ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.1370.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 1370/2023-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala, v právní věci navrhovatele Petra Urbana , narozeného 26. 8. 1964, bytem v Českých Budějovicích, Třešňová 1991/9, PSČ 370 06, zastoupeného Mgr. Lucií Červenkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Výhledová 548/3, PSČ 152 00, za účasti 1) th-cann, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Školská 689/20, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 01631004, zastoupené opatrovníkem JUDr. Janem Langmeierem, advokátem, se sídlem v Praze, Na Bělidle 997/15, PSČ 150 00, a 2) Tomáše Holíka , narozeného 8. 4. 1979, bytem ve Frýdštejnu, Voděrady 79, PSČ 463 42, zastoupeného Mgr. Katarínou Kaškovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Dobrovského 554/10, PSČ 170 00, o zrušení společnosti s likvidací, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 84 Cm 821/2020, o dovolání účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2023, č. j. 7 Cmo 26/2023-224, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 12. 2022, č. j. 84 Cm 821/2020-218, přerušil řízení v projednávané věci do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře pod sp. zn. 9 T 4/2021 (dále jen „trestní řízení“).
[2] K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení v projednávané věci nepřerušuje.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal účastník č. 2 dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož ačkoli trestní řízení může mít určitý dopad na vztahy mezi účastníky řízení, možná existence exekuovatelné pohledávky účastnice č. 1 vůči navrhovateli nepředstavuje důvod pro přerušení řízení ve smyslu §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., jelikož výsledek trestního řízení nemá pro rozhodnutí v této věci žádný význam, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že smyslem §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o (ne)přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.
[6] K tomu viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1655/2017, a judikaturu v něm citovanou; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5914/2017 (a judikaturu v něm citovanou), či ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017.
[7] Nejvyšší soud úvahu odvolacího soudu o nepřerušení řízení v projednávané věci zjevně nepřiměřenou neshledal.
[8] Nadto je dovolacímu soudu známo, že trestní řízení vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře pod sp. zn. 9 T 4/2021 bylo již pravomocně skončeno, dovolatelem vymezená otázka potřeby přerušení řízení tudíž pozbyla významu.
[9] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 9. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu