ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.2007.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 2007/2023-273
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně I. M. , zastoupené JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Štefánikova 4083/14, proti žalovanému M. M. , zastoupenému JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Karlova 252, o 355.740 Kč, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 22 C 152/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. října 2022, č. j. 38 Co 49/2022-202, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. října 2022, č. j. 38 Co 49/2022-202, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. října 2021, č. j. 22 C 152/2020-147, se ruší a věc se vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 5. 10. 2021, č. j. 22 C 152/2020-147, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora nadepsanou částku (výrok I.), zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení ve výši 149.967 Kč (výrok II.) a uložil žalobkyni doplatit část soudního poplatku za změněnou žalobu ve výši 2.237 Kč (výrok III.). Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaný jsou bývalými manžely a spoluvlastníky nemovitostí, a to pozemků parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a parc. č. XY, v obci XY, k. ú. XY, se spoluvlastnickým podílem každý ve výši jedné ideální poloviny, které žalovaný daroval žalobkyni na základě darovací smlouvy ze dne 16. 12. 2012. Žalobkyně dané nemovitosti v roce 2017 opustila, poté je užíval toliko žalovaný. Poněvadž z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný bránil žalobkyni ve vstupu na pozemky a do objektu č. p. XY, okresní soud dovodil, že je žalovaný užíval nad rámec svého spoluvlastnického podílu, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu §2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Námitce žalovaného, že je uplatněný nárok v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem darem a poté navzdory předchozímu slibu neparticipovala na rekonstrukci zmiňované stavby, nepřitakal, když mimo jiné dokazování indikovalo, že mu v souvislosti s převodem spoluvlastnického podílu darovací smlouvou žalobkyně poskytla minimálně částku 220.000 Kč. Žalobě proto ze shora uvedených důvodů vyhověl.
2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 10. 2022, č. j. 38 Co 49/2022-202, ve výroku I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.), ve výroku II. jej změnil tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 103.043 Kč (výrok II.), a zavázal žalovaného k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 24.297 Kč (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, na rozdíl od něj však odlišně posoudil výši náhrady nákladů řízení u okresního soudu. K námitce žalovaného, že žalobkyně neužívala danou nemovitost dobrovolně, uvedl s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1950/2016, že tvrzená okolnost není pro vznik bezdůvodného obohacení rozhodující. Neobstál potom ani poukaz na skutečnost, že žalobkyně dostala předmětnou nemovitost od žalovaného darem, což mělo zakládat rozpor s dobrými mravy, neboť z dokazování vyplynulo, že v souvislosti s převodem spoluvlastnického podílu žalobkyně poskytla žalovanému částku v minimální výši 220.000 Kč. Nadepsaný rozsudek proto v naznačeném rozsahu potvrdil.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně brojí žalovaný dovoláním, namítaje, že se soudy nižších stupňů nedostatečně zabývaly aktivní věcnou legitimací žalobkyně, zvláště ve vztahu k odvolání daru žalovaným pro chování žalobkyně, jež je v rozporu s dobrými mravy. Dále sporuje, že odvolací soud nezkoumal absolutní neplatnost darovací smlouvy, což měl učinit z úřední povinnosti, když za řízení vyšlo najevo, že by zmíněná smlouva mohla být simulovaným právním úkonem. Vedle toho klade otázku, zda vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení spoluvlastníku nemovitostí v případě, v němž spoluvlastník nemovitosti dobrovolně opustí, neprojeví zájem je užívat a přestane se podílet na jejich údržbě, při jejímž řešení se krajský soud měl odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, jakož i soudu Ústavního. Nadto je přesvědčen, že odvolací soud pochybil, když uplatněný nárok neposuzoval optikou korektivu dobrých mravů, přičemž nerespektoval jeho právo na legitimní očekávání. Závěrem podává návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
4. Vzhledem k předeslaným skutečnostem dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu změnil tak, že se žaloba zamítá.
5. K dovolání se vyjádřila žalobkyně, jež Nejvyššímu soudu navrhla, aby dovolání jako nepřípustné odmítl.
6. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
7. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
8. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Dovolání žalovaného je přípustné, jelikož se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu týkající se posuzování absolutní neplatnosti darovací smlouvy.
10. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi uvádí, že ve sporném řízení, v němž platí zásada dispoziční a projednací (a takovým řízením bylo i řízení v této věci), musí žalobce již ve své žalobě uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo, a musí k tomu uvést potřebné důkazy (§79 odst. 1 o. s. ř.). Tuto povinnost tvrzení a povinnost důkazní má žalobce i během řízení (srovnej §101 odst. 1, §120 odst. 1 o. s. ř.).
11. Soud potom není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy (srov. §120 odst. 1, větu druhou, o. s. ř.). Naproti tomu ve sporném řízení není soud odkázán jen na formální návrhy účastníků na provedení důkazů. Ustanovení §120 odst. 2 o. s. ř. umožňuje soudu, aby provedl i jiné, účastníky nenavržené důkazy. Toto oprávnění je však omezeno tak, že činnost soudu se nesmí vyznačovat pátráním po důkazech. Soud proto nemůže ze své iniciativy vnášet do řízení skutečnosti, pro které není podklad v obsahu spisu a ve výsledcích dosavadního řízení. To platí i tehdy, mohla-li by nová skutečnost způsobit absolutní neplatnost právního úkonu (viz §37 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Dozví-li se však soud o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem, musí k absolutní neplatnosti úkonu přihlédnout z úřední povinnosti. Není-li potom konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral, a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků (k tomu srovnej například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 784/2005, uveřejněný pod č. 25/2008 Sb. rozh. obč., ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod č. 71/2009 Sb. rozh. obč., či ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2095/2017).
12. V projednávané věci soud prvého stupně došel při posuzování uplatnění korektivu dobrých mravů k závěru, že převod spoluvlastnického podílu se měl dít zastřeně za úplatu, a to minimálně do výše 220.000 Kč (bod 21 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž odvolací soud z daného skutkového stavu vycházel (bod 7 rozsudku soudu odvolacího). Vzhledem k okolnostem, za jakých byla darovací smlouva uzavřena, a jež za řízení vyšly najevo, odchýlily se jmenované soudy od výše citované judikatury Nejvyššího soudu, když se možnou absolutní neplatností darovací smlouvy již dále nezabývaly, ač k tomu byly povinny. Jak je uvedeno shora, dozví-li se soud o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem, musí k absolutní neplatnosti úkonu přihlédnout z úřední povinnosti ( ex offo ), což však odvolací soud neučinil.
13. Právní posouzení odvolacího soudu je tedy ve světle názoru zaujatého v tomto rozsudku neúplné, a tedy nesprávné (§241a odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto přistoupil ke zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí, jakož i rozsudku soudu prvého stupně, pro nějž platí tytéž důvody pro zrušení, a věc vrátil Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
14. Co se týče další dovolací argumentace, považuje Nejvyšší soud za předčasné vyjadřovat se k dovolatelem nastoleným otázkám aktivní legitimace žalobkyně, vzniku bezdůvodného obohacení či souladnosti nároku žalobkyně s dobrými mravy. Vzhledem ke kasaci shora uvedených rozsudků bude na okresním soudu, aby předně přezkoumal platnost darovací smlouvy, jíž byly převedeny spoluvlastnické podíly na předmětných nemovitostech do vlastnictví žalobkyně, a případného zastřeného právního úkonu mezi účastníky řízení (ke vztahu simulovaného a disimulovaného projevu vůle srovnej namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5662/2017). Dovolací soud přitom v tomto směru odmítá výsledek sporu jakkoli prejudikovat, zvláště když jsou to soudy nižších instancí, které disponují náležitými skutkovými zjištěními nezbytnými pro učinění komplexních závěrů.
15. Soudy nižších stupňů jsou ve smyslu §243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu vyslovenými v tomto rozhodnutí.
16. O návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku Nejvyšší soud samostatně nerozhodoval, jelikož se projednáním dovolání v přiměřené lhůtě stal bezpředmětným (viz kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, publikovaný pod č. 29/2019 Sb. rozh. obč.).
17. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2023
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu