ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.3389.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 3389/2022-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce J. B. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 201/17, proti žalovanému D. V. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, o zaplacení částky 2.741.738,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 14 C 84/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2022, č. j. 25 Co 21/2022-176, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 23.716,- Kč k rukám JUDr. Milana Štětiny, advokáta se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. listopadu 2021, č. j. 14 C 84/2021-147, zamítl žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2.741.738,47 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. dubna 2022, č. j. 25 Co 21/2022-176, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Dovolání žalobce (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalovaný prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatel v něm totiž neuplatnil (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. Ve skutečnosti použil nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím namítl vadu (odvolacího) řízení, a to konkrétně výtkou, že mu soud prvního stupně neposkytl poučení ve smyslu ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. a odvolací soud tento nesprávný postup aproboval, přestože měl zmíněnou vadu napravit a rozsudek soudu prvního stupně zrušit, případně jej měl o důkazní povinnosti poučit sám. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě pak takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.
Dovolací soud však přesto pokládá za potřebné uvést výjimečně následující.
Soudní praxe se ustálila v závěru, že poučení podle §118a odst. 1 až 3 o. s. ř. slouží tomu, aby účastníci tvrdili v potřebném rozsahu skutečnosti rozhodné pro posouzení uplatněného nároku a aby označili důkazy způsobilé tato tvrzení prokázat. Účelem poučovací povinnosti je zabránit tomu, aby se účastník nedozvěděl až z rozhodnutí pro něho nepříznivého, tedy překvapivě, že podle hodnocení soudu neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, a aby měl příležitost doplnit chybějící tvrzení či navrhnout další důkazy. Poučení o povinnosti důkazní podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. se poskytuje při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle §114c o. s. ř., a spočívá v tom, že soud jednak účastníka řízení vyzve, aby označil k prokázání všech svých sporných tvrzení potřebné důkazy, a jednak mu sdělí, jaké by byly následky nesplnění této výzvy (tedy že účastník neunese důkazní břemeno, a že proto nemůže být ve sporu nebo jiné právní věci úspěšný). Poučovací povinnost podle §118a o. s. ř. v občanském soudním řízení neplní jen soud prvního stupně. Povinnost poskytovat účastníkům potřebná poučení, včetně poučení o povinnosti důkazní podle §118a odst. 3 o. s. ř., zákon ukládá také odvolacímu soudu při odvolacím jednání (§213b odst. 1 o. s. ř.). To neplatí jen tehdy, kdyby v důsledku poskytnutého poučení podle ustanovení §118a odst. 1, 2 nebo 3 o. s. ř. účastník měl uplatnit nové skutečnosti nebo nové důkazy v rozporu s ustanoveními §205a nebo §211a o. s. ř. nebo kdyby měl uplatnit po poučení poskytnutém podle ustanovení §118a odst. 4 o. s. ř. taková procesní práva, která jsou za odvolacího řízení ve smyslu ustanovení §216 odst. 1 a 2 o. s. ř. nebo jinak nepřípustná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 26. srpna 2014, sp. zn. 21 Cdo 1163/2013, a z 25. září 2018, sp. zn. 26 Cdo 5639/2017).
Postup podle §118a o. s. ř. tedy přichází v úvahu tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003). Byla-li však žaloba zamítnuta, popřípadě procesní obrana žalovaného neobstála nikoli proto, že účastník řízení stran určité právně významné skutečnosti neunesl důkazní břemeno (že se jím tvrzenou skutečnost nepodařilo prokázat), nýbrž na základě učiněného skutkového zjištění (tj. že byla tvrzená skutečnost prokázána anebo bylo prokázáno, že je tomu jinak, než bylo tvrzeno), pak zde nebyl důvod pro postup soudu podle §118a o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. dubna 2013, sp. zn. 32 Cdo 1591/2011, či jeho usnesení z 29. března 2011, sp. zn. 32 Cdo 3211/2010, z 25. září 2018, sp. zn. 23 Cdo 1246/2018, a z 10. února 2021, sp. zn. 26 Cdo 3502/2020).
O posléze uvedený případ přitom šlo i v posuzované věci. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá, že ve skutečnosti rozhodoval na podkladě dostatečně zjištěného skutkového stavu, který však neodpovídal žalobním tvrzením; naopak byla prokázána verze uplatněná formou procesní obrany žalovaným. Na tom nic nemění ani poněkud nepřesná (a tudíž z pohledu dovolatele zřejmě matoucí) poznámka soudu prvního stupně, že dovolatel neprokázal svá žalobní tvrzení a tudíž neunesl důkazní břemeno, neboť na jiném místě odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že svá procesní tvrzení prokázal naopak žalovaný (viz bod 26. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Řečené pak vyplývá rovněž z napadeného rozsudku, v němž odvolací soud přiléhavě uzavřel, že „soud prvního stupně zjistil řádně skutkový stav z výslechů slyšených svědků…“ a že „…skutkový stav byl zjištěn jiný, než jak byl tvrzen žalobcem“ . Jestliže tedy odvolací soud (soud prvního stupně) nezaložil své rozhodnutí na závěru o neunesení důkazního břemene dovolatelem, tedy – řečeno jinak – vychází-li jeho právní posouzení ze skutkového stavu zjištěného v rozsahu nezbytném pro posouzení věci, nebyl pro postup podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. důvod.
Konečně dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelovo sdělení, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu „v celém jeho rozsahu“ , tedy jakoby i jeho nákladové výroky. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 24. 1. 2023
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu