaný však svůj hodnotící soud o tom, že se žalobce dopustil popsaným jednáním nekalého, darebného jednání, nijak nepodložil, adresátům uvedenou informaci podal jako jasnou a zřejmou záležitost, a tím vybočil z mezí oprávněné kritiky. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil odvoláním napadený rozsudek a žalobě zčásti vyhověl.
Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. V něm uvedl, že s právním názorem odvolacího soudu nesouhlasí, neboť považuje za chybné jeho posouzení problému střetu osobnostního práva s právem na svobodu projevu a s právem na informace při výkladu proporcionality způsobu a mezí povolenosti zásahu. Rozhodnutí odvolacího soudu je podle žalovaného překvapivé a jeho právní názor nesprávný. Dokazování provedené u soudu prvního stupně nepovažuje za dostačující a úplné, písemné odůvodnění obsahuje skutkové chyby, na které odvolací soud opakovaně při prezentaci svého právního názoru odkazuje. Dovolatel obsáhle popsal průběh řízení před soudy obou stupňů a uvedl svá skutková tvrzení. Podle jeho názoru odvolací soud aplikoval judikaturu dovolacího soudu a Ústavního soudu (zejména sp. zn. 30 Cdo 262/2014, 30 Cdo 2878/2014, 30 Cdo 2698/2014, 30 Cdo 2482/2012, 30 Cdo 1413/2012, 30 Cdo 2230/2010, 30 Cdo 2017/2009, 30 Cdo 2033/2009, 30 Cdo 1872/2004, 28 Cdo 983/2002, 30 Cdo 2094/99, III. ÚS 11/04, I. ÚS 367/03 a II. ÚS 577/13) na soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav nesprávně. Řízení u odvolacího soudu je rovněž postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť přeformuloval žalobní petit, kterému následně vyhověl. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud změnil výroky I a II rozsudku odvolacího soudu tak, že potvrdí rozsudek soudu prvního stupně a rozhodne o náhradě nákladů řízení. Současně podal návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Žalobce navrhl odmítnutí dovolání žalovaného, neboť nesplňuje zákonné náležitosti a neobsahuje řádné dovolací důvody.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř., se zabýval jeho přípustností.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Citované ustanovení zakládá přípustnost dovolání na požadavku identifikace právní otázky (hmotného nebo procesního práva), na níž záviselo rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatelem a jejího posouzení z hlediska vztahu k judikatuře Nejvyššího soudu. Jinými slovy vyjádřeno, předmětné ustanovení předpokládá, že dovolatel zpochybní právní posouzení odvolacího soudu s poukazem na to, že vybranou právní otázku již Nejvyšší soud vyřešil, avšak odvolací soud ji posoudil v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, nebo že vybranou otázku již Nejvyšší soud vyřešil, odvolací soud ji posoudil v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, nicméně dovolatel je toho názoru, že by otázka přesto měla být posouzena jinak, či že vybranou právní otázku již Nejvyšší soud řešil, avšak jeho judikatura je ve vztahu k této otázce nejednotná, anebo že vybranou právní otázku doposud Nejvyšší soud neřešil (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. II. ÚS 85/16).
Dovolatel v této věci neuvádí žádnou právní otázku, na které záviselo rozhodnutí odvolacího soudu a kterou by měl dovolací soud vyřešit, neboť jí odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu nebo nebyla doposud dovolacím soudem řešena, anebo že vybranou právní otázku již Nejvyšší soud řešil, avšak jeho judikatura je ve vztahu k této otázce nejednotná nebo má být posouzena jinak. Dovolatel sice označil v dovolání řadu rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu, která podle dovolatele odvolací soud nesprávně aplikoval, neuvedl však, jaké konkrétní právní otázky se tato „nesprávná aplikace“ týkala.
Jestliže dovolání postrádá vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§237 až 238a o. s. ř.), trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, neboť není splněna jedna z nezbytných náležitostí dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. Z tohoto důvodu není Nejvyšší soud oprávněn dovolání žalobce věcně přezkoumat, neboť kdyby tak učinil, porušil by ústavně zaručené právo žalovaného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18).
Namítá-li dovolatel, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, neuplatňuje tím (jediný možný) dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., a to nesprávné právní posouzení věci. Tato námitka postrádá charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit, nesměřuje totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem. V podstatě se dovolatel domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen jiný skutkový stav. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu (§241a odst. 1 o. s. ř.) není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.).
Námitkou vad řízení se pak dovolací soud nemůže samostatně zabývat a může k ní přihlédnout pouze v případě jinak přípustného dovolání; samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 248/2015).
Dovolání žalobce též směřuje proti výrokům o náhradě nákladů řízení, proti nimž však dovolání není přípustné (§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, a proto již nerozhodoval samostatným rozhodnutím o návrhu na odklad vykonatelnosti, neboť vzhledem k výsledku řízení se stal bezpředmětným.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 26. 1. 2023
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu