ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.472.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 472/2023-237
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce M. Š. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Matasem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 3032/15, proti žalovaným 1) A. H. , narozené XY, bytem XY, a 2) J. O. , narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 204/30, o 71.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 4 C 202/2020, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2022, č. j. 13 Co 207/2022-206, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-sever (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 3. 2022, č. j. 4 C 202/2020-162, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 19. 5. 2022, č. j. 4 C 202/2020-176, uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 33.000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a částečně zamítl žalobu co do částky 38.000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok III.).
K odvolání všech účastníků řízení Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 25. 10. 2022, č. j. 13 Co 207/2022-206, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Žalovaní rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, napadli dovoláním, které podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) není přípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Citované ustanovení je třeba vykládat tak, že pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba za rozhodnou považovat sice výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy jinak řečeno, o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, nebo ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2327/2018).
Dovolací soud proto uzavírá, že jestliže byl dovoláním napaden výrok v částce 33.000 Kč s příslušenstvím, není dovolání žalovaných přípustné. Nic na tom nemění ani skutečnost, že předmětem odvolacího řízení bylo zaplacení celkové částky 71.000 Kč s příslušenstvím.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Zbývá dodat, že přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 3. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu