ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.920.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 920/2023-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: E. B. , rozený E. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Ondřejem Novákem, advokátem se sídlem Farní 19, Frýdek-Místek, proti žalované: M. S. , narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Karlem Klimešem, advokátem se sídlem Macharova 302/13, Ostrava, o žalobu pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 109 C 248/2021, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2022, č. j. 11 Co 236/2022-203, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.938 Kč do pěti dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Ondřeje Nováka.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 11. 2022, č. j. 11 Co 236/2022-203, potvrdil usnesení ze dne 25. 5. 2022, č. j. 8 C 109 C 248/2021-176, jímž Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově zamítl žalobu pro zmatečnost proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 5. 2021, č. j. EPR 74088/2021-9, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žaloba je zdůvodněna tím, že platební rozkaz neměl být vůbec vydán, jelikož je v rozporu s listinami založenými jako důkazy, a že žalobce v návrhu na vydání platebního rozkazu zatajil, že žalovaná je právně zastoupena, přestože věděl, že si zvolila právního zástupce; byl tak podle ní naplněn zmatečnostní důvod ve smyslu §229 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Soudy obou stupňů shodně dovodily, že není naplněn žádný ze zmatečnostních důvodů uvedených v §229 o. s. ř. Vyložily, že je na žalobci, aby podle §79 o. s. ř. označil v návrhu na zahájení řízení svého zástupce, neboť je na vůli každého z účastníků, zda si jej zvolí. Bylo tak i na rozhodnutí žalované, zda si po doručení platebního rozkazu pro řízení zvolí zástupce nebo bude vystupovat osobně. Zvolila-li si již před zahájením řízení zástupce a sdělila-li to protistraně, nejde o tvrzení relevantní z pohledu žaloby pro zmatečnost, neboť nejde o některé z pochybení ve smyslu §229 o. s. ř. Se zástupcem účastníka může soud jednat až po předložení plné moci (viz §28 o. s. ř.) zastoupeným účastníkem, případně jeho zástupcem, aniž by bylo povinností druhého účastníka dokládat též plnou moc zástupce protistrany. Argumentuje-li dále žalovaná, že skutková tvrzení uvedená v návrhu na vydání platebního rozkazu k jedné z uplatněných pohledávek nemají oporu v předložených důkazech a nárok v částce 153.816,40 Kč z provedených listin neplyne, jde o skutečnost, jež měla být uplatněna v opravném prostředku proti platebnímu rozkazu. Stejně tak i další vznášená skutková tvrzení žalované vážící se k věci samé lze pokládat za procesní obranu uplatnitelnou v řízení nalézacím, nikoli v řízení o žalobě pro zmatečnost.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Zdůraznila, že napadený elektronický platební rozkaz byl vydán v rozporu s §42 a §172 o. s. ř., neboť jedna z tvrzených pohledávek zcela postrádala oporu v žalobcem předložených důkazech ani neodpovídala jemu tvrzeným skutečnostem. Soud vydal platební rozkaz mechanicky, bez uvážení zákonných náležitostí návrhu, a doručil jej v rozporu s §173 o. s. ř. přímo žalované, přestože v mimosoudní fázi řešení sporu byla zastoupena advokátem, o čemž byl žalobce zpraven. Podle dovolatelky závisí napadené rozhodnutí na řešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále též na otázce doposud neřešené. První otázkou je, zda postup soudu v rozporu s §43, §79 a §114 o. s. ř., v jehož důsledku soud rozhodl platebním rozkazem bez splnění podmínek pro jeho vydání podle §172 o. s. ř., je důvodem pro zrušení platebního rozkazu v rámci řízení o žalobu pro zmatečnost; jde totiž o situaci, kdy podle §230 odst. 3 o. s. ř. byla žalované nesprávným postupem odňata možnost jednat před soudem. Druhou otázkou je, zda důvod pro podání žaloby pro zmatečnost je dán i tehdy, vydá-li soud platební rozkaz, byť žaloba trpí vadou podle §79 odst. 1 o. s. ř. spočívající v neoznačení právního zástupce protistrany, tedy zda žaloba pro zmatečnost ukládá soudu povinnost přezkoumat, splňoval-li návrh na zahájení řízení zákonné náležitosti a soud mohl provést rozkazní řízení, či zda měl postupovat podle §43 o. s. ř. Podle dovolatelky si §79 o. s. ř. výslovně žádá označení zástupce protistrany, je-li protistrana již v této době zastoupena advokátem, a to právě proto, aby mu mohlo být doručováno a nedocházelo k excesům, jako v daném případě. Soudy se nezabývaly zásadními námitkami ohledně postupu v rozkazním řízení a opomněly výtku poukazující na povinnost navrhovatele vylíčit rozhodné skutečnosti a označit důkazy; měly před vydáním platebního rozkazu pečlivě uvážit, jsou-li tvrzení žalobce důvodná, tedy souladná s předloženými listinami, a zda z nich nárok skutečně vyplývá. Dovolatelka poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu vyslovující se k podmínkám vydání platebního rozkazu (sp. zn. 29 ICdo 31/2013, sp. zn. 23 Cdo 4311/2011, sp. zn. 29 ICdo 7/2013, sp. zn. 23 Cdo 315/2009) a kladoucí důraz na náležité vylíčení uplatňovaných nároků v návrhu. Nezabývaly-li se soudy důsledně podanou žalobou, odchýlily se od judikatury Nejvyššího soudu reprezentované rozsudkem sp. zn. 25 Cdo 2630/2015. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání zpochybnil argumentaci žalované a navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto a byla mu přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z tohoto ustanovení se podává, že jedním z předpokladů přípustnosti dovolání je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Účelem dovolacího řízení není řešit dovolateli předestřené teoretické (či hypotetické) otázky bez podstatnějšího významu pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3648/2018, či ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1078/2020). O pouhé hypotetičnosti předestřené otázky lze uvažovat i tehdy, vychází-li dovolatel z mylného chápání právních předpisů, tedy formuluje-li otázky, které jsou s ohledem na dikci závazných právních předpisů zcela bez významu, neboť předestíraný interpretační či aplikační problém vůbec nemůže vzniknout.
V projednávané věci se soudy nižších stupňů v řízení o mimořádném opravném prostředku zabývaly tím, jsou-li dány zákonné podmínky, za nichž může být pravomocné rozhodnutí soudu úspěšně zpochybněno žalobou pro zmatečnost. Nezabývaly se tedy přezkumem podmínek vydání napadeného platebního rozkazu v plném rozsahu a dospěly k závěru, že žádný ze zmatečnostních důvodů dán není, což dovolatelka svou argumentací relevantně nezpochybňuje. Zakládá-li vymezenou právní otázku na zmatečnostním důvodu spočívajícím v odnětí možnosti jednat před soudem (který mylně identifikuje ustanovením §230 namísto §229 odst. 3 o. s. ř.), přehlíží, že tento důvod se týká především rozhodnutí odvolacího soudu a rozhodnutí soudu prvního stupně jen tehdy, jde-li o tzv. bagatelní věc, u níž není odvolání přípustné. Zdůrazňuje-li vadu návrhu na vydání platebního rozkazu, která sama o sobě s ohledem na dikci zákona není zmatečnostním důvodem, dovolatelka pomíjí, že §79 o. s. ř. dává jen možnost (viz slovní spojení „popřípadě též“) označit zástupce protistrany, nikoliv povinnost, jejíž nesplnění by představovalo vadu žaloby. Žalobce, který zahajuje spor, ostatně nemůže vědět, zda se žalovaný skutečně nechá ve sporu zastoupit právě tím zástupcem, jejž pověřil vedením mimosoudní fáze sporu. Aby pak soud mohl jednat se zástupcem účastníka, musí být splněny zákonné podmínky zastoupení v podobě řádné plné moci (viz §28 o. s. ř.) doložené soudu tímto účastníkem (v opačném případě by naopak mohlo docházet k obcházení účastníka). Okolnost, že soud prvního stupně doručil platební rozkaz přímo žalované, tak neznamená, že jí odňal možnost jednat před soudem. Přípustnost dovolání se pak nepodává ani z odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2630/2015, v němž se zdůrazňuje obecně nezbytnost respektovat zákonnou úpravu opravných prostředků a procesní oprávnění přezkumných instancí. Dovolatelka tak nevznáší otázky, které by byly způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., proto je Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. 7. 2023
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu