ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.2884.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 2884/2022-295
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněné Nadace Český hudební fond , se sídlem v Praze 1, Besední 487/3, IČO 61381390, zastoupené Mgr. Karlem Machánkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti povinnému M. Š., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem se sídlem v Praze 6, Západní 255/31, o zastavení exekuce pro vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. 49 EXE 759/2022, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. 58 Co 225/2022-184, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. 58 Co 225/2022-184, bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 11. 5. 2022, č. j. 49 EXE 759/2022-113, kterým byl zamítnut návrh povinného ze dne 23. 3. 2022 ve znění jeho doplnění ze dne 22. 4. 2022 na zastavení exekuce vedené Mgr. Ing. Jiřím Proškem, Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 134 EX 00881/22.
Dovolání povinného není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud posoudil otázku přezkumu exekučního titulu v řízení o zastavení exekuce dle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud opakovaně vyslovil závěr, že exekuční řízení je ovládáno zásadou, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným. Z tohoto důvodu není možné se zabývat námitkou dovolatele o nedostatku aktivní legitimace oprávněné.
Nejvyšší soud rovněž vyložil, že jiné důvody podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř, pro které je exekuce nepřípustná, se typicky spojují s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], s pochybeními při nařízení exekuce (např. postižením jiného účtu než účtu povinného - srov. §303 a násl. o. s. ř.), s rušivými okolnostmi při provádění exekuce (např. odmítne-li oprávněný poskytnout součinnost při výkonu odebráním věci podle ustanovení §345 a násl. o. s. ř., nebo setrvávají-li v bytě, který má být podle ustanovení §340 a násl. o. s. ř. vyklizen, osoby, jež důvod bydlení neodvozují od povinného), případně se specifickým jednáním povinného (vznese-li důvodně námitku promlčení, způsobí-li započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí, event. vymáhanou pohledávku uspokojí do takové výše, že se další výkon stane nevhodným). Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení exekuce) musí jít o takové okolnosti, pro které její další provádění je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je exekuce (jakožto procesní institut) vybudována [srov. §268 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) o. s. ř.], anebo je protichůdné účelu, který se jím sleduje (§261 o. s. ř.), totiž zajistit splnění povinnosti, vyplývající z vykonávaného titulu [srov. §268 odst. 1 písm. e) a g) o. s. ř.]. Z toho plyne, že aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou, musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je poskytována povinnému, a která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98, nebo ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4289/2013, uveřejněné pod č. 75/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Judikatura Ústavního soudu pak dovodila, že ve výjimečných případech, kdy výkonem rozhodnutí dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti, se lze i v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu a případně z tohoto důvodu exekuci dle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, a ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18).
V projednávané věci však námitky povinného o takových okolnostech nesvědčí. Povinnému bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 12. 2020, č. j. 14 C 214/2015-361, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2021, č. j. 25 Co 141/2021-424, uloženo vyklidit tam specifikovaný byt. Oprávněná tak disponuje exekučním titulem, kterým byla povinnému uložena povinnost vyklidit předmětný byt a kterou povinný dobrovolně nesplnil.
Výjimečné důvody pro zastavení exekuce nepředstavuje doba užívání vyklizovaného bytu. Argumentuje-li dále dovolatel tím, že provedením exekuce by právě v jeho případě došlo k rozporu s dobrými mravy, pak opomíjí, že návrh na výkon rozhodnutí je úkonem procesně právním, jeho posuzování z hlediska rozporu či souladu s dobrými mravy jakožto morálními pravidly je tudíž nepřípadné, jelikož jde o využití možnosti vyplývající pro oprávněného (má-li za to, že povinnost nebyla splněna dobrovolně) z právního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, či usnesení ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 380/2016, uveřejněné pod č. 82/2017 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Z tohoto důvodu nejsou ve věci použitelné závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3054/2020, na které dovolatel poukazuje a které se týká otázky zneužití práva v nalézacím řízení (ve věci žaloby o zdržení se zásahů do vlastnického práva).
Důvodem pro zastavení exekuce konečně není ani skutečnost, že proti exekučnímu titulu bylo podáno dovolání s návrhem na odklad vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2062/2009, nebo ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 20 Cdo 975/2021), neboť dovolání nemá odkladný účinek. Uvedené dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2021, č. j. 25 Co 141/2021-424, bylo navíc usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2022, č. j. 26 Cdo 1089/2022-507, odmítnuto.
Nejvyšší soud proto dovolání povinného jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 3. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu