ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.1750.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 1750/2023-211
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. J. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 13, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , identifikační číslo osoby 000 06 947, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 183 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 76 C 66/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, č. j. 28 Co 366/2022-172, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jakuba Hajdučíka, advokáta se sídlem v Praze 13, Sluneční náměstí 2588/14.
Odůvodnění:(dle §243f odst. 3 o. s. ř.):
1) Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 27. 6. 2022, č. j. 76 C 66/2021-119, uložil žalované zaplatit žalobci částku 76 825,50 Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 106 174,50 Kč spolu s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
2) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 1. 2023, č. j. 28 Co 366/2022-172, shora označený rozsudek soudu prvního stupně (napadený odvoláním obou procesních stran) potvrdil ve vyhovujícím výroku pod bodem I., změnil v zamítavém výroku II. co do částky 76 825,50 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, jež uložil žalované zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, zatímco ve zbylém rozsahu tohoto výroku (co do částky 29 349 Kč s příslušenstvím) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (vše výrokem I. rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
3) Předmětem řízení je uplatněný nárok na poskytnutí zadostiučinění (v peněžité formě) za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci nepřiměřenou délkou řízení [§13 odst. 1, §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)].
4) Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním ve výroku I. v rozsahu, v němž se jí (rozhodnutím dílem potvrzujícím a dílem měnícím) ukládá povinnost zaplatit žalobci částku celkem 153 651 Kč. Za nesprávné označuje posouzení otázky hmotného práva týkající se vyhodnocení (jako neopodstatněné) jí vznesené námitky promlčení, v závislosti na určení, kdy došlo ke skončení řízení, do nějž soudy – dle dovolatelky nedůvodně – zahrnuly i žalobcem (z pohledu jeho výsledku neopodstatněně) iniciované řízení před správními soudy. Uvedenou otázku považuje dovolatelka i se zřetelem na okolnosti projednávané věci za otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou.
5) Nejvyšší soud podané dovolání odmítl (podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), neboť není přípustné.
6) Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se tu končí odvolací řízení (a kdy napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v §238a o. s. ř.), je třeba poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení §237 o. s. ř., z nichž ovšem žádné naplněno není [napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena anebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejde ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak].
7) Ve vztahu k otázce skončení řízení ve smyslu §32 odst. 3 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb. Nejvyšší soud již v části III. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (tedy např. i v případě, že ústavní stížnost byla odmítnuta); k tomu dále srovnej přiměřeně např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009.
8) Uvedený závěr neplatí bez výjimky a nelze ho chápat a aplikovat formalisticky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2721/2011). Jak plyne např. i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3968/2015, okamžik skončení řízení ve smyslu ust. §32 odst. 3 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb. nemusí nastat až nabytím právní moci posledního rozhodnutí, jímž se posuzované řízení končí ve vztahu k jinému účastníku, nýbrž nastane již okamžikem právní moci rozhodnutí, jehož vydání (objektivně) ukončilo nejistotu poškozeného ohledně výsledku řízení. Bylo by tedy možné přisvědčit dovolatelce v názoru, že okamžik skončení řízení není vždy totožný s okamžikem právní moci posledního rozhodnutí v něm vydaného. Zmíněné (a další v něm uvedená) rozhodnutí pojednávají ovšem o situacích spíše výjimečných, kdy účastník řízení nemohl legitimně očekávat, že promlčecí lhůta podle §32 odst. 3 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb. neskončí dříve než 6 měsíců od skončení řízení. O takovou situaci v nyní posuzované věci nejde, resp. ani dovolatelkou uváděné skutečnosti (vytýkající žalobci – z pohledu výsledku nedůvodné – iniciování řízení před správními soudy) nesvědčí o potřebě odchýlit se v této věci od zmíněného pravidla (v souladu s nímž odvolací soud – nikoliv nepřiměřeně – spojil počátek promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy až s pravomocným rozhodnutím o žalobcem podané kasační stížnosti).
9) O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalované bylo odmítnuto, zatímco k nákladům (oprávněného) žalobce patří odměna advokáta (za podání vyjádření k dovolání) ve výši 3 100 Kč [§6 odst. 1, §7 bod 5., §8 odst. 1 a §9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč (§13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 714 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 7. 2023
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu