ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.525.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 525/2023-83
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce L. K. , zastoupeného Mgr. Karolínou Novou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Biskupský dvůr 1152/2, proti žalovanému P. S. , o 118.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 68 C 400/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2022, č. j. 11 Co 316/2022-64, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2022, č. j. 11 Co 316/2022-64, se mění takto: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 8. 2022,
č. j. 68 C 400/2021-52, se mění tak, že se řízení nezastavuje.
Odůvodnění:
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 13. 9. 2021 domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 118.000 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím z titulu pokuty za porušení povinnosti předložit včas vyúčtování služeb za roky 2017 až 2019.
2. Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) vydal dne 17. 9. 2021 pod č. j. EPR 218079/2021-6, elektronický platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný odpor.
3. Dne 8. 8. 2022 zaslal žalobce soudu podání označené jako „zpětvzetí žaloby z důvodu hrazení žalované částky žalovaným“ s údajem „ke sp. zn. 68 C 400/2021, EPR 28821/2022“ a označením předmětu řízení „o zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 71.574,66 Kč s příslušenstvím“, ve kterém výslovně uvedl, že „bere žalobu zpět z důvodu uhrazení částky 71.567,66 Kč žalovaným dne 11. 3. 2022“ a že „žalovaný sice neuhradil celou žalovanou částku, ale z důvodu, že se jedná o v poměru s původní žalovanou částkou o nepodstatnou část a příslušenství ke dni zaslání žaloby činí 3.700,31 Kč, je pro žalobce neekonomické pokračovat v soudním sporu“ a vyčíslil náklady řízení.
4. Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 9. 8. 2022, č. j. 68 C 400/2021-52, zastavil řízení (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o vrácení soudního poplatku (výrok III.), neboť dle jeho názoru žalobce vzal žalobu v této věci podáním ze dne 8. 8. 2022 zpět.
5. K odvolaní žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 9. 2022, č. j. 11 Co 316/2022-64, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Dospěl k závěru, že procesní úkony je třeba vykládat na základě učiněného projevu, nikoliv na základě vůle, přičemž žalobcův úkon je dostatečně určitý, neboť obsahuje vymezení, že se jedná o zpětvzetí žaloby a navrhuje zastavit řízení. Žalobce nemůže namítat, že podání mělo směřovat do jiného spisu vedeného mezi týmiž účastníky.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že se při posouzení jeho procesního úkonu odchýlil od judikatury dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká nepřiměřeně přísný a formalistický postup, neboť z podání ze dne 8. 8. 2022 bylo zjevné, že je adresováno do jiného řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 27 C 57/2022, k němuž se celý obsah zpětvzetí výlučně váže.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání žalobce (dovolatele) projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení skončeno a které závisí na vyřešení otázky procesního práva (otázky posouzení obsahu procesního úkonu), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
8. Podle ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř. každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.
9. Podle ustanovení §96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.
10. Nejvyšší soud konstantně připomíná, že na základě zásady bezformálnosti procesních úkonů je soud posuzuje podle jejich obsahu; pro posouzení procesních úkonů proto není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, a ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje, soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná. Posouzení procesního úkonu podle obsahu soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl a aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 26 Cdo 4165/2011, ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2748/2011, či ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2399/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 30 Cdo 721/2003, či ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 87/2011). V usnesení ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2704/2006, Nejvyšší soud rovněž vysvětlil, že zásada posuzování procesních úkonů účastníků podle jejich obsahu vyjádřená v ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř. platí ovšem jen tehdy, jestliže je úkon účastníka určitý a srozumitelný nebo jestliže má – jde-li o podání – všechny potřebné náležitosti; neumožňuje-li úkon jednoznačný závěr o tom, co jím účastník vyjádřil, je třeba nejprve účastníka vyzvat, aby úkon náležitě formuloval (neurčitý nebo nesrozumitelný úkon učiněný při jednání nebo jiném soudním roku nemá žádné právní následky, a proto není možné k němu přihlížet) nebo aby odstranil vady podání (srov. §43 o. s. ř.); teprve poté lze úkon posuzovat podle jeho obsahu.
11. Obsahové náležitosti zpětvzetí žaloby občanský soudní řád nestanoví; z jeho smyslu ovšem plyne, že jsou jimi ty, z nichž lze bez rozumných pochybností dovodit, že daný úkon vyjadřuje rezignaci na původní záměr, aby o žalobě (respektive její části vymezené ve zpětvzetí) bylo jednáno a věcně rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 247/2001, jež bylo uveřejněno pod číslem 39/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1211/99, nebo usnesení ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 26 Cdo 4830/2007).
12. V poměrech projednávané věci není pochyb o tom, že podání žalobce ze dne 8. 8. 2022 je zpětvzetím žaloby ve smyslu §96 odst. 1 o. s. ř. Z obsahu tohoto podání je však zjevné, že se nejedná o zpětvzetí v této věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 68 C 400/2021, ale o zpětvzetí vedené u téhož soudu ve věci 27 C 57/2022, což lze dovodit z označení vydaného elektronického platebního rozkazu, z označení předmětu řízení i z odůvodnění zpětvzetí. Žalobce tak v podání zaměnil (nesprávně uvedl) pouze spisovou značku věci, na což soud prvního stupně nereagoval a odvolací soud jeho pochybení nenapravil, třebaže na něj odvolatel upozorňoval.
13. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. a jeho obsahové konkretizace
(§241a odst. 3 o. s. ř.) správné. Protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné ve věci rozhodnout, dovolací soud podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nezastavuje. Bude nyní na soudu prvního stupně o žalobě (návrhu) žalobce jednat.
14. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu