ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.3668.2022.1
sp. zn. 29 Cdo 3668/2022-1665
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci oprávněného Z. H. , narozeného XY, bytem XY, proti povinným 1/ J. P. , narozenému XY, bytem XY, a 2/ J. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, PSČ 120 00, o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 50 E 4009/99, o dovolání povinné 2/ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2022, č. j. 14 Co 72/2022-1600, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 16. prosince 2021, č. j. E 4009/99-1538, Obvodní soud pro Prahu 5 udělil vydražiteli Z. H. příklep na tam specifikovaných vydražených nemovitostech (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech provedení výkonu rozhodnutí (bod II. výroku).
2. K odvolání druhé povinné Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zamítl návrh druhé povinné na přerušení (odvolacího) řízení (první výrok), potvrdil usnesení soudu prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi vydražitelem a druhou povinnou (třetí výrok) a ve vztahu mezi druhou povinnou a oprávněným [tehdy Dexindra s. r. o.] (čtvrtý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu té části druhého výroku, jíž byl potvrzen bod I. výroku soudu prvního stupně (posuzováno podle obsahu dovolání), podala druhá povinná dovolání, jež má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), pro řešení dovolacím soudem vyřešené otázky procesního práva, jež má být posouzena jinak, a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se příklep neuděluje, případně aby usnesení soudů obou stupňů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Po podání dovolání Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23. září 2022, č. j. 50 E 4009/99-1644, rozhodl, že na místo dosavadního oprávněného Dexindra s. r. o. bude v řízení pokračováno s Z. H..
5. S přihlédnutím k době vydání napadeného usnesení je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (bod 2., článek II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
6. Nejvyšší soud dovolání druhé povinné odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jíž nemá dovolací soud důvod měnit ani na základě argumentace obsažené v podaném dovolání.
7. Dovolání především zpochybňuje závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 311/2015, uveřejněném pod číslem 50/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přiléhavě zmíněné odvolacím soudem v napadeném usnesení, podle nichž, neurčí-li insolvenční soud jinak v usnesení, jímž zamítá insolvenční návrh, zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nejpozději okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Usnesení, jímž odvolací soud zrušil usnesení o zamítnutí (odmítnutí) insolvenčního návrhu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, se stává účinným nejpozději okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (jenž je vždy též okamžikem právní moci takového usnesení); tímto okamžikem se opět obnovují (ex nunc) účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Na právní jednání a úřední postupy nebo rozhodnutí, k nimž došlo v době od účinnosti rozhodnutí, jímž insolvenční soud odklidil účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, do účinnosti rozhodnutí, jímž odvolací soud toto usnesení insolvenčního soudu zrušil, se nevztahuje omezení plynoucí z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení obnovených až účinností zrušujícího usnesení insolvenčního soudu.
8. Dovolatelka požaduje zejména přehodnocení závěru o časové působnosti obnovení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení ve vztahu k usnesení, kterým odvolací soud zrušil usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Dle dovolatelky by se měly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení v takovém případě obnovovat s účinností ex tunc, tedy k okamžiku zahájení insolvenčního řízení (k okamžiku zveřejnění insolvenčního návrhu v insolvenčním rejstříku).
9. Nelze přehlédnout, že dovolatelka nepředkládá žádné (věcné) argumenty, na jejichž základě by měl dovolací soud svoji dosavadní rozhodovací praxi přehodnotit. Dovolatelka toliko polemizuje nad případnými dopady změny výše citovaných závěrů Nejvyššího soudu na vykonávací, potažmo insolvenční řízení vedené vůči její osobě.
10. Rovněž námitka „extrémního nesouladu skutkových zjištění s důkazy provedenými v řízení“ ve vztahu k ocenění nemovitých věcí nezakládá přípustnost projednávaného dovolání. Nejvyšší soud již v řadě rozhodnutí ozřejmil, že zákonná úprava rozděluje průběh řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1/ nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), 2/ určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3/ vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4/ vlastní dražba a 5/ jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Tak tomu je i u určení výsledné ceny nemovitostí a u dražební vyhlášky, v níž je soud povinen – kromě jiného – onu výslednou cenu uvést. Pravomocným usnesením určujícím výslednou cenu nemovitostí i usnesením o dražební vyhlášce je soud při rozhodování o příklepu vázán. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2013, sp. zn. 20 Cdo 1918/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 2233/2015, uveřejněné pod číslem 59/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2018, sp. zn. 20 Cdo 4047/2018.
11. Námitkami směřujícími vůči výši ocenění nemovitých věcí tedy již nelze usnesení o udělení příklepu zpochybňovat.
12. O návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného usnesení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto, se tento návrh stal bezpředmětným.
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2023
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu