ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.3487.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 3487/2022-245
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce V. A. , zastoupeného Mgr. Martinem Švehlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Braunerova 514/1, PSČ 180 00, proti žalovanému Bytovému družstvu Gorazdova 1 , se sídlem v Praze 2, Gorazdova 357/1, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 24733466 , zastoupenému JUDr. Tomášem Homolou, advokátem, se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, PSČ 150 00, o nahrazení projevu vůle, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 48/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022, č. j. 6 Cmo 59/2021-212, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2020, č. j. 75 Cm 48/2017-169, zamítl žalobu, aby byl nahrazen projev vůle žalovaného tak, že
žalobce se přijímá (či je přijat) za člena Bytového družstva Gorazdova 1, se sídlem v Praze 2, Gorazdova 357/1, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 24733466 (dále též jen „bytové družstvo“ nebo „družstvo“). Jmenovanému se ukládá uhradit ve lhůtě 30 dnů od doručení členský vklad dle §224 odst. 5 věty první zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), tak, jak bude vypočten a určen v písemné výzvě, kterou žalovaný žalobci doručí ve lhůtě 30 dní po právní moci rozsudku,
nebo
žalobce je členem bytového družstva. Jmenovanému se ukládá uhradit ve lhůtě 30 dnů od doručení členský vklad dle §224 odst. 5 věty první obch. zák. tak, jak bude vypočten a určen v písemné výzvě, kterou žalovaný žalobci doručí ve lhůtě 30 dní po právní moci rozsudku,
nebo
nahrazuje se projev vůle žalovaného, aby rozhodl o přijetí žalobce takto: žalobce se přijímá za člena (či je členem) bytového družstva. Jmenovanému se ukládá uhradit ve lhůtě 30 dnů od doručení členský vklad dle §224 odst. 5 věty první obch. zák. tak, jak bude vypočten a určen v písemné výzvě, kterou žalovaný žalobci doručí ve lhůtě 30 dní po právní moci rozsudku
(výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když předchozí zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2018, č. j. 75 Cm 48/2017-86, Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 15. 10. 2019, č. j. 6 Cmo 37/2019-126, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[4] Proti (v záhlaví označenému) rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Dovolatel „má za to, že podstatnou otázkou, která dosud nebyla judikaturně vyřešena, je, zda lze poskytnout právní ochranu jednání družstva v situaci, kdy toto v rozporu s dobrými mravy a bezdůvodně neumožní vstup nájemníkovi do tohoto družstva, a to přesto, že pro to splňuje předpoklady. Tedy že nelze přisvědčit nalézacímu soudu, že družstvo má neomezenou možnost bránit vstupu dalšího člena do družstva za situace, kdy fakticky vstupu člena v počátku bránilo a jedná tak svévolně a v rozporu se základními právy dovolatele. Dovolatel má za to, že neplatí nalézacími soudy uvedená věta o tom, že nelze družstvo nutit k tomu, aby přijalo dalšího člena.“
[6] Tato otázka však přípustnost dovolání založit nemůže. Je tomu tak již proto, že dovolatel při její formulaci vychází z jiného skutkového stavu, než jaký byl zjištěn před soudy obou stupňů. Jak soud prvního stupně, tak odvolací soud, totiž uzavřely, že dovolatel měl možnost do bytového družstva vstoupit již jako jeho zakládající člen v roce 2010, avšak rozhodl se přihlášku nepodat a nezaplatit ani základní členský vklad.
[7] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, či ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 27 Cdo 155/2021, a ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 35/2021).
[8] Závěr odvolacího soudu, podle něhož soud nemůže „vnutit družstvu člena, kterého družstvo přijmout nechce“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:
1) Obecně platí, že za trvání družstva vzniká členství v družstvu podle §227 odst. 2 písm. b) obch. zák. na základě dvoustranného projevu vůle; přihlášky zájemce o členství a projevu vůle družstva (zpravidla učiněného ve formě rozhodnutí příslušného orgánu) zájemce za člena přijmout. Zásadně je přitom věcí družstva (jeho příslušného orgánu), zda (a za jakých podmínek) přihlášku akceptuje a uchazeče přijme za člena.
2) Soud může zasahovat do vnitřních poměrů obchodní korporace zásadně jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek.
Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, uveřejněné pod číslem 10/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo 996/2019, či ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1964/2020.
[9] Uvedené závěry přijaté v poměrech obchodního zákoníku se obdobně prosadí i při výkladu zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), účinného od 1. 1. 2014.
[10] Neprojevil-li dovolatel vůli stát se zakládajícím členem bytového družstva založeného na ustavující členské schůzi konané dne 11. 8. 2010 za účelem koupě bytového domu podle pravidel pro privatizaci bytového fondu městské části, a získat tak majetkovou hodnotu v podobě družstevního podílu, s nímž je spojeno právo nájmu bytu, který doposud užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené s městskou částí, a přihlášku o členství podal bez zřejmého důvodu až několik let po vzniku bytového družstva, vystavil se tím z vlastní vůle nejistotě, jak příslušný orgán bytového družstva o jeho přihlášce rozhodne. Za této situace lze považovat za s judikaturou Nejvyššího soudu souladný též závěr odvolacího soudu, podle něhož postup bytového družstva spočívající v nepřijetí dovolatele za člena není v rozporu s dobrými mravy, a to i s ohledem na skutečnost, že dovolatelova předchozí investice do bytu „bude tzv. odbydlením vyrovnána“ (k rozporu výkonu práva s dobrými mravy srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1151/2017, a judikatury v něm citované).
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 5. 9. 2023
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu