ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.1495.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 1495/2023-248
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala, v právní věci žalobce a) Josefa Kolomazníka , narozeného 8. 10. 1955, bytem v Mnichově Hradišti, Dr. Hořice 560, PSČ 295 01, a žalobce b) Ing. Stanislava Klímy , narozeného 25. 4. 1964, bytem v Jablonci nad Nisou, Ivana Olbrachta 4169/17, PSČ 466 04, společně zastoupených JUDr. Zdeňkem Holáskem, advokátem, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského 926/19, PSČ 466 01, proti žalované K. S. , zastoupené JUDr. Martinem Havelkou, advokátem, se sídlem v Liberci, Vítězná 770/7, PSČ 460 01, o zaplacení částky 768.600 Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 6/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, č. j. 14 Cmo 97/2022-232, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou dne 5. 10. 2018 Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou se žalobci domáhají na žalované zaplacení částky 768.600 Kč z titulu smluvní pokuty a úroků z prodlení vyplývajících ze smlouvy o úschově listin a peněz ze dne 2. 5. 2018, uzavřené v souvislosti se smlouvou o převodu obchodních podílů společnosti Mlýnská s. r. o., se sídlem v Poděbradech, Za Bažantnicí 51, PSČ 290 01, identifikační číslo osoby 28684672, ze dne 2. 5. 2018 (dále též souhrnně jen „smlouvy“).
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 24. 1. 2022,
č. j. 38 Cm 6/2020-204, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 740.950 Kč (výrok I.), co do částky 27.650 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III. a IV.).
[3] K odvolání žalované do výroků I., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 1. 2023, č. j. 14 Cmo 97/2022-232, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výrocích III. a IV. změnil jen co do výše náhrady nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
[5] Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a sice otázky způsobilosti započtení pohledávky na vrácení zálohy na kupní cenu ve výši 500.000 Kč vůči pohledávce na úhradu smluvní pokuty vyplývající z téhož právního vztahu ve smyslu §1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. K tomu dovolatelka odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 a ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sb. rozh. obč.
[7] Ve své argumentaci však dovolatelka přehlíží, že soudy obou stupňů vycházely při posouzení oprávněnosti žalobci uplatňovaných nároků mimo jiné z toho, že dovolatelka před podpisem smluv žalobcům na zálohu kupní ceny ničeho nezaplatila (viz odstavce 3, 12, 19 a 24 napadeného rozsudku odvolacího soudu), tudíž pohledávka ve výši 500.000 Kč, kterou by vůči žalobou uplatňovaným nárokům mohla započíst, neexistuje.
[8] Dovolatelka tak ve svém dovolání vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu a Nejvyššímu soudu předkládá k řešení otázku založenou na vlastní skutkové verzi projednávané věci.
[9] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Otázka započtení dovolatelkou tvrzeného pohledávky vůči pohledávce uplatňované žalobci v tomto řízení tudíž přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemůže.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 11. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu