ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.2462.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 2462/2023-899
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) J. H. , a b) V. H. , obou zastoupených JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Praze 10, Akademická 663/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o převod zemědělského pozemku oprávněným osobám, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 17 C 266/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2023, č. j. 71 Co 313/2022-873, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům rovným dílem na náhradě nákladů dovolacího řízení částku celkem 10 391,48 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Marka Hlaváče, advokáta se sídlem v Praze 10, Akademická 663/5.
Odůvodnění:
1. Shora označeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále také jen „odvolací soud“) byl rozsudek Okresního soudu v Karviné (dále také jen „soud prvního stupně“) ze dne 27. 7. 2022, č. j. 17 C 266/2018-811, potvrzen ve výroku I., jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu (v tam uvedeném znění) o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (jako pozemku náhradního) dle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, změněn ve výroku II. jen co do výše náhrady nákladů řízení (vše výrokem I. rozsudku odvolacího soudu) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrokem II. rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu, části výroku I., jíž byl v meritu potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, podala žalovaná (dále také jen „dovolatelka“) dovolání. Naplnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného práva, na jejímž řešení závisí napadené rozhodnutí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jde-li o posouzení, komu lze vydat náhradní zemědělský pozemek v případě konkurujících si práv více oprávněných osob domáhajících se náhradní naturální restituce převodem téhož zemědělského pozemku. Dle názoru dovolatelky komplexní posouzení otázky lepšího práva žalobce odvolací soud neprovedl řádně a v rozporu s rozhodovací praxí upřel určující význam časovému hledisku zahájení soudního řízení oprávněnými osobami žádajícími tentýž pozemek.
3. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
4. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval, že jako náhradní lze oprávněné osobě vydat toliko pozemky vhodné (z vlastnictví státu), jež by byly potenciálně zařaditelné do veřejné nabídky; při posuzování „vhodnosti“ pozemku přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky, či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, přičemž tato hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3314/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, a v nich citovaná rozhodnutí).
6. Opakovaně pak již Nejvyšší soud uvedl, že nevhodnost pozemku k vydání oprávněné osobě jako pozemku náhradního nepůsobí sama skutečnost, že je dotčený pozemek předmětem i jiného, prozatím však neskončeného, řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018), ani skutečnost, že byl zařazen do veřejné nabídky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 686/2019), ba dokonce (bez dalšího) ani sama skutečnost, že byl daný pozemek dotčen předběžným opatřením, jímž je žalované zapovězeno s pozemkem nakládat (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2416/2020, nebo ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020).
7. V případě konkurence práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního pozemku jest však vždy komplexně hodnotit, které z oprávněných osob k uspokojení svého restitučního nároku vydáním požadovaného náhradního pozemku svědčí „lepší“ právo. Významným přitom může být zejména okamžik zahájení soudního řízení tím kterým z oprávněných, hospodářský význam požadovaného náhradního pozemku pro jednotlivé žadatele, výše jejich dosud neuspokojených restitučních nároků, doba, po niž jejich nároky zůstávají neuspokojeny, míra jejich aktivity ve veřejných nabídkách apod.; nelze vyloučit ani reálné rozdělení požadovaného náhradního pozemku mezi konkurenty (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2416/2020, ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020, ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 553/2021, ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3314/2021, a ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021).
8. Odvolací soud po shrnutí okolností obou konkurujících si řízení (nároků v nich uplatňovaných, doprovázených žádostí o převod téhož pozemku) uzavřel, že ve prospěch žalobců svědčí skutečnosti silně odůvodňující závěr o tom, že jsou nositeli tzv. „lepšího“ (silnějšího) práva. Zvažoval-li v posuzované věci konkrétní okolnosti, jež by mohly být významné pro posouzení konkurujících si náhradových žalob i z perspektivy ostatních kritérií a nikoliv toliko z hlediska okamžiku zahájení soudního řízení, respektive okamžiku uplatnění nároku na vydání sporného náhradního zemědělského pozemku u soudu, kdy svůj závěr o nositeli „lepšího“ práva učinil po komplexním zhodnocení individuálních okolností případu [v situaci, kdy konkurující si žaloby byly u soudu podány týž den, resp. s nepatrným časovým odstupem čtyř hodin, poměřoval soud uplatněná práva k témuž pozemku také jinými hledisky, zejm. hodnotou „konkurujících“ si restitučních nároků, rozsahem, v jakém dosud byly či nebyly uspokojeny a v neposlední řadě také zmínil, že v jiném (konkurujícím) řízení se oprávněné osoby domáhají vydání vícero pozemků s vyšší hodnotou, zatímco v nyní posuzované věci žalobci žádají vydání toliko jednoho (předmětného) pozemku], nikterak se výše nastíněným závěrům rozhodovací praxe dovolacího soudu nezpronevěřil.
9. Na podkladě reálií posuzované věci, kdy vyšly najevo jiné okolnosti svědčící pro zvýhodnění žalobců oproti jiné oprávněné osobě, nelze odvolacímu soudu vytýkat, že striktně nelpěl na upřednostnění časového hlediska, nadto v situaci, kdy jeho naplnění v posuzované věci hovořilo ve prospěch jiných oprávněných osoby zcela nevýznamně a kdy žalobci v přítomné věci zcela zjevně nesledovali (sledovat nemohli) cíl domoci se uspokojení svého restitučního nároku převodem pozemku, o který již dříve požádaly jiné osoby. Nadto dovolací soud připomíná, že každý případ konkurence více oprávněných osob s nárokem na převod náhradních pozemků je značně individuální, a i s ohledem na smysl restitučního zákonodárství je tak nezbytné jednotlivě – na základě konkrétních skutkových zjištění – posuzovat, které z oprávněných osob svědčí „lepší“ právo na převod požadovaného náhradního pozemku. Takovou úvahu v přítomné věci odvolací soud učinil, ve světle relevantních kritérií a po zvážení všech zjištěných okolností.
10. Dovolání tak pro řešení obsahově vymezené otázky týkající se konkurence náhradových žalob více oprávněných osob k témuž pozemku přípustné není. Při jejím řešení se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil [posouzení není v kontradikci ani k těm dovolatelkou odkazovaným rozhodnutím, jež akcentují časové hledisko uplatnění práva u soudu, které však v odůvodněných případech může ustoupit i jiným kritériím; srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020, a ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2121/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3118/2022]. Současně nejsou dány ani důvody pro jiné posouzení této dovolacím soudem již vyřešené otázky (a není tak naplněno žádné z hledisek přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř.).
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům (oprávněných) žalobců, jež se prostřednictvím zástupce z řad advokátů vyjádřili k dovolání, patří odměna advokáta (z tarifní hodnoty 101 921 Kč) v celkové výši 8 288 Kč [srov. §7 bod 6, §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k/, §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč (§13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 1 803,48 Kč, to je celkem 10 391,48 Kč.
12. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ), rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 9. 2023
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu