ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.558.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 558/2023-945
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce V. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Praze 10, Akademická 663/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby: 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu pozemku, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 11 C 85/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 11. 2022, č. j. 12 Co 98/2022-892, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 9. 11. 2022, č. j. 12 Co 98/2022-892, Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 13. 1. 2022, č. j. 11 C 85/2021-701, jímž byl nahrazen projev vůle žalované (coby převádějící) uzavřít s žalobcem (přejímajícím) smlouvu o bezúplatném převodu tam označených pozemků [jako náhradních podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů] a jímž bylo současně rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); k tomu odvolací soud rozhodl i o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně co do nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále také jen „předmětný pozemek“), podala dovolání žalovaná (dále i jen jako „dovolatelka“). Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, „zda na pozemek dotčený určovací žalobou podanou právním nástupcem jeho původního vlastníka dopadá zákonná převodní výluka dle §6 odst. 1 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb., nebo je nevhodný k převodu na oprávněnou osobu z jiného důvodu“, jež má být dovolacím soudem posouzena jinak; k tomu dovolatelka odkazuje na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 472/2022, a ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3080/2021, a požaduje jejich přehodnocení. Dle jejího názoru by i na žalobu o určení vlastnického práva původního vlastníka či jeho nástupce mělo být pohlíženo stejně jako na uplatnění práva podle restitučních předpisů a řízení o vydání náhradních pozemků by mělo být přerušeno až do skončení řízení o této žalobě.
3. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
4. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Na dovolatelkou formulované otázce, zda i řízení o žalobě na určení práva (ve smyslu §80 o. s. ř.) podané třetí osobou představuje překážku převodu pozemku z vlastnictví státu do vlastnictví jiné osoby podle §6 odst. 1 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, event. není-li takto dotčený pozemek nevhodný k převodu na oprávněnou osobu z jiného důvodu, napadené rozhodnutí nezávisí a již proto nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolatelka zde zjevně vychází z jiného skutkového stavu oproti tomu, který byl podkladem napadeného rozhodnutí [v předkládané věci bylo posuzováno, zda převodu předmětného pozemku jako pozemku náhradního nebrání žaloba na určení vlastnického práva oprávněné osoby (jejího nástupce) dle zákona č. 229/1991 Sb., projednávaná soudy v režimu řízení dle části páté (§244 a násl. o. s. ř.) poté, co o dané – restituční – věci dříve rozhodl pozemkový úřad], kdy nelze než připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (k tomu srov. např. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. I proto není namístě odvolacím soudem učiněné závěry poměřovat dovolatekou odkazovanou judikaturou dovolacího soudu – usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 472/2022, či rozsudkem ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3080/2021, a není důvod ani k jejich přehodnocení (jde-li o dovolatelkou formulovanou otázku, zdali překážku převoditelnosti pozemků představuje i třetí osobou podaná žaloba na určení vlastnického práva ve smyslu §80 o. s. ř.). Ani odkazovanou judikaturou přitom není nikterak zpochybněn závěr, že pro úspěch žaloby o uložení povinnosti vydat oprávněné osobě nárokovaný náhradní pozemek je rozhodující i vyřešení esenciální otázky, zdali je k náhradní restituci nárokovaný pozemek ve vlastnictví státu (České republiky) s příslušností hospodaření pozemkového úřadu (§11b zákona č. 229/1991 Sb.), kterou soud řeší jako otázku předběžnou, a že v situaci, kdy probíhá jiné řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, lze v intencích §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. uvažovat o přerušení řízení (kdy důvod přerušení spočívá v hospodárnosti řízení; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 547/2021). Taková úvaha nemá však místo tam, kde jiné řízení již bylo pravomocně skončeno, jak se stalo i v nyní posuzované věci. [Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 6. 2022, č. j. 11 Co 90/2022-1143, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 8. 10. 2021, č. j. 13 C 126/2010-946, kterým byla žaloba jiné oprávněné osoby zamítnuta, a tento stav byl dán již v době rozhodování odvolacího soudu v dané věci; nepřípadná je pak i argumentace dovolatelky podaným dovoláním, jež nemělo odkladný účinek a právní moc jím napadeného rozhodnutí nebyla odložena ani dovolacím soudem (§243 písm. b/ o. s. ř.), jenž následně dovolání odmítl – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 28 Cdo 3409/2022.]
7. Rozhodnutí odvolacího soudu není pak v kontradikci ani k další dovolatelkou odkazované judikatuře včetně citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 547/2021, řešícího problematiku převoditelnosti pozemku ve světle překážky dle ustanovení §6 odst. 1 písm. a) zákona č. 4513/2012 Sb. (z důvodu uplatnění restitučního nároku podle zákona č. 229/1991 Sb.), případně preference přerušení „náhradového“ řízení, vše v situaci, kdy – jak již výše uvedeno – bylo řízení o vlastnictví oprávněné osoby v době rozhodování odvolacího soudu v této věci již pravomocně skončeno.
8. Z výše uvedeného vyplývá, že předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. v posuzované věci nejsou naplněny.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalované bylo odmítnuto, zatímco náklady žalobce spojené s podáním stručného vyjádření k dovolání (s ohledem na jeho rozsah a v něm použitou argumentaci odkazující na výsledky řízení) nelze v tomto konkrétním případě považovat za účelně vynaložené.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 3. 2023
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu