ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.868.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 868/2023-183
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) L. G. , narozeného XY, bytem XY, b) J. G. , narozené XY, bytem XY, a c) M. Š. , narozeného XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Ondřejem Preussem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, V jámě 699/1, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu K. , se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému opatrovníkem Mgr. Eduardem Belšánem, advokátem se sídlem v Drahelčicích, Husova 386, o zpřístupnění informačního serveru, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 22 C 117/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 9. 2022, č. j. 11 Co 18/2022-116, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 719 Kč k rukám JUDr. Ondřeje Preusse, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 1, V jámě 699/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobci a) a b) jako členové žalovaného družstva (dále též „Družstvo“) a vlastníci jednotek v domech, v nichž Družstvo zajišťuje jejich správu, a žalobce c) jako člen Družstva a nájemce bytu se domáhají, aby jim Družstvo bezplatně zpřístupnilo internetovou aplikaci Informační server G5I (info server) na adrese http://sbdkrusnohor.cz (dále jen „informační server“) a jejím prostřednictvím informace k nemovitostem, které vlastní nebo mají v nájmu a jsou v jeho správě, a to přidělením a doručením uživatelského jména a hesla k informačnímu serveru.
Okresní soud v Mostě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 11. 2021, č. j. 22 C 117/2021-64, vyhověl žalobě a uložil Družstvu navrhovanou povinnost (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II. a III.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 9. 2022, č. j. 11 Co 18/2022-116, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku I. a ve výroku III. o nákladech řízení státu [výrok I. písm. a)] a změnil v nákladovém výroku II. ohledně výše přisouzené náhrady nákladů řízení; jinak ho i v tomto výroku potvrdil [výrok I. písm. b)]. Zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a státu (výroky II. a III.).
Dovolání žalovaného (dovolatele), k němuž se žalobci prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili a které podle jeho obsahu směřuje proti části výroku I. písm. a) rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I., není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Závěr o oprávněnosti žaloby odvolací soud založil na dvou na sobě nezávislých důvodech. Za prvé dovodil, že poskytuje-li Družstvo zásadně všem svým členům (k nimž náleží i žalobci) i vlastníkům bytových jednotek a členům společenství vlastníků v domech, které spravuje [k takovým vlastníkům patří též žalobci a) a b)], výhodu v podobě přístupu do informačního serveru, pak odepření tohoto přístupu žalobcům představuje porušení jejich práva na rovné zacházení ve smyslu §212 odst. 1 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. z.“, resp. „občanský zákoník“), jemuž nelze přiznat důvodnost. Za druhé dovodil, že provozování informačního serveru zároveň spadá pod pojem správy domu a pozemku, jak je vymezen v ustanovení §1189 o. z., kterou vykonává žalovaný. Žalobci tak mají právo na přístup k informačnímu serveru i z tohoto titulu.
Správnost prvního právního názoru dovolatel zpochybňuje otázkou vymezení předpokladů, za kterých je (může být) znevýhodnění člena korporace důvodné, a tedy z pohledu ustanovení §212 odst. 1 věty druhé o. z. přípustné. Na posouzení takto nastolené otázky však napadené rozhodnutí nespočívá (nezávisí). Příčina, pro niž odvolací soud vycházel při právním posouzení věci podle citovaného ustanovení z úvahy, že odepření přístupu žalobcům k informačnímu serveru představuje porušení jejich práva na rovné zacházení, jemuž nelze přiznat důvodnost, totiž záležela v tom, že dovolatel v nalézacím řízení ani netvrdil (natož prokázal) okolnosti, na jejichž podkladě by mohl soud otázku „důvodnosti“ uvedeného znevýhodnění zkoumat. Bylo tomu tak přitom i navzdory tomu, že soud prvního stupně při jednání dne 3. 11. 2021 (viz protokol o tomto jednání na č. l. 48 až 53 spisu) neopomenul dovolatele (jeho tehdejší právní zástupkyni) vyzvat postupem podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tvrdil a prokázal důvody, pro které odpírá přístup do informačního serveru právě (a jen) žalobcům (na rozdíl od jiných členů Družstva či společenství vlastníků vzniklých v domech pod „správou“ Družstva); dovolatel však této výzvě (přes poučení o následcích jejího nesplnění) ve stanovené lhůtě nevyhověl. Tvrzení, že žalobce a) se snaží bezdůvodně a účelově zneužívat jakékoli informace k jeho neprospěchu, že žalobci b) a c) jsou osoby sledující zájmy žalobce a) a že žalobci soustavně porušují povinnost loajality vůči němu, uplatnil nově až v dovolání, tzv. skutkové novoty jsou však v dovolacím řízení zakázány (§241a odst. 6 o. s. ř.).
Neobstojí ani dovolatelovo konstatování, že „důvodnost“ znepřístupnění informačního serveru žalobcům v řízení prokázal „zejména výslechem pana F. R.“. Tak tomu totiž být nemohlo už proto, že jmenovaná osoba nebyla v průběhu řízení před soudy nižších stupňů k důkazu vůbec slyšena (soud prvního stupně návrh na provedení důkazu výslechem F. R. zamítl a dokazování v tomto směru nedoplnil ani odvolací soud). Nadto provedení předmětného důkazu v průběhu řízení navrhli žalobci, a nikoli dovolatel, a to k prokázání zcela opačného tvrzení (tvrzení o diskriminační povaze odnětí jejich přístupu do informačního serveru), než uváděl v dovolání (k tomu viz podání žalobců ze 6. 9. 2021 na č. l. 33 až 34 spisu a znovu též protokol o jednání na č. l. 48 až 53 spisu). Měl-li dovolatel „výslechem pana F. R.“ na mysli jeho svědeckou výpověď, jíž poskytl Krajskému soudu v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. zn. 18 Cm 13/2017 a která byla v souzené věci čtena k důkazu z protokolu o jednání pořízeného v uvedeném řízení (viz znovu protokol o jednání na č. l. 48 až 53 spisu), pak ani z tohoto listinného důkazu žádné konkrétní skutkové okolnosti, na jejichž podkladě by bylo možné zkoumat, zda žalobce znevýhodnil v přístupu k informačnímu serveru opodstatněně, nevyplynuly [uvedený listinný důkaz zejména nepodává žádnou zprávu o dovolatelových důvodech k odepření přístupu k informačnímu serveru žalobcům b) a c); ve vztahu k žalobci a) je pak tento důvod zmíněn – stejně jako v dovolání – jen ve zcela obecné rovině jako blíže nespecifikované zneužívání informací získaných z informačního serveru proti Družstvu]. Proto nemůže být dovolání pro řešení takto nastolené otázky přípustné podle §237 o. s. ř.
Obstojí-li první právní názor (o porušení práva žalobců na rovné zacházení ve smyslu §212 odst. 1 o. z.), je bezpředmětné přezkoumávat správnost právního názoru (jenž byl dovoláním také napaden) o tom, že provozování informačního serveru zároveň spadá pod pojem správy domu a pozemku, jak je vymezen v ustanovení §1189 o. z. Řešení této otázky totiž nemůže mít na celkový závěr odvolacího soudu o důvodnosti žaloby žádný vliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2539/2015, uveřejněný pod číslem 91/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Namítal-li dovolatel, že ve věci rozhodoval v prvním stupni věcně nepříslušný soud a že rozsudky obou soudů jsou z příčin rozvedených v dovolání nepřezkoumatelné, uplatnil tzv. jiné vady řízení, které však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., totiž dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.
Jen pro úplnost lze uvést, že rozhodnutí soudů nižších stupňů mají náležitosti stanovené v §157 odst. 1, 2 o. s. ř., jsou pochopitelná, srozumitelná a spolehlivě z nich vyplývá, jakými úvahami se oba soudy při budování svých právních názorů řídily. Nebylo proto zapotřebí, aby vypořádaly každou jednotlivou dovolatelovu námitku samostatně [srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2731/2013 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 750/14), z 19. 9. 2018, sen. zn. 29 NSČR 174/2016, z 24. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3660/2018, či z 29. 4. 2021, sp. zn. 21 Cdo 900/2021 (ústavní stížnosti podané proti naposledy citovaným rozhodnutím odmítl Ústavní soud usneseními z 16. 2. 2021, sp. zn. I. ÚS 113/19, a z 24. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2057/21)]. Ostatně dovolatelem tvrzené nedostatky jejich odůvodnění ani nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 25. 7. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu