ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.3686.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 3686/2022-307
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Bořivoje Hájka v právní věci žalobkyně: ČEZ Distribuce, a. s. , IČO 24729035, se sídlem Teplická 874/8, 405 02 Děčín, zastoupená doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Prvního pluku 206/7, 186 00 Praha 8, proti žalovanému: P. N. , narozený XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, zastoupený Mgr. Davidem Franke, advokátem se sídlem Bartošova 1750/17, 750 02 Přerov, o zaplacení 106 029,83 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 9 C 9/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 1. 2022, č. j. 69 Co 266/2021-199, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č. j. 9 C 9/2019-154, vyhověl žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 73 721,77 Kč s příslušenstvím (výrok I), ohledně částky 32 308,06 Kč s příslušenstvím a příslušenství z částky 106 029,83 Kč od 12. 8. 2017 do 7. 9. 2018 žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně je licencovaným distributorem elektřiny a spolupracuje se společností NTL Forensics, a. s., která pro ni zajišťuje kontrolu odběrných míst za účelem řešení neoprávněného odběru v její distribuční soustavě. Dne 10. 2. 2016 zaměstnanci této společnosti na odběrném místě XY, zjistili neoprávněný odběr elektřiny. Elektroměrný rozvaděč byl uzamčen a po jeho otevření (se souhlasem J. S.) byla zjištěna chybějící plomba na krytu hlavního jističe a třífázové neoprávněné vodivé propojení přívodních vodičů z hlavního jističe na vodiče vedoucí do domu, které bylo v době kontroly funkční. V rozhodné době od 19. 7. 2013 (dne 18. 7. 2013 byl odmontován elektroměr) do 10. 2. 2016 dům užíval žalovaný a od roku 2015 ještě J. L. a G. S.; od 2. 2. 2016 se žalovaný v domě nezdržoval (byl vzat do vazby). Zámek na předmětném elektrickém rozvaděči instaloval žalovaný. Na základě znaleckého posudku znalce Ing. Otakara Fojtíka bylo za rozhodné období spotřebováno nejméně 13 471,25 kWh elektřiny, přičemž znalec vzal v úvahu, že k ohřevu vody byl částečně užíván plyn. Společnosti NTL Forensics, a. s., zaplatila žalobkyně náklady se zjištěním neoprávněného odběru ve výši 10 804,09 Kč. Po právní stránce soud posoudil věc podle §3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), §438 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“), §51 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, (dále jen „energetický zákon“), §9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. a judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu. Uzavřel, že jde o tzv. objektivní odpovědnost, tedy odpovědnost bez ohledu na zavinění, a vzhledem k tomu, že žalovaný v rozhodné době dům v odběrném místě obýval a užíval v domě dostupné elektrické spotřebiče, odpovídá za způsobenou škodu společně a nerozdílně s J. L. a G. S. (§438 obč. zák.). Výši škody způsobené neoprávněným odběrem stanovil podle §9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. ze zjištěné spotřeby (13 471,25 kWh) částkou 63 527,88 Kč, kterou snížil o dobu (od 2. 2. 2016 do 10. 2. 2016), kdy žalovaný nemohl fakticky elektřinu odebírat. Škoda byla tvořena i náklady se zjištěním neoprávněného odběru ve výši 10 804,09 Kč.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 1. 2022, č. j. 69 Co 266/2021-199, k odvolání obou účastníků potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a ve výroku II ohledně zamítnutí žaloby o částku 32 308,06 Kč s příslušenstvím (výrok I), změnil ho ve výroku II tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 8,05% úrok z prodlení z 73 721 Kč od 12. 8. 2017 do 7. 9. 2018 (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů celého řízení (výroky III a IV). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením důvodnosti žaloby ohledně příslušenství. Žalovaný odpovídá za škodu vzniklou neoprávněným odběrem elektřiny, ke kterému došlo bez právního důvodu podle §51 odst. 1 písm. d) energetického zákona a který v jakékoliv jeho podobě zakazuje §51 odst. 2 energetického zákona. Odvolací soud dovodil, že žalovaného je třeba považovat za odběratele odpovědného za neoprávněný odběr elektřiny, neboť v rozhodné době na odběrném místě fakticky bydlel a elektřinu spotřebovával spolu s dalšími dvěma osobami, jimž bydlení v odběrném místě umožnil. Námitku žalovaného, že měla být v době nastěhování G. S. v domě zapojena funkční elektrocentrála, nepovažoval soud za právně významnou, neboť podle §28 odst. 4 energetického zákona by ji mohl provozovat pouze po dohodě s provozovatelem přenosové nebo distribuční soustavy. Výši škody stanovenou soudem prvního stupně považoval odvolací soud za správnou, k odlišnému závěru dospěl pouze ohledně stanovení okamžiku, kdy se žalovaný dostal do prodlení s plněním své povinnosti.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení řady otázek hmotného i procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, resp. jsou dovolacím soudem či Ústavním soudem rozhodovány rozdílně. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že zaměstnanci společnosti NTL Forensics, a. s., vnikli do jeho obydlí neoprávněně, neboť J. S. jim k tomu dát souhlas nemohla, a proto žalovaná získala důkazy protiprávně, tudíž by se k nim nemělo přihlížet. Dále bylo porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces tím, že mu byl během jednání provedeného formou videokonference vypínán bezdůvodně mikrofon, takže nemohl reagovat na průběh jednání, a že se nemohl zúčastnit jednání před odvolacím soudem. Pokud soud shledal dovolatele odpovědného podle §51 odst. 3 energetického zákona, měl se zabývat rovněž otázkou jeho zavinění a jeho vyviněním podle §420 odst. 3 obč. zák. Nesouhlasí ani s extenzivním výkladem okruhu pasivně legitimovaných osob podle §51 odst. 3 energetického zákona. Dovolatel toto ustanovení vykládá tak, že odpovědnou je pouze osoba, která elektřinu odebírala, nikoliv spotřebovala. Namítá rovněž, že bez odůvodnění nebyly provedeny některé jím navržené důkazy, čímž soud zpochybnil existenci a užívání elektrocentrály, kterou mohl fakticky užívat i bez souhlasu vyžadovaného ustanovením §28 odst. 4 energetického zákona a že soudy nemohly provést důkaz znaleckým posudkem z trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 117/2017, neboť tím došlo k porušení zásady zákazu přenášení důkazů mezi procesními soustavami. Ignorování dovolatelem navržených důkazů způsobilo nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“), a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalovaného není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Dovoláním žalovaného byl napaden i výrok I rozsudku odvolacího soudu v té jeho části, jíž byl potvrzen zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 32 308,06 Kč s příslušenstvím. V tomto rozsahu bylo žalovanému vyhověno, nevznikla mu tak žádná újma, a proto není jeho dovolání v tomto rozsahu podle §243b, §218 písm. b) o. s. ř. subjektivně přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3/1998, pod č. 28, nebo usnesení téhož soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, publikované pod C 154 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“).
Námitka dovolatele, že se odvolací soud měl zabývat otázkou, zda vznik škody zavinil nebo zda se exkulpoval, není důvodná. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je odpovědnost za neoprávněný odběr pojímána jako objektivní, nastává tedy bez ohledu na existenci nebo neexistenci zavinění odpovědného subjektu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018, nebo ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 202/2020). Vznik odpovědnosti dovolatele tedy nepodmiňuje existence zavinění na jeho straně, a proto odvolací soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, pokud se nezabýval zaviněním ani možností vyvinění dovolatele. Tato námitka dovolatele tudíž přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá.
Dovolatel dále zpochybňuje svou pasivní legitimaci s tím, že odvolací soud podle něj příliš široce vyložil §51 odst. 3 energetického zákona. Podle jeho názoru by měla odpovídat pouze osoba, která elektřinu odebírala, nikoliv spotřebovala.
Zákon blíže nedefinuje osobu neoprávněného odběratele. K založení odpovědnosti za zakázané jednání podle energetického zákona je třeba (vedle splnění ostatních podmínek) i dostatečně podložený závěr o osobě škůdce. Vzhledem ke specifickým poměrům při dodávkách energií nemusí být vždy jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral a použil ve svých spotřebičích, proto může být za povinnou považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační, či faktický). V první řadě půjde o vlastníka nemovitosti, případně nájemce, či osobu, která je z jiného důvodu odběratelem (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1803/2017, nebo ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018). Dovodil-li tedy odvolací soud objektivní odpovědnost dovolatele na základě zjištění, že v rozhodné době na odběrném místě fakticky bydlel a elektřinu spotřebovával, postupoval v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Argumentací dovolání, která směřuje proti skutkovým zjištěním ohledně trvání neoprávněného odběru i množství odebrané elektřiny s tím, že k ohřevu vody byl užíván plyn a v domě byla zapojena elektrocentrála, se dovolací soud nezabýval, neboť skutkovým stavem je vázán a není oprávněn jeho správnost přezkoumávat (§241a odst. 1 a §242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo žalobě vyhověno, tedy včetně příslušenství nároku na náhradu škody, jež je tvořeno nejen úroky z prodlení, ale i nutnými náklady vynaloženými na zjišťování neoprávněného odběru, neboť ve smyslu §513 o. z. jde o náklady, jež žalobce mimo soudní řízení vynaložil k doložení svého nároku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1924/2021, publikované pod č. 45/2022 Sb. rozh. obč.), podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Vytýkal-li žalovaný odvolacímu soudu, že neprovedl jím navržené důkazy, chyboval při provádění dokazování i při jednání soudu prostřednictvím videokonference, kdy mu byl vypínán mikrofon, a nepřezkoumatelnost rozhodnutí, jde o námitky vad řízení, k nimž však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu