ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.3649.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 3649/2022-475
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 10, identifikační číslo osoby 00006947, proti žalované BS DEALER, a. s. , se sídlem ve Slušovicích, Dostihová 673, PSČ 763 15, identifikační číslo osoby 60735961, zastoupené Mgr. Karlem Nedbálkem, advokátem, se sídlem ve Slušovicích, č. p. 520, PSČ 763 15, o zaplacení 54.400 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 7/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 8. 2022, č. j. 8 Cmo 128/2022-440, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 12. 2019, č. j. 42 Cm 7/2010-360, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 54.000 Kč spolu s úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 3.400 Kč za dobu od 20. 10. 2009 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 22. 7. 2009 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 21. 4. 2009 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 22. 1. 2009 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 21. 10. 2008 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 22. 7. 2008 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 22. 4. 2008 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 22. 1. 2008 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 18. 10. 2007 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 24. 7. 2007 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 19. 4. 2007 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 23. 1. 2007 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 19. 10. 2006 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 25. 7. 2006 do zaplacení, z částky 3.400 Kč za dobu od 20. 4. 2006 do zaplacení a z částky 3.400 Kč za dobu od 24. 1. 2006 do zaplacení (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 54.400 Kč a úroky z prodlení ve výši 63.975,45 Kč a dále úroky z prodlení z částky 54.400 Kč za období od 18. 8. 2022 do zaplacení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace) vyhlášené ve Věstníku České národní banky ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, a zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši rozdílu mezi sazbou 0,1 % denně a sazbou, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace) vyhlášené ve Věstníku České národní banky ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, výrok II. změnil ve výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Žalobkyně podala dovolání proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byla zamítnuta žaloba co do úroků z prodlení ve výši rozdílu mezi sazbou 0,1 % denně a sazbou, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení v procentech součtu čísla 7 a repo sazby, vyhlášené ve Věstníku České národní banky ve výši platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí.
[4] Nejvyšší soud dovolání žalobkyně, jež může být přípustné toliko podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl (jako nepřípustné) podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť jím otevřenou otázku výkladu §405 a §408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se (mimo jiné) podává, že:
1) Ustanovení §408 odst. 1 obch. zák., upravuje maximální délku promlčecí doby (deset let ode dne, kdy počala poprvé běžet), aniž by s tím, že před jejím uplynutím byla pohledávka uplatněna v soudním nebo rozhodčím řízení, spojovalo jakékoliv následky pro její běh. Pro případ, že řízení ohledně takové pohledávky bylo zahájeno před uplynutím této doby, „zakazuje“ v tomto řízení uplatnit námitku promlčení.
Srovnej např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 31 Cdo 488/2009, uveřejněné pod číslem 146/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4091/2010, uveřejněný pod číslem 21/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 703/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. 29 Cdo 1912/2021.
2) Je-li žaloba vzata zpět, je na věc třeba z hlediska promlčení pohlížet tak, jako by řízení vůbec nebylo zahájeno, a tudíž ani nedošlo ke stavení promlčecí doby.
Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1032/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3017/2017, a ze dne 5. 6. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2666/2018.
[6] V projednávané věci dovolatelka (její právní předchůdce) sice nejprve uplatnila (spolu s nárokem na zaplacení jistiny 54.400 Kč) také nárok na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (v žalobě podané dne 16. 12. 2009), avšak poté (podáním ze dne 28. 2. 2018) vzala žalobu v rozsahu rozdílu mezi zákonným a smluvním úrokem z prodlení zpět. Soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 10. 2019, č. j. 42 Cm 7/2010-211, řízení (v souladu s §96 odst. 2 větou první o. s. ř.) v odpovídajícím rozsahu zastavil. Následně dovolatelka změnila názor a rozšířila při ústním jednání dne 29. 11. 2019 žalobu o úrok z prodlení v původně uplatněné výši (0,1 % za každý den prodlení). Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 11. 2019, č. j. 42 Cm 7/2010-234, toto rozšíření žaloby připustil.
[7] Závěr odvolacího soudu, podle něhož ohledně práva dovolatelky na úrok z prodlení ve výši přesahující zákonné úroky z prodlení nepřestala promlčecí doba podáním žaloby běžet, přičemž k uplatnění tohoto nároku podáním ze dne 29. 11. 2019 došlo po marném uplynutí promlčecí doby, je v souladu s §405 odst. 1 obch. zák., jakož i (shora citovanou) judikaturou Nejvyššího soudu. Vzala-li totiž dovolatelka svoji žalobu v uvedeném rozsahu zpět, a uplatnila-li právo na úrok z prodlení v rozsahu přesahujícím zákonnou výši opětovně podáním ze dne 29. 11. 2019, došlo k uplatnění práva (na úroky z prodlení přesahující zákonnou výši) až 29. 11. 2019, tedy po marném uplynutí promlčecí doby. Skutečnost, že dovolatelka tento nárok uplatnila původně již v žalobě (podané 16. 12. 2009), nemá pro posouzení běhu promlčecí doby (s ohledem na její dispozici s předmětem řízení v podobě částečného zpětvzetí žaloby) žádný význam.
[8] Odlišný závěr se nepodává ani z dovolatelkou citované judikatury Nejvyššího soudu, s níž ostatně dovolatelka pracuje nekorektně; poukazuje-li na podporu svého právního názoru například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1471/2012, cituje argumentaci předestíranou dovolatelem v tam řešené věci, a nikoliv (opačné) závěry formulované Nejvyšším soudem.
[9] Dovolatelka tudíž přehlíží, že své právo (v rozsahu, v němž vzala žalobu zpět) neuplatnila včas. Jak Nejvyšší soud uvedl výše, k uplatnění práva na úrok z prodlení ve výši přesahující zákonnou výši v žalobě nelze přihlížet, neboť sama dovolatelka vzala žalobu v tomto rozsahu zpět (čímž nastolila stejnou situaci, jako kdyby své právo v tomto rozsahu neuplatnila v žalobě vůbec).
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu