ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.318.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 318/2022-291
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: J. B. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Tomášem Maxou, advokátem se sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, proti žalované: Allianz pojišťovna, a. s. , IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha 8, o 430 187 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 41/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021, č. j. 13 Co 239/2021-273, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 13 Co 239/2021-273, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 1. 2021, č. j. 13 C 41/2018-252, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 16. 3. 2021, č. j. 13 C 41/2018-262, v odvoláním napadené části, kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení 386 850 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o nákladech řízení, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení vůči státu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud v řízení o žalobě na náhradu bolesti vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce dne 10. 1. 2017 přecházel ulici XY a řidič vozidla XY, pojištěný pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla u žalované, jej srazil a žalobce utrpěl závažná zranění. Z tohoto důvodu požadoval po žalované zaplacení bolestného. V řízení byl vypracován znalecký posudek MUDr. Milanem Kutáčkem, který se vyjadřoval i k posudkům dříve vypracovaným, a který uzavřel, že celková doba léčby žalobce po úrazu trvala od 10. 1. 2017 do 4. 10. 2019, žalobce byl po celou dobu zásadně omezen, nemohl zatěžovat končetinu, neboť v průběhu léčby došlo ke komplikaci – vytvoření pakloubu, což si vyžádalo další dvě reoperace, přičemž samotný pakloub byl a je velmi bolestivý po celou dobu léčby. Znalec hodnotil z medicínského hlediska bolest ve třech fázích, jednak bezprostředně po úrazu a následně v době reoperací v roce 2017 a 2018, přičemž druhou reoperaci zhodnotil jako náročnou. Za pomoci Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, uveřejněné pod číslem 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, (dále jen „Metodika“), bodově ohodnotil bolestné po přepočtu v celkové výši na 257 900 Kč, přičemž v této částce je zahrnuto i znalcem stanovené 10% zvýšení náhrady v prvním období léčby s tím, že komplikace hodnotí jako středně závažné. Soudy uplatněný nárok posoudily podle §6 a §9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném v době škodní události, dále podle §2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a Metodiky. Vyšly z výše uvedeného posudku zpracovaného znalcem z oboru zdravotnictví a shodně shledaly důvod pro zvýšení náhrady stanovené znalcem o dalších 50 %, čemuž odpovídá částka 386 850 Kč. Vzaly především v úvahu, že u žalobce nešlo o obvyklou bolest, neboť trvala podstatně delší dobu, nežli je obvyklé u nekomplikovaných případů. To bylo sice zčásti zohledněno již znalcem, který stanovil bolestné i za komplikaci v podobě pakloubu a následné reoperace, nezahrnulo to však celkovou délku bolestivého období. Vzhledem k tomu, že žalovaná pojišťovna vyplatila žalobci částku 310 945 Kč (soud prvního stupně v bodě 13 odůvodnění rozsudku zjevným omylem uvádí 390 945 Kč) na bolestném, zbylo k zaplacení 75 905 Kč. V tomto rozsahu také soudy nároku vyhověly.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, jímž odvolací soud potvrdil zamítavý výrok soudu prvního stupně ve věci samé, podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení odvolacím soudem. Přípustnost dovolání odůvodnil tím, že dovolací soud dosud neřešil otázku hmotného práva, jakým způsobem mají soudy používat při stanovení bolestného Metodiku a jaký vliv má na výpočet bolestného konkrétní průběh léčení, zejména prodloužení obvyklé doby léčení a omezení v obvyklém způsobu života, která vyplývají z úrazu. Jelikož oproti původně předpokládané délce léčení došlo v projednávané věci k jejímu více než šestinásobnému překročení v důsledku komplikace v podobě velmi bolestivého pakloubu, má dovolatel za to, že soudy dostatečným způsobem nezohlednily individuální okolnosti daného případu, nesprávně vyložily §2958 o. z., čímž stanovily výši bolestného, která plně nevyvažuje vytrpěné útrapy. Za přiměřené dovolatel považuje trojnásobné navýšení bolestného. Z tohoto důvodu navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že navýšení základního odškodnění podle Metodiky o dalších 50 %, jak jej stanovil soud prvního stupně i odvolací soud, považuje za dostačující, neboť jde s ohledem na okolnosti případu o navýšení přiměřené a adekvátní v komparaci s obdobnými případy, kdy zdravotní stav žalobce po poškození zdraví je třeba chápat jako celek a hodnotit jej komplexně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., avšak není přípustné podle §237 o. s. ř.
Ustálená judikatura k nemajetkové újmě na zdraví dovodila, že rozhodující pro posouzení přiměřenosti odčinění újmy není matematický postup, jímž soud ke stanovení náhrady dospěl, nýbrž reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální újmy, respektive opatřeny náhradní požitky za ty, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel, a při určení náhrady je podstatné pouze to, zda finální částka odškodnění je s ohledem na poškození zdraví a vytrpěné útrapy s tím spojené přiměřená, a to zejména se zřetelem k významu zdraví v hierarchii obecně uznávaných hodnot, k potřebě naplnění satisfakční i preventivní funkce náhrady a k požadavku srovnatelnosti s výší náhrad jiných nemateriálních újem přiznávaných soudy (srov. např. rozsudky ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, nebo ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2258/2008). Ač byly tyto závěry vysloveny v kontextu určování náhrad nemajetkových újem na zdraví podle občanského zákoníku č. 64/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013, uplatní se v obecné rovině i za účinnosti právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 455/2022).
K výkladu předpokladů nároku na peněžitou náhradu za bolest (bolestné) a jejího rozsahu se již dovolací soud vyjádřil v několika rozhodnutích. Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu §2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející poškození zdraví. Výkladem §2958 o. z. nelze dovodit, že nyní má být pojem bolest chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Odškodněním bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, uveřejněné pod č. 7/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Nelze také oddělit vnímání fyzické bolesti poškozeným od negativního vnímání nepohodlí, stresu a obtíží spojených s léčením. Míru takových obtíží je třeba zohlednit při stanovení výše bolestného, neboť bodové hodnocení lékaře (znalce) je pouze východiskem, na jehož základě soud určuje konečnou přiměřenou výši náhrady s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu, jejichž demonstrativní výčet obsahuje §2957 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019, uveřejněný pod číslem 51/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dále „Sb. rozh. tr.“).
Podrobněji Nejvyšší soud rozvedl otázku stanovení přiměřeného zadostiučinění za vytrpěnou bolest v rozsudku ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2207/2020, uveřejněném pod č. 7/2023 Sb. rozh. obč. Podle tohoto rozhodnutí je úlohou soudu, aby obecnou právní úpravu naplnil svou úvahou. Ta však nemůže být nepodložená a libovolná, nýbrž musí být odůvodněna tak, aby bylo zřejmé, z jakých východisek soud vyšel a jaká kritéria použil. Jen tak lze vyhovět požadavkům přiměřenosti náhrady, legitimního očekávání účastníků a předvídatelnosti soudních rozhodnutí, jak je formuluje ustanovení §13 o. z. a ve své ustálené judikatuře dovozuje Ústavní soud [viz např. nález ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3500/18, body 19–22, nález ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. II. ÚS 387/18, (N 138/90 SbNU 259), bod 19, nález ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. II. ÚS 727/11, (N 209/63 SbNU 431), a nález ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. I. ÚS 947/09, (N 56/56 SbNU 593)].
Za účelem stanovení přiměřené náhrady soudní praxe od roku 2014 využívá k výkladu §2958 o. z. nezávaznou pomůcku označenou jako Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, jejíž základní zásady byly publikovány pod č. 63/2014 Sb. rozh. obč. a která je zveřejněna na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz . Ostatně i důvodová zpráva k §2958 o. z. připouští, aby si soudní praxe vytvořila vlastní podrobnější pravidla, kterými eliminuje dopady odstranění relativně exaktního podzákonného předpisu. Metodika pro oblast odčinění bolestí zčásti využívá dosavadní etiologicky pojatý systém užitý vyhláškou č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, zejména pro podrobně rozpracovanou klasifikaci bolestivých stavů podle postižení jednotlivých orgánů či částí těla a vyjadřující míru bolesti jako tělesného a duševního strádání v souvislosti se zásahy do zdraví. Podkladem pro stanovení výše náhrady za bolest je zpravidla posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví (viz vyhláška č. 505/2020 Sb.; do 31. 12. 2020 odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, viz vyhláška č. 123/2015 Sb., zrušená ustanovením §49 bodu 11 zákona č. 254/2019 Sb.). Účelem posudku znalce, který disponuje příslušnou specializací, osvědčil k tomu potřebné znalosti a byl pro uvedený obor zapsán do seznamu znalců, je vytvořit pro soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující příslušný odborný lékařský závěr (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 190/2017, publikované pod č. 39/2018 Sb. rozh. tr.).
Přehled bolesti je obsahem části B Metodiky a skládá se z jednotlivých položek, jimž jsou přiřazeny bodové hodnoty vyjadřující vzájemné proporce mezi těmito položkami. Pro určení výše náhrady je třeba výsledný bodový součet vynásobit částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu, která činí jedno procento hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok (vznikla bolest). Tím soud vyčíslí základní náhradu, kterou do výsledné podoby zpravidla upraví snížením či zvýšením (modifikací) podle konkrétních okolností případu s využitím zákonem stanovených (§2957 o. z.) a soudní praxí dovozených hledisek. Znalci nepřísluší, aby sám určil výši bolestného, neboť to je úkolem soudu. To však současně neznamená, že by posudek, v němž je částka odškodnění nadbytečně uvedena, byl jen z tohoto důvodu vadný a pro účely soudního řízení nepoužitelný (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, uveřejněný pod č. 90/2022 Sb. rozh. obč.).
V zájmu jednotného rozhodování (§13 o. z.) může být výše náhrady (bodového hodnocení) za bolest z důvodu komplikovanosti léčby zvýšena znalcem zásadně nejvýše o 20 % (viz preambule Metodiky, bod VI. Hodnocení bolesti, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 455/2022, bod 18), a zvýšení náhrady za bolest i ztížení společenského uplatnění soudem pro okolnosti konkrétního případu včetně důvodů uvedených v §2957 o. z. se má zásadně pohybovat již jen v řádu desítek procent a nikoli vícenásobků (viz preambule Metodiky, bod X. Určení výše náhrady, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, bod 19, uveřejněný pod číslem 85/2019 Sb. rozh. obč.).
V projednávané věci soudy obou stupňů vyšly v základu z Metodiky a v souladu se shora uvedenou judikaturou dovolacího soudu zohlednily pro stanovení bolestného konkrétní a individuálně určené okolnosti posuzované věci. Především přihlédly k tomu, že léčba žalobce se v důsledku neběžné komplikace zřetelně prodloužila oproti jiným obdobným úrazům stejného charakteru, bolest byla mimořádná, vyřadila žalobce na dlouhou dobu z běžného života (posuzováno jen z pohledu nároku na bolestné) a žalobce byl nucen se podrobit dvěma náročným reoperacím. Zároveň přihlédly i k tomu, že již znalec ve svém posudku hodnotil jak všechny tři operace žalobce, tak komplikaci v podobě pakloubu, tedy již základní bodové ohodnocení bolestného podle Metodiky v sobě zahrnuje část 33 měsíců dlouhého léčení, které žalobce prodělal. Konečně zhodnotily i to, že sám znalec z odborného hlediska posoudil bolestivý stav žalobce jako středně těžký a nepřistoupil k maximálnímu zvýšení, které je dle Metodiky možné. Soudy obou stupňů vysvětlily, z jakého důvodu základní částku náhrady zvýšily o 50 % a úvahy, které je k tomu vedly, řádně a srozumitelně odůvodnily.
Ustanovení §2958 o. z., na základě něhož soudy stanovily výši náhrady bolesti u žalobce, pak patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o tom, zda určitá částka v konkrétním případě představuje odpovídající náhradu za vytrpěnou újmu na zdraví, přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (k aplikaci právních norem s relativně neurčitou hypotézou srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1618/2007, nebo ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4059/2007). Závěr odvolacího soudu, že náhrada za bolest v částce 386 850 Kč, opírající se o znalecký posudek, vystihuje míru vytrpěných bolestivých útrap žalobce, podle Nejvyššího soudu není zjevně nepřiměřený, naopak odpovídá skutkovým zjištěním a je dostatečně odůvodněn.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalovaná vůči žalobci právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jsou představovány paušální náhradou za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle §1 odst. 3 písm. a) a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náhrada nákladů řízení je splatná podle §149 odst. 3 o. s. ř. v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 25. 7. 2023
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu