ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.2150.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 2150/2023-272
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně J. K. , proti žalovanému V. H. , zastoupenému Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem v Plzni, Dvořákova 44/38, o zaplacení částky 49 350 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě na zaplacení částky 132 420 Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 20 C 334/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2023, č. j. 13 Co 214/2022-249, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 3. 2022, č. j. 20 C 334/2020-215, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 056 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení částky 42 294 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok II.) a vzájemnou žalobu žalovaného na zaplacení částky 132 420 Kč (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V.) a o vrácení přeplatku soudního poplatku žalobkyni (výrok VI.).
Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 7. 2. 2023, č. j. 13 Co 214/2022-249, odmítl odvolání žalobkyně do výroků I., III. a VI. rozsudku soudu prvního stupně (výrok I.), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., IV. a V. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které – podle jeho obsahu [§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] – směřuje proti výroku II. v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. ohledně žaloby na zaplacení částky 42 294 Kč s příslušenstvím, a proti nákladovým výrokům.
Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud (jako soud dovolací) odmítl podle §243c odst. 1 a 3 (ve spojení s §218a) o. s. ř., aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního advokátního zastoupení dovolatelky (§241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.), neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
V části, v níž dovolání směřuje proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. ohledně žaloby na zaplacení částky 42 294 Kč s příslušenstvím (k němuž se pro účely posouzení přípustnosti dovolání nepřihlíží), není přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť tento nárok nepřevyšuje částku 50 000 Kč (o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah v souzené věci nešlo). Za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu podle citovaného ustanovení je přitom třeba považovat výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, či ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2327/2018).
I kdyby dovolání bylo přípustné, nebylo by včasné. Napadený rozsudek odvolacího soudu, obsahující správné poučení o (nepřípustnosti) dovolání, byl dovolatelce doručen (postupem podle §49 odst. 4 o. s. ř.) k rukám jejího tehdejšího zástupce (obecného zmocněnce) dne 3. 4. 2023 (viz doručenku na č. l. 253 verte spisu). Lhůta pro podání dovolání jí tak skončila v pondělí 5. 6. 2023. Předala-li tudíž dovolání k poštovní přepravě nejprve Nejvyššímu soudu dne 30. 6. 2023 (viz obálku v příloze spisu) a poté soudu prvního stupně dne 3. 7. 2023 (viz obálku na č. l. 269 spisu), učinila tak evidentně po uplynutí lhůty stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř., tedy opožděně.
V té části, v níž směřuje proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, pak není dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Pro úplnost je třeba zdůraznit, že v případě odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost podle §238 o. s. ř. vzniká dovolatelce poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu