ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.7.2023.1
KSUL 92 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 7/2023-B-351
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice J. D. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 92 INS XY, o návrhu dlužnice na zrušení konkursu, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 1419/22, PSČ 412 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2022, č. j. KSUL 92 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 26. srpna 2022, č. j. KSUL 92 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem ( dále jen „insolvenční soud “), zastavil insolvenční řízení ohledně návrhu dlužnice (J. D.) na zrušení konkursu ze dne 3. srpna 2022.
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení §103, §104 odst. 1, §159 a §167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl k závěru, že potud brání pokračování v řízení překážka věci rozhodnuté, když návrh na zrušení konkursu ze dne 3. srpna 2022 (B-191) neobsahuje nové podstatné rozhodné skutečnosti v porovnání s návrhem dlužnice na zrušení konkursu ze dne 11. února 2022 (B-95), který zamítl usnesením ze dne 16. března 2022, č. j. KSUL 92 INS XY, které nabylo právní moci dne 2. dubna 2022.
3. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. října 2022, č. j. KSUL 92 INS XY, 3 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §7 a §308 insolvenčního zákona a z ustanovení §103, §104 odst. 1, §159a odst. 4 a §167 odst. 2 o. s. ř. – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k závěru, že návrh dlužnice na zrušení konkursu ze dne 3. srpna 2022 spočívá na shodných (totožných) důvodech jako ty, které dlužnice uplatnila již v pravomocně zamítnutém návrhu na zrušení konkursu ze dne 11. února 2022. Insolvenční soud proto nepochybil, jestliže řízení o tomto návrhu zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae).
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje (poměřováno obsahem dovolání) ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
6. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), majíc za to, že jeho závěry odporují závěrům obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, [jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 9, ročníku 2001, pod číslem 113, který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu ], jelikož j ejí návrh ze dne 3. srpna 2022 spočívá na jiných důvodech, než byly ty, které uplatnila návrhem na zrušení konkursu ze dne 11. února 2022.
7. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
8. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
9. Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním označené právní otázky je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Podle ní pro účely posouzení, zda ve smyslu ustanovení §159a o. s. ř. je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) [ zda v novém řízení jde o projednání stejné věci ] platí, že o stejnou věc jde tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek; srov. vedle dovolatelkou označeného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 906/2000 (z nějž vyšel i odvolací soud) např. též důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněné pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2021, sp. zn. 21 Cdo 1212/2021, uveřejněné pod číslem 55/2022 Sb. rozh. obč.
10. Dovolací námitky dlužnice nesměřují proti popření obecných východisek, z nichž vyšel odvolací soud při posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, nýbrž proti aplikaci těchto závěrů na její podání ze dne 3. srpna 2022. Také v tomto ohledu však napadené rozhodnutí z rámce ustálené judikatury nevybočuje, když obsahová shoda podání z 11. února 2022 (B-95) s podáním z 3. srpna 2022 (B-191) je zjevná.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu