ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.3321.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 3321/2022-268
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobců a) M. Š. , narozeného XY, a b) M. Š. , narozené XY, obou bytem XY, zastoupených JUDr. Zdenkem Poštulkou, advokátem se sídlem v České Třebové, U Javorky 976, proti žalovanému J. Š. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Lukášem Slaninou, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, o 117.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústní nad Orlicí pod sp. zn. 14 C 194/2020, o dovoláních žalobců a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. 6. 2022, č. j. 23 Co 229/2021-223, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Dovolání žalovaného se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č. j. 14 C 194/2020-100, připustil tam specifikovanou změnu žaloby (výrok I.), zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobcům 117.000 Kč s příslušenstvím (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 2. 6. 2022, č. j. 23 Co 229/2021-223, změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, částku 17.921 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, potvrdil jej ohledně zamítnutí požadavku žalobců na zaplacení dalších 99.079 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Dospěl (s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu) k závěru, že žalobcům z důvodu uzamčení skladu obalového materiálu žalovaným v období od 30. 6. 2017 do 6. 5. 2020 a neumožnění jeho užívání náleží podle §2999 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občasný zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) peněžitá náhrada za bezdůvodné obohacení dle §2991 o. z., které vyčíslil ve výši obvyklého nájemného. Nárok na náhradu škody žalobcům omezením či vyloučením z užívání věci nevznikl, jestliže sami potvrdili, že situaci uzamčeného skladu nebylo nutné řešit pronájmem jiných skladových prostor. V případě vzneseného nároku na náhradu za újmu představovanou znemožněním přístupu žalobců k vodoměru a na náhradu újmy za znemožnění přístupu po cestě ke skladu obalového materiálu odvolací soud uzavřel, že žalobci vznik konkrétní škody neprokázali.
Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním jak žalobci, tak žalovaný. Dovolací soud tato dovolání projednal a rozhodl o nich podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Námitky žalobců i jimi v dovolání předložené otázky se ve skutečnosti snaží zpochybnit závěr odvolacího soudu, že jim škoda nevznikla. Tyto námitky však postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.). Nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale ve svém důsledku proti skutkovým závěrům, jejichž nesprávnost dovolatelé odvozují od vlastního posouzení skutkového stavu. V podstatě se dovolatelé domáhají přezkumu dokazování a skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozují nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž oni nesouhlasí. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládají (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2037/17).
K uplatněné dovolací argumentaci se sluší dodat, že soudy nižších instancí vysvětlily, z jakého důvodu dospěly k závěru, že žalobcům nevznikla škoda z důvodu uzamčení skladu, znemožněním přístupu k vodoměru či znemožněním přístupu po cestě ke skladu obalového matriálu, přičemž v uvažovaném směru nejsou úvahy obou soudů nižších instancí v poměru k provedeným důkazům a z nich se podávajícím zjištěním nikterak nepřiměřené, či snad dokonce extrémní. Namístě je tedy konstatovat, že soudy přesvědčivě a podrobně zdůvodnily, jakým způsobem v řízení provedené důkazy hodnotily. Fakt, že s tímto hodnocením dovolatelé nesouhlasí, nemůže na jeho správnosti ničeho změnit.
Směřuje-li dovolání žalobců také proti nákladovým výrokům II. a III., není ve smyslu §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v této části přípustné.
Žalovaný dovoláním napadl rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku I., kterým mu bylo uloženo zaplatit žalobcům částku 17.921 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Citované ustanovení je třeba vykládat tak, že pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba za rozhodnou považovat sice výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy jinak řečeno, o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, nebo ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 26 Cdo 02327/2018).
Dovolací soud proto uzavírá, že napadl-li žalovaný dovoláním výrok v částce 17.921 Kč s příslušenstvím, není jeho dovolání podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nic na tom nemění ani skutečnost, že předmětem odvolacího řízení bylo zaplacení celkové částky 117.000 Kč s příslušenstvím.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců i dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 7. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu