ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.3409.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 3409/2021-123
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Zdeňka Krčmáře a v konkursní věci úpadce P. Z. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Císařem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční 551/6, PSČ 400 01, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 K 1038/98, o žalobě pro zmatečnost podané úpadcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2016, č. j. 1 Ko 13/2015-611, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. června 2015, č. j. 27 K 1038/98-572 , vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 65/2016, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2021, č. j. 11 Cmo 33/2019-102, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 22. března 2002, č. j. 27 K 1038/98-29, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „konkursní soud“) prohlásil konkurs na majetek úpadce (P. Z.).
2. Odvolání úpadce proti usnesení o prohlášení konkursu odmítl konkursní soud (jako opožděné) usnesením ze dne 10. června 2015, č. j. 27 K 1038/98-572.
3. K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. února 2016, č. j. 1 Ko 13/2015-611, potvrdil usnesení konkursního soudu ze dne 10. června 2015.
4. Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 9. února 2016 odmítl Nejvyšší soud (jako nepřípustné) usnesením ze dne 24. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 2157/2016 (ústavní stížnost úpadce proti tomuto usnesení Nejvyššího soudu odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 30. srpna 2016, sp. zn. IV. ÚS 1307/16).
5. O žalobě pro zmatečnost podané úpadcem proti usnesení konkursního soudu ze dne 10. června 2015 a proti usnesení odvolacího soudu ze dne 9. února 2016, rozhodl konkursní soud usnesením ze dne 4. března 2019, č. j. 20 Cm 65/2016-60, tak, že:
[1] Žalobu pro zmatečnost zamítl (bod I. výroku).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod I. výroku).
6. Konkursní soud dospěl k závěru, že není dán žádný z dovolatelem tvrzených zmatečnostních důvodů.
7. K odvolání úpadce odvolací soud usnesením ze dne 1. července 2021, č. j. 11 Cmo 33/2019-102,
[1] Potvrdil usnesení konkursního soudu ze dne 4. března 2019 ve výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost (první výrok).
[2] Změnil usnesení konkursního soudu ze dne 4. března 2019 ve výroku o nákladech řízení tak, že se o nich nerozhoduje (druhý výrok).
8. Odvolací soud po přezkoumání napadeného usnesení přitakal závěru konkursního soudu, že nejsou dány úpadcem tvrzené důvody zmatečnosti ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 písm. e/ a f/, odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dodávaje, že úpadcem rovněž uplatněným důvodem zmatečnosti ve smyslu §229 odst. 1 písm. g/ o. s. ř. se v odvolacím řízení již nezabýval, jelikož proti závěru konkursního soudu, že ani ten není dán, úpadce odvoláním nebrojil.
9. Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, které (poměřováno jeho obsahem) směřuje proti prvnímu výroku a jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2007, tak, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam v řešení dovoláním označených právních otázek. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel ve prospěch závěru, že jsou dány důvody zmatečnosti dle §229 odst. 1 písm. e/ a f/, odst. 3 a 4 o. s. ř.
11. Žaloba pro zmatečnost směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému v rámci konkursního řízení vedeného na majetek úpadce podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Jde o mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí vydanému v konkursním řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2006, pod číslem 147, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2007, sp. zn. 29 Odo 34/2005), takže i pro řízení o takové žalobě pro zmatečnost platí ustanovení §432 odst. 1 insolvenčního zákona. Podle tohoto ustanovení se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností insolvenčního zákona (před 1. lednem 2008) použijí dosavadní právní předpisy. V intencích závěrů obsažených již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněném pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), se oněmi „dosavadními právními předpisy“ rozumí i občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007. Občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007 je tak rozhodný i pro dovolací řízení v této věci.
12. Dovolání úpadce Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle §238a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když mu dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
13. Důvod připustit dovolání pro účely posouzení, zda je dána zmatečnost podle §229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. proto, že v konkursní věci rozhodovala vyloučená soudkyně [JUDr. Jiřina Skalská (dále jen „J. S.“)], Nejvyšší soud neměl již proto, že J. S. nevydala žádné z rozhodnutí napadených žalobou pro zmatečnost, ani nerozhodovala o žalobě pro zmatečnost.
14. U zmatečnosti podle §229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. důvod připustit dovolání rovněž není dán. V té části, ve které dovolatel pojí nesprávné obsazení soudu s osobou J. S., platí to, co bylo řečeno v předchozím odstavci. Žalobou pro zmatečnost napadené usnesení konkursního soudu ze dne 10. června 2015 vydal soudce Mgr. Jáchym Oswald, který byl podle skutkových zjištění (kterými je dovolací soud vázán a které nepodléhají dovolacímu přezkumu) v dané době soudcem konkursního soudu k tomu určeným příslušným rozvrhem práce; totéž platí pro soudce Vrchního soudu v Praze, kteří se podíleli na vydání žalobou pro zmatečnost napadeného usnesení ze dne 9. února 2016. K tomu dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2014, sp. zn. 21 Cdo 2048/2013, uveřejněné pod číslem 83/2014 Sb. rozh. obč., proti němuž podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 26. listopadu 2015, sp. zn. III. ÚS 2647/14, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1357/2014, uveřejněné pod číslem 17/2016 Sb. rozh. obč.
15. Odpověď na otázku, zda usnesení konkursního soudu o odmítnutí odvolání pro opožděnost, potažmo usnesení, jímž odvolací soud takové usnesení potvrdil, je ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. usnesením „ve věci samé“ pak Nejvyšší soud podal (v tom směru, že o usnesení „ve věci samé“ nejde), již v usnesení ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněném pod číslem 41/2003 Sb. rozh. obč. K pojmu „věc sama“, srov. např. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněného pod číslem 61/1998 Sb. rozh. obč. Napadené rozhodnutí je s tímto závěrem v souladu.
16. Ve vztahu k ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř., ve znění do 31. prosince 2007, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. března 2006, sp. zn. 21 Cdo 972/2005, uveřejněném pod číslem 25/2007 Sb. rozh. obč, vysvětlil, že žaloba pro zmatečnost je právním prostředkem umožňujícím zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v rozporu se zákonem (na základě skutkově nebo právně chybných závěrů odvolacího soudu) odmítnuto odvolání nebo zastaveno odvolací řízení, přijatého bez toho, že by se k odvolacím soudem řešené otázce (zda má být odvolání odmítnuto nebo odvolací řízení zastaveno) vyslovil ve svém rozhodnutí rovněž soud prvního stupně. Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení, nejsou způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost podané podle uvedeného ustanovení. K tomu dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 1269/2006, uveřejněné pod číslem 94/2007 Sb. rozh. obč.
17. Napadené usnesení odvolacího soudu je tak v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, což činí dovolání nepřípustným jako celek.
18. K další polemice dovolatele s odůvodněním odvolacího soudu ohledně otázky data a způsobu doručení usnesení o prohlášení konkursu Nejvyšší soud bez ohledu na výsledek dovolacího řízení podotýká, že Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1307/16 (viz odst. 4 shora) zhodnotil skutečnost, že dovolatel podal proti usnesení o prohlášení konkursu odvolání „po deseti letech“, jako snahu zmařit konkursní řízení, jehož existence si přitom dovolatel byl po celou dobu „plně vědom“. Tamtéž Ústavní soud uvedl, že takové procesní obstrukci nelze poskytnout ochranu a že případné nesplnění všech procesních postupů při doručování usnesení o prohlášení konkursu není natolik závažné, aby připustilo „úvahy o neslučitelnosti s ústavními kautelami spravedlivého procesu“.
19. Žaloba pro zmatečnost je (pouze) opravným prostředkem projednávaným v rámci konkursního řízení; o nákladech řízení se proto nerozhoduje. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 783/2005.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2023
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu