ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.3453.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 3453/2022-228
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva P. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Alenou Šťastnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 978/23, PSČ 110 00, proti žalované D. T. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janou Zemanovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 134/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2022, č. j. 11 Co 184/2022-211, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2022, č. j. 11 Co 184/2022-211, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 3. 2022, č. j. 21 C 134/2015-183, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 3. 3. 2022, č. j. 21 C 134/2015-183, zamítl žalobu o vyklizení bytu „evidenční číslo XY, umístěného v 10. nadzemním podlaží, o velikosti 3+kk/L s příslušenstvím, na adrese XY“ (dále též jen „byt“) [výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Žalobce (dále též jen „družstvo“) je vlastníkem bytu.
2) Žalovaná se stala členkou družstva a výlučnou nájemkyní bytu na základě dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 31. 10. 2006.
3) Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 14. 11. 2006 nájemní smlouvu.
4) V žádosti o schválení smlouvy o podnájmu bytu ze dne 3. 9. 2008 uvedla žalovaná jako trvalou adresu XY a jako kontaktní adresu XY.
5) Družstvo schválilo dne 30. 9. 2008 smlouvu o podnájmu bytu. V rozhodnutí družstva je jako kontaktní adresa žalované uvedena XY.
6) V letech 2008 až 2010 se žalovaná zdržovala dlouhodobě v zahraničí.
7) Družstvo zaslalo žalované výstrahu před vyloučením ze dne 22. 12. 2010 pro nezaplacení úhrad nájemného a plnění poskytovaných s užíváním bytu na adresu XY. Doručení výstrahy žalované nebylo doloženo.
8) Dne 22. 6. 2011 rozhodlo představenstvo družstva o vyloučení žalované z družstva. Rozhodnutí, které obsahovalo i poučení o možnosti písemného odvolání ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení ke shromáždění delegátů, bylo dne 24. 6. 2011 zasláno žalované do vlastních rukou na dvě adresy, a to XY, a XY.
9) Na obálce zásilky zaslané na adresu XY, je uvedeno „nezastižen“, oznámeno dne 28. 6. 2011, odběrní lhůta končí dne 13. 7. 2011, zásilka nebyla po uložení ve stanovené lhůtě vyzvednuta a byla vrácena družstvu dne 14. 7. 2011.
10) Na obálce zásilky zaslané na adresu XY, je uvedeno „nezastižen“, oznámeno dne 27. 6. 2011, odběrní lhůta končí dne 12. 7. 2011, zásilka nebyla po uložení ve stanovené lhůtě vyzvednuta a byla vrácena družstvu dne 13. 7. 2011.
11) Žalovaná byla podle centrální evidence obyvatel v době svého vyloučení z družstva hlášena na adrese XY.
12) Družstvo evidovalo žalovanou jako svoji členku i v období po 22. 6. 2011.
13) Podle čl. 99.1 stanov družstva „družstvo doručuje svým členům zpravidla poštou nebo jiným vhodným způsobem, a to na adresu, kterou člen sdělil. Pokud je člen družstva nájemcem družstevního bytu či vlastníkem bývalého družstevního podílu, považuje se adresa tohoto bytu za adresu člena, i když se v něm člen nezdržuje, pokud člen družstvu písemně neoznámí adresu jinou“.
14) Podle čl. 99.1 stanov družstva „povinnost družstva doručit písemnost do vlastních rukou je splněna … b) při doručování poštou, pokud družstvo předá písemnost poště v řádném termínu. Účinky doručení nastanou i tehdy, jestliže pošta písemnost vrátí družstvu jako nedoručitelnou a člen svým jednáním doručení zmařil, nebo jestliže člen přijetí písemnosti odmítl“.
15) Dopisem ze dne 1. 10. 2014 požádala žalovaná družstvo o obnovení členství v družstvu a uvedla, že téhož dne „na centrále“ zjistila, že byla v roce 2011 vyloučena z družstva, o čemž se nedozvěděla.
[3] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vyloučení žalované z družstva, neboť žalovaná neobdržela výstrahu před vyloučením, ani jí nebylo řádně doručeno rozhodnutí o jejím vyloučení z družstva.
[4] Doručení výstrahy žalované nebylo prokázáno. Z obsahu doručenek týkajících se rozhodnutí o vyloučení žalované z družstva nevyplývá, že by žalovaná doporučenou zásilku odmítla či jinak zmařila její doručení. Zmaření či odmítnutí doručení vyžaduje aktivní vyhýbání se doručení, což zjištěno nebylo.
[5] Jelikož žalovaná „nepřestala být členkou družstva“, neshledal soud „právní důvod pro rozhodování o vyklizení bytu, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítnul“.
[6] Soud dospěl dále k závěru, podle něhož žalovaná družstevní podíl vydržela ke dni 22. 6. 2014. Žalovaná o svém vyloučení z družstva nevěděla, po dobu delší než tři roky (od 22. 6. 2011 až do října 2014) byla v dobré víře, že je členkou družstva, „chopila se, resp. držela, všech práv a povinností spojených s členstvím v družstvu, která vykonávala, a to na základě platného právního důvodu. … Soud by tedy žalobu zamítl i v případě, že by dospěl k závěru o řádném doručení rozhodnutí o vyloučení z družstva.“
[7] Městský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I., změnil je ve výroku II. ohledně výše náhrady nákladů řízení, jinak je v tomto výroku potvrdil (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[8] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když předchozí zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 6. 2020, č. j. 21 C 134/2015-104, Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 11. 3. 2021, č. j. 11 Co 321/2020-139, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[9] Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že rozhodnutí o vyloučení z družstva se dostalo do sféry dispozice žalované dne 27. 6. 2011 v případě doručování na adresu XY a dne 28. 6. 2011 v případě adresy XY. Žalovaná měla možnost se s rozhodnutím seznámit a „tímto dnem“ došlo k řádnému doručení rozhodnutí o vyloučení. Skutečnost, že se žalovaná s rozhodnutím o vyloučení z družstva fakticky neseznámila, neboť si uloženou zásilku „na poště“ nevyzvedla, jde k tíži žalované, a tudíž nemá žádný právní význam.
[10] Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se adresy pro doručování písemností družstva členovi družstva odvolací soud uvedl, že v projednávané věci byla doručovací adresou žalované adresa bytu (XY), neboť jinou doručovací adresu žalovaná družstvu písemně neoznámila.
[11] Odvolací soud však ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaná družstevní podíl vydržela. Žalovaná se s rozhodnutím o vyloučení fakticky „neseznámila, nevěděla o něm“, byla tedy v dobré víře, že je členkou družstva. Tato dobrá víra byla podporována jednáním družstva, které nadále jednalo s žalovanou jako s členkou družstva, nevyzvalo ji k vyklizení bytu a předepisovalo jí úhrady spojené s užíváním bytu. Žalovaná se o svém vyloučení z družstva dozvěděla až dne 1. 10. 2014.
[12] Soud prvního stupně nesprávně určil počátek běhu vydržecí doby. Podle odvolacího soudu bylo rozhodnutí o vyloučení doručeno žalované dne 27. 6. 2011, resp. 28. 6. 2011, a „tímto dnem“ počala běžet tříměsíční lhůta „k uplatnění nároku u soudu“ podle §231 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Jejím uplynutím dne 27. 9. 2011 přestala být žalovaná členkou družstva a počala běžet tříletá vydržecí doba podle §134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“). Uplynutím vydržecí doby, tj. dne 28. 9. 2014, došlo k vydržení družstevního podílu a žalovaná se opět stala členkou družstva, což brání rozhodnutí o vyklizení bytu.
[13] Proti (v záhlaví označenému) rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky vydržení družstevního podílu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[14] Dovolatel, odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 278/2011, namítá, že výstraha a písemné vyhotovení rozhodnutí o vyloučení z družstva „doručované poštou“ se nacházely v dispoziční sféře žalované, a bylo v jejích možnostech se s oběma písemnostmi seznámit. Podle ustálené judikatury se má za to, že vylučovaný člen se s obsahem písemnosti seznámil, byť k tomu z důvodu, že si ji nevyzvedl u držitele poštovní licence, fakticky nedošlo. Žalovaná proto nemohla být po dobu tří roků v dobré víře, že je členkou družstva.
[15] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví.
[16] Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že soudy při svém rozhodování vycházely při posuzování otázky vydržení z ustálené judikatury a rovněž ze zásad spravedlnosti, a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
[17] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení dovolatelem otevřené otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
[18] Podle §130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.
[19] Podle §134 odst. 1 obč. zák. o právněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.
[20] Podle §992 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“), kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.
[21] Podle §1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.
[22] Podle §1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.
[23] Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož účinnost adresných úkonů předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice. Slovním spojením „dostane do sféry jeho dispozice“ je třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného úkonu adresátem, ale i ty případy, v nichž doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 268/2011, či ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4074/2009, a ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 278/2011).
[24] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté k otázce vydržení se podává, že:
1) Vydržení má povahu originárního (původního, neodvozeného) způsobu nabytí vlastnického práva.
2) Účelem institutu vydržení je umožnit nabytí vlastnictví držiteli, který věc dlouhodobě ovládá v dobré víře, že je jejím vlastníkem, a uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním. Jelikož jde o jeden ze způsobů nabytí vlastnického práva, je nutnou podmínkou vydržení (kromě podmínek výslovně uvedených v §134 odst. 1 obč. zák.) též držba – jakožto faktický stav – předmětu způsobilého být předmětem vlastnického práva (§134 odst. 2 obč. zák.), tedy celé věci (práva), k níž má držitel nabýt vydržením vlastnické právo.
3) Oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem; uvedené podmínky musí být splněny současně. Dobrá víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, anebo subjektem práva, které vykonává, popřípadě že jsou dány právní skutečnosti, které mají za následek vznik vykonávaného práva. Dobrá víra je vnitřní, psychický stav držitele. Ze zákona vyplývá, že držitel musí být v dobré víře „se zřetelem ke všem okolnostem“. Posouzení, je-li držitel v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, a je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Na tom nic nemění skutečnost, že držitel může v tomto případě být nadále subjektivně v dobré víře.
4) Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik práva.
5) Pozbude-li držitel vlastnické právo k držené věci (k věci, která je předmětem držby vlastnického práva), v držbě však pokračuje, není právní důvod, na jehož základě původně nabyl vlastnické právo, řádným titulem zakládajícím držbu způsobilou k vydržení. Nová vydržecí doba by v takovém případě mohla začít běžet jen, když by po ztrátě vlastnického práva držitele nastal jiný (další) právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci.
6) V §992 odst. 1 o. z. nejde o „poctivost“ v obecném smyslu. Nepoctivým může být i ten držitel, který jen z nedbalosti, někdy i nevědomé, neví, že mu právo, které vykonává, nenáleží.
7) Družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, je věcí v právním smyslu. Lze jej též vydržet.
8) K tomu, aby mohlo dojít k vydržení družstevního podílu, je nezbytné, aby se držitel chopil všech práv a povinností spojených s členstvím v družstvu. Konkrétně v bytovém družstvu se držitel musí zásadně chopit jak individuálních práv a povinností určených stanovami vztahujících se ke konkrétnímu bytu (včetně práva nájmu bytu), tak práv, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru.
9) Pouze tehdy, když se držitel chopí družstevního podílu jako celku (popř. takové jeho části, která zakládá plnohodnotný členský poměr), lze uvažovat o tom, že by mohl družstevní podíl vydržet. Plnohodnotný členský poměr v bytovém družstvu přitom – z povahy věci – nemůže založit držba (pouze) práv, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru, nedojde-li zároveň k chopení se držby individuálních práv a povinností určených stanovami (a nájemní smlouvou) vztahujících se ke konkrétnímu bytu.
Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3735/2013, ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 318/2016, ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3608/2019, ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3433/2020, ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1630/2020, ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3728/2020, a ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2961/2021, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 27 ICdo 179/2017, ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1173/2022, a ze dne 27. 1. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2747/2022.
[25] V poměrech projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož žalovaná se již dne 27. 6. 2011 měla možnost seznámit s rozhodnutím o svém vyloučení z družstva. Tomuto závěru však neodpovídá následná úvaha odvolacího soudu o tom, že i přes tuto skutečnost byla žalovaná se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je i po 27. 9. 2011 členkou družstva, neboť se s citovaným rozhodnutím „fakticky“ neseznámila.
[26] Odvolací soud totiž přehlédl, že oprávněnost (poctivost) držby žalované je vyloučena již tím, že žalovaná při běžné (normální) opatrnosti, kterou na ní bylo možné s ohledem na okolnosti a povahu daného případu požadovat, musela mít důvodné pochybnosti o tom, že jí družstevní podíl náleží. Mohla-li se s rozhodnutím o vyloučení seznámit, nemohla být objektivně v dobré víře o tom, že je i nadále členkou družstva.
[27] Odvolacímu soudu je nutné rovněž vytknout, že se nezabýval právním důvodem, na jehož základě mělo žalované (nové) členství v družstvu vydržením vzniknout. Dobrá víra držitele družstevního podílu se totiž musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo členství v družstvu vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik členství v družstvu. Pozbyla-li žalovaná družstevní podíl v důsledku svého vyloučení z družstva, v držbě však pokračovala, není právní důvod, na jehož základě družstevní podíl původně nabyla (dohoda z 31. 10. 2006), řádným titulem zakládajícím držbu způsobilou k vydržení. Nová vydržecí doba by v takovém případě mohla začít běžet jen, když by po ztrátě vlastnického práva držitele nastal jiný (další) právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci.
[28] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[29] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 o. s. ř.).
[30] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 7. 2023
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu