ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.107.2023.1
KSPA 44 INS 20791/2021
55 ICm 916/2022
sp. zn. 29 ICdo 107/2023-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. Karla Kuny , se sídlem v Ústí nad Orlicí, Velké Hamry 393, PSČ 562 01, jako insolvenčního správce dlužníka „JATKA SVITAVY“, spol. s r. o. v likvidaci, identifikační číslo osoby 47450134, zastoupeného Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, proti žalovanému AMBINS v. o. s. , se sídlem v Brně, Vídeňská 228/7, PSČ 639 00, identifikační číslo osoby 03059081, jako insolvenčnímu správci dlužníka Lacerna a. s., zastoupenému Mgr. Josefem Žďárským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, PSČ 110 00, o určení pravosti a výše nevykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 ICm 916/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Lacerna a. s. , se sídlem v Pardubicích, Bratranců Veverkových 1200, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 28773241, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 44 INS 20791/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2023, č. j. 55 ICm 916/2022, 104 VSPH 68/2023-49 (KSPA 44 INS 20791/2021), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem ze dne 16. listopadu 2022, č. j. 55 ICm 916/2022-30, Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Ing. Karel Kuna, jako insolvenční správce dlužníka „JATKA SVITAVY“, spol. s r. o. v likvidaci) domáhal vůči žalovanému [AMBINS v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka Lacerna a. s. ( dále jen „ dlužník L“)] určení, že jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu na majetek dlužníka je v popřené výši 208.521,85 Kč po právu (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 12.998 Kč (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §192 odst. 1 a §198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
3. Částka 208.521,85 Kč je příslušenstvím přihlášené pohledávky představovaným náklady spojenými s uplatněním (jistiny) pohledávky (5.680.232,30 Kč) v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 107 C 1/2021.
4. Vzhledem k prohlášení konkursu na majetek dlužníka L ono řízení neskončilo (přerušilo se) a o náhradě nákladů řízení nebylo pravomocně rozhodnuto.
5. Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu; srov. „R 146/2011“ [správně jde o usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2011, sp. zn. 31 Cdo 488/2009, uveřejněné pod číslem 146/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 146/2011“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], popřípadě „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3092/2010 (přesněji jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2012).
6. Povinnost nahradit náklady řízení vzniká pouze příslušným rozhodnutím, aniž by bylo možno domáhat se (vedle toho) náhrady z titulu odpovědnosti za škodu.
7. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. března 2023, č. j. 55 ICm 916/2022, 104 VSPH 68/2023-49 (KSPA 44 INS 20791/2021):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč (druhý výrok).
8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §198 insolvenčního zákona a z ustanovení §513 a §1908 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
9. Náklady řízení spojené s uplatněním pohledávky vynaložené v souvislosti s civilním řízením jsou příslušenstvím pohledávky jen do doby, než o nich soud rozhodne. Do té doby existují jen jako nárok na příslušenství podle soukromého práva a skutkový základ získávají až rozhodnutím soudu. Do doby soudního rozhodnutí mají náklady spojené s uplatněním pohledávky soukromoprávní povahu, nikoli veřejnoprávní (procesní) povahu. Soudní rozhodnutí o nákladech řízení má konstitutivní povahu, přičemž vychází jak z hmotného práva (§513 o. z.) tak z procesních pravidel zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Odvolací soud se tedy zcela ztotožňuje se závěry insolvenčního soudu, na které v podrobnostech odkazuje.
II. Dovolání a vyjádření k němu
10. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky:
Co lze zahrnout pod pojem ,,náklady spojené s uplatněním pohledávky“ ve smyslu ustanovení §513 o. z., kdy na toto příslušenství vzniká nárok z hlediska hmotného práva, a jak je lze uplatnit v insolvenčním řízení?
11. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tomu duchu, že žalobě vyhoví.
12. Dovolatel míní, že soudy ve věci nesprávně aplikovaly hmotné právo (§513 o. z.) a vyšly z judikatury, která na danou věc nedopadá [ R 146/2011 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2114/2008 (přesněji jde o usnesení ze dne 20. května 2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2012, pod číslem 24]. V dovolání pak snáší argumenty na podporu závěru, že pohledávka, kterou přihlásil do insolvenčního řízení, má (oproti pohledávce z titulu již přiznaných nákladů řízení) ryze hmotněprávní charakter a vzniká vynaložením těchto nákladů jako zákonné příslušenství pohledávky. Dovozuje, že rozdíl mezi těmito dvěma typy nároků tkví v zásadě pouze v tom, že nárok na „již přiznané náklady řízení“ není třeba dokládat jinak než rozhodnutím, jímž je toto právo přisouzeno (a není významné, zda náklady byly reálně vynaloženy), kdežto v případě nároku z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, coby zákonného hmotněprávního příslušenství, je třeba vynaložení takovýchto nákladů doložit (jde o podmínku vzniku nároku sine qua non).
III. Přípustnost dovolání
13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
14. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je (oproti mínění dovolatele) souladné s dále označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
15. Dovolatel nezpochybňuje judikatorně ustálený závěr, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu; srov. R 146/2011, nebo bod XXXVII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sb. rozh. obč. ( dále jen „ stanovisko“), str. 207 (383). Jeho představa, že náklady řízení, o nichž soud dosud pravomocně nerozhodl (výrokem, kterým mu přizná jejich náhradu), jelikož řízení bylo přerušeno (účinky rozhodnutí vydaného v insolvenčním řízení vedeném na majetek účastníka sporu), lze i tak uplatnit přihláškou (coby příslušenství přihlašované pohledávky představované ve smyslu ustanovení §513 o. z. náklady spojenými s uplatněním pohledávky), se však odchyluje jak od ustálené judikatury, ze které tento závěr vzešel, tak od ustálené judikatury představované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sen. zn. 29 ICdo 62/2014, uveřejněným pod číslem 85/2015 Sb. rozh. obč. ( dále jen „ R 85/2015“), nebo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 4524/2017, uveřejněným pod číslem 43/2020 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 43/2020“).
16. Již ve stanovisku (byť se týkalo výkladu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) Nejvyšší soud vysvětlil [ pod bodem XXXVII., str. 207 (383)], že náklady, které účastníci platili v řízení, jež bylo prohlášením konkursu přerušeno, nebyly vynaloženy při účasti v řízení konkursním, nýbrž v řízení jiném; účastníci tohoto řízení nejsou bez dalšího konkursními věřiteli. Není-li možné v řízení přerušeném prohlášením konkursu pokračovat (např. proto, že předmětem sporu byla pohledávka, kterou je třeba přihlásit do konkursu), pak náklady, které ostatní účastníci řízení do prohlášení konkursu v řízení vynaložili, nelze považovat za pohledávku vůči úpadci. V občanském soudním řízení totiž platí zásada, že náklady řízení, které vznikají účastníku osobně i jeho zástupci, si každý účastník platí ze svého (§140 odst. 1 o. s. ř.); právo na náhradu těchto nákladů a vznik pohledávky proti úpadci se pojí až s rozhodnutím soudu podle ustanovení §142 až §151 o. s. ř., jež ovšem v přerušeném řízení nelze vydat. V R 85/2015 pak Nejvyšší soud (již přímo pro poměry insolvenčního řízení) uzavřel, že před právní mocí rozhodnutí, kterým soud přizná účastníku občanského soudního řízení nárok na náhradu nákladů řízení (před okamžikem vzniku nároku na náhradu nákladů řízení), nelze takový nárok přihlásit do insolvenčního řízení ani jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky. V R 43/2020 se pak Nejvyšší soud přihlásil k závěrům stanoviska (s akcentem na úpravu obsaženou v §140 odst. 1 o. s. ř.) pro poměry insolvenčního řízení. Napadené rozhodnutí je s těmito závěry ve shodě.
17. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalovaného nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu