ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.1071.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 1071/2023-173
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. Ch. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 6. 2023, č. j. 55 To 122/2023-141, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 3 T 125/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 2. 2. 2023, č. j. 3 T 125/2022-117, byl obviněný L. Ch. (dále jen „obviněný“) uznán vinným jednak přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), jednak přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaných v jednočinném souběhu. Uvedených přečinů se obviněný dopustil tím, že:
dne 20. 4. 2022 v době od cca 18:00 hod. do 18:13 hod. v obci XY, okr. XY, na ul. XY, mezi drátěným oplocením a živým plotem z tújí u domu č. XY, hrubě vulgárně urážel poškozenou L. K., a když mu poškozená jeho urážky opětovala, tak ji fyzicky napadl tak, že ji uchopil za oblečení pod krkem a udeřil ji pěstí pod pravé oko, v důsledku čehož poškozená upadla na zem, kde na ni jednou nohou stoupl na oblast levé pánve, předklonil se nad ní a bil ji pěstmi obou rukou do hlavy a nohou po ní dupal, přitom ji slovně hrozil „teď tě zabiju a budu mít klid“, v dalším napadání poškozené mu zabránil až její přítel M. S., který ho od ní odtáhl, poškozená tím podle lékařské zprávy Nemocnice Agel Přerov, kde byla téhož dne prvotně lékařsky ošetřena, utrpěla oděrku pod levým okem, oděrku (zarudnutí) pravého oblouku jařmového bez krvácení z tělesných dutin a pohmoždění páteře, zde pak při kontrolním vyšetření dne 21. 4. 2022 byla u ní objektivně zjištěna oděrka levé líce a nepatrně kořene nosu, citlivost C-páteře na palpaci, rotaci, dále citlivost SI skloubení vpravo, následně byla poškozená v péči praktické lékařky Z. M. pro zhmoždění hlavy a krční páteře a to až do 21. 6. 2022, do té doby byla také v pracovní neschopnosti, poškozená rovněž pro psychické obtíže vyhledala odbornou pomoc a je v psychiatrické péči.
2. Za uvedené přečiny byl obviněný podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1, §67 odst. 2 písm. a), §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu ve 100denních sazbách ve výši 300 Kč, tedy v celkové výměře 30 000 Kč, rozložených do splátek podrobně specifikovaných v rozsudku. Konečně byla rozsudkem nalézacího soudu obviněnému uložena povinnost nahradit škodu a újmu poškozeným (České průmyslové zdravotní pojišťovně a poškozené L. K.).
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 14. 6. 2023, č. j. 55 To 122/2023-141, tak, že odvolání obviněného podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Dovoláním napadá všechny výroky napadeného rozsudku, jeho námitky však směřují výlučně proti výroku o vině a výroku o náhradě škody.
5. Výsledky dokazování nemohou podle obviněného odůvodnit závěr o naplnění znaků skutkových podstat přisouzených trestných činů po objektivní ani subjektivní stránce. Obviněný namítá extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, a to ve vztahu k tvrzenému jednání obviněného vůči poškozené, k právní kvalifikaci, ke zdravotnímu stavu poškozené, jakož i k mechanismu úrazového děje. Obviněný poněkud nejasně uvádí, že „nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je spatřováno v uložení povinnosti k náhradě škody, a to i v případě správnosti skutkových zjištění“.
6. Soudy podle obviněného jednostranně preferovaly tvrzení poškozené a jejího partnera, ačkoli poškozená celý děj popisovala v jednotlivých výpovědích odlišně, přičemž se nejednalo o nepodstatné či nevýznamné odchylky. Obviněný cituje výpovědi poškozené v přípravném řízení, záznam jejího volání na tísňovou linku a ze svého hlediska je hodnotí. Z variant popsaných poškozenou měla vzejít různá poranění. Způsob útoku popsaný poškozenou by jistě zanechal na jejím těle výrazně závažnější známky násilí. Soudy rezignovaly na objektivizaci otázky, jak došlo k lékařskými zprávami popsaným zraněním poškozené. Obviněný poukazuje na to, že on v průběhu celého trestního stíhání popisoval skutkový děj zcela konzistentně.
7. I pokud jde o nebezpečné vyhrožování, je skutková věta postavena toliko na „tvrzení proti tvrzení“, přičemž „poškozená není podporována žádným jiným důkazem vyjma výpovědi jejího partnera“.
8. Pokud jde o mechanismus úrazového děje a duševní a zdravotní stav poškozené, soud se podle obviněného spokojil s vágním a neurčitým vyjádřením ošetřující lékařky M., které se zakládá na kusých lékařských zprávách, z nichž mj. plyne, že poškozená měla psychické potíže již v roce 2021. Podle obviněného se odvolací soud nevypořádal s jeho odvolacími námitkami.
9. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek nalézacího soudu a aby věc buďto vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby obviněného sám zprostil obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř.
10. V závěru svého dovolání obviněný navrhuje odklad výkonu rozhodnutí ve výroku o náhradě škody.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
12. Státní zástupce uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat pouze takové vady, které odpovídají některé z tří kategorií vad důkazního řízení v tomto ustanovení vyjmenovaných. Uvedený dovolací důvod naopak nemůže být naplněn obecnou kritikou kvality skutkových zjištění, polemikou s hodnocením důkazů soudy, předkládáním vlastních skutkových tvrzení a důkazních hodnocení apod. Dovolatel musí uvést, v čem konkrétně spočívají zjevné rozpory skutkových zjištění s provedenými důkazy, popř. které navrhované podstatné důkazy nebyly nedůvodně provedeny.
13. Dovolatel formálně namítá existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy. Touto vadou trpí důkazní řízení v případě, že skutková zjištění nemají na provedené důkazy žádnou obsahovou návaznost, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce pravým opakem skutečného obsahu provedených důkazů. Tento logický rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy však dovolatel nevytýká. Ve svém dovolání pouze označuje některá rozhodná skutková zjištění za „nedostatečně objektivizovaná“, přičemž nepoukazuje na konkrétní rozpor některého skutkového zjištění s některým provedeným důkazem. Konkrétní argumentace se zaměřuje toliko na zpochybnění věrohodnosti svědkyně poškozené. Existenci zjevného rozporu však nelze dovozovat z toho, že soud hodnotí provedené důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného.
14. Dovolatel nenamítá, a to ani formálně, existenci tzv. opomenutých důkazů; odvolacímu soudu pouze vytýká, že se obsáhle zabýval tím, proč bylo důkazy nadbytečné provádět, namísto toho, aby se zabýval odvolacími námitkami. Dovolací soud přezkoumává napadené rozhodnutí toliko v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených a nepřísluší mu, aby domýšlel a dotvářel dovolací námitky, tj. aby z vlastní iniciativy zkoumal, jaké důkazní návrhy byly v původním řízení uplatňovány a zda snad nebylo na místě některý navrhovaný důkaz provést.
15. Skutkové dovolací námitky obviněného jsou tak podle státního zástupce zčásti nekonkrétní, zčásti směřují do oblasti hodnocení důkazů soudy. Takovéto námitky nelze považovat za relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. Státní zástupce dodává, že vzhledem k jisté disproporci mezi intenzitou násilí ze strany obviněného popsaného ve skutkové větě a poměrně malým rozsahem objektivně zjištěných zranění poškozené snad mohou vznikat určité pochybnosti o mechanismu úrazového děje, nikoli však takové, aby bylo možno hovořit o „zjevném rozporu“ ve výše uvedeném smyslu. Naprosto nevěrohodný je však „krkolomný“ popis vzniku zranění prezentovaný obviněným (bod 2. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu), podle kterého ke zranění poškozené mohlo dojít tak, že na ni nejdříve upadl a poté se „znovu převážil dopředu, dal nohu před sebe, a tak na poškozenou možná stoupnul“.
17. Žádné námitky, které by bylo možno považovat za relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., dovolatel nevznesl.
18. Protože dovolatel neuplatnil žádné relevantní námitky v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., není relevantně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
19. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
21. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v §265f tr. ř.
22. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
23. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
24. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
25. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
26. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
27. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
28. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
29. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný jím brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Konkrétní námitky obviněného však směřují výlučně proti výroku o vině, tedy pokud byl obviněný uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, a proti výroku o náhradě škody (tuto námitku však obviněný uplatnil bez jakýchkoliv dalších podrobností, jak bude rozebráno níže).
30. Nejvyšší soud úvodem konstatuje, že obsahem dovolání obviněného jsou převážně námitky, které obviněný uplatňoval již v řízení před nalézacím soudem, zopakoval je v řízení před soudem odvolacím a soudy obou stupňů se již v odůvodnění svých rozhodnutí s námitkami obviněného dostatečným způsobem vypořádaly. Již jen z toho důvodu je zpravidla nutné dovolání označit za zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, nebo ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 6 Tdo 424/2023). Argumentace obviněného však není opodstatněná ani po věcné stránce.
31. Dovolací argumentaci obviněného lze shrnout tak, že obviněný kritizuje proces dokazování a způsob, jakým soudy hodnotily provedené důkazy. Takto se snaží podpořit jím prezentovanou skutkovou verzi, která je odlišná od skutkové verze obsažené ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, kdy obviněný sice připouští, že sousedku oslovil a chtěl si s ní „vyříkat“ sousedské spory, avšak popírá, že by ji napadl. Připouští i to, že na ni šlápl, neučinil tak ovšem úmyslně, nýbrž při svém pádu.
32. Je zřejmé, že veškeré námitky obviněného mají skutkovou a procesní povahu. Námitky skutkové povahy je v dovolacím řízení možné projednat pouze v rámci obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Aby však bylo možné se takovými námitkami v dovolacím řízení zabývat, musí dovolací argumentace obviněného odpovídat třem okruhům nejzásadnějších vad dokazování, které jsou v uvedeném dovolacím důvodu vymezeny (tzv. opomenuté důkazy, procesně nepřípustné důkazy či zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními).
33. Z těchto tří okruhů vad dokazování, obviněný namítá pouze vadu „zjevného rozporu“. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 3 Tdo 824/2022).
34. Konfrontuje-li Nejvyšší soud dovolací argumentaci obviněného se shora uvedenými východisky, pak musí konstatovat, že argumentace obviněného nepřekračuje meze prosté polemiky s hodnocením důkazů, jak jej provedly nižší soudy. Obviněný v dovolání sice rozporoval dvě konkrétní skutková tvrzení (že zranění poškozené vznikla způsobem popsaným ve skutkové větě a že poškozené vyhrožoval), avšak již neuvedl žádné skutečnosti, na základě nichž by bylo možno učinit závěr, že kterékoliv z těchto skutkových zjištění nevyplývá z provedených důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů výkladu. Námitky obviněného se tak s dovolacím důvodem podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí.
35. V projednávané věci se nejedná o obviněným zmíněnou situaci „tvrzení proti tvrzení“ . Ta nastává v případě, že určitou skutečnost je možné dokazovat pouze prostřednictvím výpovědi obviněného na straně jedné a poškozeného na straně druhé a nejsou k dispozici žádné další důkazy. O takovou situaci se ale v projednávané věci nejedná – výpověď poškozené nestojí oproti výpovědi obviněného osamoceně, naopak je v podstatných rysech podpořena výpovědí svědka S., lékařskými zprávami a koresponduje i se skutečností, že mezi obviněným a poškozenou existuje letitý sousedský spor, kdy obviněný již byl v této souvislosti potrestán za přestupek proti občanskému soužití násilného charakteru. Naproti tomu skutkové verzi obviněného, podle níž na poškozenou dvakrát upadl, přičemž podruhé na ni šlápl, soudy pro její „krkolomnost“ neuvěřily.
36. Jediným důsledkem situace „tvrzení proti tvrzení“ je podle soudní praxe požadavek, aby soud kladl o to větší důraz na posouzení věrohodnosti poškozeného. Věrohodnosti poškozené se přitom zejména nalézací soud skutečně důkladně věnoval, ačkoliv se o situaci „tvrzení proti tvrzení“ nejednalo (srov. zejm. bod 11. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 18. usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud se s odůvodněním obou nižších soudů ztotožňuje a v podrobnostech na něj odkazuje.
37. Pokud jde o možnou disproporci mezi intenzitou násilí ze strany obviněného popsanou ve skutkové větě a rozsahem objektivně zjištěných zranění poškozené, lze připustit, že obviněná mohla ve své výpovědi intenzitu násilí poněkud nadhodnocovat a mohla se snažit „stavět se do lepšího světla“. Toho si zjevně byl nalézací soud vědom a výslovně to v odůvodnění svého rozsudku připustil. Na závěru, že to byl právě obviněný, kdo poškozenou poměrně nevybíravým způsobem fyzicky napadl a způsobil jí nikoliv zanedbatelná zranění, to však nic změnit nemohlo. Případné pochybnosti o mechanismu úrazového děje pak určitě nejsou takové, aby bylo možno hovořit o „zjevném rozporu“ ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
38. Námitku tzv. opomenutých důkazů obviněný výslovně ani implicitně neuplatnil. Pouze nad rámec odůvodnění tak Nejvyšší soud uvádí, že z obsahu spisu zjistil, že obviněný v průběhu trestního řízení uplatnil pouze dva důkazní návrhy, a sice návrhy na zpracování znaleckých posudků „na mechanismus zranění poškozené“ a „na duševní stav poškozené“. Nalézací soud tyto důkazní návrhy nepřešel, věcně se jimi zabýval, avšak došel k závěru, že se jedná o důkazy nadbytečné, a proto je s odpovídajícím odůvodněním zamítl (srov. bod 12. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Tento postup nalézacího soudu odpovídá §2 odst. 5 tr. ř., podle něhož soud zjišťuje skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí .
39. Ačkoliv obviněný uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jeho dovolání neobsahuje žádnou argumentaci, která by byla pod tento dovolací důvod podřaditelná. V rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný pouze bez jakýchkoliv dalších podrobností uvedl, že brojí proti závěru o povinnosti nahradit způsobenou škodu, která mu byla uložena. Takto nekonkrétně uplatněnou námitkou se Nejvyšší soud nemohl zabývat, neboť s ohledem na ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. není jeho úkolem za obviněného jakkoli domýšlet či dotvářet dovolací argumentaci. Závěry nižších soudů o povinnosti obviněného nahradit vzniklou škodu (a újmu) poškozeným však Nejvyšší soud považuje za zákonné, správné a logicky odůvodněné.
40. Konečně obviněný namítal, že odvolací soud nereagoval na jeho námitky, již však neuvedl, o které konkrétní námitky by se mělo jednat. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že uvedenou námitku nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, když podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Vzhledem k absentující podrobnější argumentaci obviněného může Nejvyšší soud konstatovat pouze tolik, že podle Nejvyššího soudu odvolací soud na veškeré námitky obviněného adekvátním způsobem reagoval a že odůvodnění napadeného usnesení odpovídá požadavkům ustanovení §134 odst. 2 tr. ř.
41. Nejvyššímu soudu tak nezbývá než uzavřít, že námitky obviněného se míjí s jím uplatněnými dovolacími důvody, přičemž nejsou opodstatněné ani věcně. Jelikož Nejvyšší soud neshledal, že by v řízení před nalézacím soudem byly dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., pak nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
42. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
43. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
44. Vzhledem ke způsobu, jakým Nejvyšší soud rozhodl, již nebylo na místě zabývat se návrhem obviněného na odklad výkonu rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu