ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.3033.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 3033/2023-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce statutárního města Brna , se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1, IČO 44992785, zastoupeného Mgr. Janem Burdychem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, proti žalovanému T. K. , zastoupenému Mgr. Milanem Kružíkem, advokátem se sídlem v Brně, Běhounská 2/22, o 426.676 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2112 C 31/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2023, č. j. 13 Co 51/2023-134, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 11. 2022, č. j. 2112 C 31/2017-112, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 412.299 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu 14.377 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok III.) a státu (výroky IV. a V.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, č. j. 13 Co 51/2023-134, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., IV. a V. (výrok I.), změnil jej ve výroku III. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. například závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS, st. 45/16).
Dovolatel těmto požadavkům nedostál, neboť co do přípustnosti dovolání toliko odkazuje na §237 o. s. ř. a předesílá, že „přípustnost a důvodnost podaného dovolání zakládá námitka chybného posouzení nastolených otázek“. Z dovolání (posouzeného z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) není patrné o které otázky se jedná a který z výše uvedených předpokladů považuje dovolatel za splněný. Lze dodat, že úkolem dovolacího soudu pak není, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. k nastoleným otázkám a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.
Ani poukaz na vady řízení není způsobilým dovolacím důvodem, neboť k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [§243 písm. a) o. s. ř.], neboť jde o návrh akcesorický (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 10. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu