ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.1923.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 1923/2022-331
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců: a) J. Č. , narozeného XY, bytem XY, b) V. Č. , narozeného XY, bytem XY, c) B. K. , narozené XY, bytem XY, d) T. J. , narozené XY, bytem XY, zastoupených Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany , se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, o 217.943,40 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 249/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2022, č. j. 53 Co 18/2022-294, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci napadli dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 3. 3. 2022, č. j. 53 Co 18/2022-294 (třetí v pořadí), jímž potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) ze dne 23. 9. 2021, č. j. 4 C 249/2008 – 277, v odvoláním napadených výrocích ve věci samé, kterými zamítl žalobu žalobce a) co do částky 45.328,50 Kč, žalobce b) co do částky 90.657,20 Kč, žalobkyně c) co do částky 22.664,30 Kč a žalobkyně d) co do částky 22.664,30 Kč.
Žalobci jsou samostatnými společníky (§91 odst. 1 o. s. ř.), proto je třeba posuzovat přípustnost dovolání ke každému z nich zvlášť. Dovolání žalobce a) a žalobkyň c) a d) není podle §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [žalobce a) - 45.328,50 Kč, žalobkyně c) a d) - 22.664,30 Kč].
Dovolání žalobce b) není přípustné podle §237 o. s. ř.
Především je třeba zdůraznit, že dovolatel ve skutečnosti zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek; nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování (především ohledně znaleckého posudku a trvání/ukončení nájemní smlouvy) a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§125, §127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudu podle zásad §132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Soud tedy věcnou správnost odborných závěrů přezkoumávat nemůže (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5247/2015). Odvolací soud v souladu s touto ustálenou soudní praxí hodnotil, zda závěr posudku znaleckého ústavu RSM Tacoma, a. s. je náležitě odůvodněn, zda je podložen obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěr posudku není v rozporu s výsledky ostatních důkazů, vypořádal se i s rozdílnými závěry jednotlivých posudků a námitkami žalobců. Přesvědčivě (a v souladu s §132 o. s. ř.) odůvodnil, proč vycházel ze znaleckého posudku, v němž znalecký ústav pro výpočet obvyklého nájemného použil (s ohledem na nedostatek srovnatelných pozemků, jež jsou užívány jako vzletová a přistávací dráha letiště) metodu ocenění založenou na stanovení nájemného z hodnoty pozemku, a jeho zjištění odpovídají obsahu spisu.
Použití uvedené metody ocenění je i v souladu s judikaturou dovolacího soudu, která je ustálena v názoru, že nelze-li pro stanovení obvyklého nájemného s ohledem na nedostatek srovnatelných nemovitostí použít porovnávací metodu, je možné při určení výše obohacení vycházet mimo jiné i z tržní hodnoty užívané věci, a to procentem z obvyklé kupní ceny (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2359/2012, v němž šlo rovněž o bezdůvodné obohacení za užívání pozemků, na nichž bylo provozováno letiště, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3207/2021, včetně judikatury v něm citované, ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. I. ÚS 530/22). Skutečnost, že znalecký posudek (s ohledem na zadání soudu prvního stupně) hovoří o stanovení „spravedlivé výše nájemného“, nemá vliv na jeho správnost, neboť z jeho obsahu je zřejmé, že ve skutečnosti vycházel ze stejných (správných) kritérií, jež by bylo třeba použít při určení výše obvyklého nájemného.
Nezpůsobilý dovolací důvod uplatňuje dovolatel i námitkou, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně jsou nepřezkoumatelná a nesrozumitelná. Nevymezuje žádnou otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těmto vadám může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237 - 238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) nezakládají. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Ostatně řízení ani namítanými vadami netrpí, odvolací soud i soud prvního stupně svá rozhodnutí zcela dostatečně a náležitě v souladu s ustanovením §157 o. s. ř. odůvodnily, a dovolatelem tvrzené nedostatky jejich odůvodnění ani nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zpochybňuje-li (snad) dovolatel podle obsahu dovolání také aplikaci §676 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, pak neformuluje žádnou konkrétní právní otázku, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, případně, která nebyla v této judikatuře doposud řešena, nebo je dovolacím soudem řešena rozdílně, či by se měl při jejím řešení dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (tedy, která judikatura dovolacího soudu by měla být překonána).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 2. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu