ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.535.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 535/2023-276
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků bytů XY , se sídlem XY, IČO: XY, zastoupeného JUDr. Lukášem Haase, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Nerudova 866/27, proti žalovaným 1/ V. K. a 2/ L. K. , oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, o odstranění neoprávněných stavebních úprav, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 34/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. září 2022, č. j. 19 Co 145/2022-241, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.267,- Kč k rukám JUDr. Zdeňka Koschina, advokáta se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. září 2022, č. j. 19 Co 145/2022-241, potvrdil rozsudek ze dne 10. května 2022, č. j. 3 C 34/2021-207, jímž Okresní soud v Jičíně (soud prvního stupně) zamítl žalobu, aby žalovaným byla uložena povinnost do třiceti dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně uvést tam uvedeným způsobem a na své náklady do původního stavu zeď mezi tam specifikovanými (bytovými) jednotkami (dále jen „Jednotky“), a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dovolatel) včasné dovolání, k němuž se žalovaní prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili. Vzhledem k tomu, co je uvedeno v bodu I. vyjádření k dovolání, dovolací soud konstatuje, že dovolání bylo podáno prostřednictvím (k tomu řádně zmocněného) zástupce (plná moc, kterou dovolatel udělil svému zástupci již v řízení před soudem prvního stupně, nebyla omezena jen na toto řízení, neboť obsahovala zmocnění k podávání opravných prostředků); prokazuje proto dovolatelovo zastoupení tímto zástupcem, jenž je advokátem, i v dovolacím řízení, a to bez ohledu na případná vnitřní omezení vyplývající z hmotněprávního vztahu mezi nimi (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 680/97, uveřejněné pod č. 37/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 466/2002, uveřejněné pod č. 227/2004 časopisu Soudní judikatura). Dovolání však není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí žaloby či naopak k jejímu vyhovění), a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o.s.ř.), není dovolání (jako celek) ve smyslu §237 o.s.ř. přípustné, neboť věcný přezkum ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či z 6. října 2016, sp. zn. 26 Cdo 1647/2016, a judikaturu v nich citovanou).
V projednávané věci založil odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti žaloby na dvou na sobě nezávislých právních důvodech. Předně se ztotožnil s názorem, že zeď mezi Jednotkami, která má být uvedena do původního stavu, není společnou částí domu, v němž se Jednotky nacházejí (a dovolatel jako subjekt, jemuž náleží správa zásadně jen ke společným částem daného domu, není proto v tomto sporu aktivně věcně legitimován). Ve shodě se soudem prvního stupně však současně dovodil, že i kdyby tomu tak nebylo (tj. i kdyby zeď mezi Jednotkami byla společnou částí domu a dovolatel tudíž byl v daném sporu aktivně věcně legitimován), s ohledem na individuální okolnosti tohoto případu by žalobě nemohlo být vyhověno rovněž z důvodu, že naplňuje znaky zjevného zneužití práva ve smyslu §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Správnost druhého právního názoru přitom nebyla dovoláním napadena a nepostačuje, že dovolatel zpochybnil správnost prvního právního názoru. Dovolací soud je totiž vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 větu první o.s.ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu z 11. 1istopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod č. 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Lze uzavřít, že i případné nesprávné právní posouzení první právní otázky by za dané situace nemohlo mít na výsledek sporu vliv, jestliže současně obstojí dovoláním nezpochybněný druhý právní názor, že jednání dovolatele (realizované žalobou podanou v této věci) je zjevným zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany (§8 o. z.).
Vycházeje z předestřených závěrů, dovolací soud neshledal dovolání přípustným podle §237 o.s.ř., a proto je podle §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o.s.ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 16. 5. 2023
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu