ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.151.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 151/2023-322
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 2. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. L., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2022, sp. zn. 7 To 277/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 93/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. 17 T 93/2022, byl obviněný J. L. uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), spáchaného ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (skutek pod bodem 1.), a přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto trestných činů se dopustil tím, že
1. kolem 00.45 hodin dne 17. 3. 2022, v obci XY číslo XY, okres Znojmo, za použití lahvičky s tekutým podpalovačem, kterou zapálil a vhozením skleněnou výplní uzavřeného okna do obývacího pokoje, založil požár místnosti, kdy došlo k ohoření zdí, stropu, podlahy a shoření dvoudílného rohového gauče, tmavě červené barvy, přičemž zvuk rozbíjeného skla okna probudil jeho otce, poškozeného a majitele domu R. L., narozeného XY, který v té době spal ve vedlejším pokoji, kdy z jeho strany došlo k částečnému uhašení hořícího místa, za užití plastových láhví s vodou nošených z vedlejší kuchyně a po přivolání jednotek HZS k celkové likvidaci požáru, přičemž poškozený byl z preventivních důvodů převezen RZS do Nemocnice Znojmo pro nadýchání zplodin, kde byl umístěn na lůžkové oddělení k pozorování, bez dalšího zjištění zranění, čímž vzhledem k místu požáru, kdy poškozený se nacházel přímo v ohnisku, mohla být poškozenému způsobena nejméně těžká újma na zdraví,
2. v době od 13.30 hodin do 15.00 hodin dne 18. 3. 2022 v obci XY, okres Znojmo, u místního vrakoviště, v rámci provádění prohlídky jiných prostor a pozemků a to osobního motorového vozidla značky XY, reg. značky XY, šedé barvy, byly mimo jiné ze strany obviněného vydány 4 sáčky obsahující blíže přesně nezjištěné množství sušené zelené rostlinné hmoty a injekční stříkačka se zbytky bílé krystalické látky, následným vyhotovením Odborného vyjádření dle §105 odstavce 1 trestního řádu ze strany Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jmk, Odboru kriminalistické techniky a expertíz, odvětví chemie bylo zjištěno, že se jedná o celkové množství 345,07 gramů, 13,65 gramů, 40,03 gramů a 108,50 gramů toxikomansky využitelného rostlinného materiálu - konopí, část byla sloučena pod celkové množství 493,6 gramů, které obsahuje průměrně 12,2 % delta-9-tetrahydrocannabinolu s přepočtem na celkové množství se jedná o cca 45,6 gramů delta-9-tetrahydrocannabinolu a zbývající množství 13,65 gramů obsahuje průměrně 11,1 % delta-9-tetrahydrocannabinolu s přepočtem na celkové množství se jedná o cca 1,43 gramů delta-9-tetrahydrocannabinolu, v případě injekční stříkačky prokázána přítomnost metamfetaminu (pervitinu) v celkovém množství 0,016 gramů, bez kvantitativní analýzy, přičemž uvedeného jednání se dopouštěl s vědomím, o jakou látku se jedná a i přesto, že nedisponoval příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami,
přičemž si byl vědom toho, že jde omamnou látku konopí zařazenou do seznamu 3 podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989), přílohy 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění zákona č. 273/2013 Sb. obsahující jako přirozenou složku delta-9-THC, která je psychotropní látkou zařazenou do seznamu 5 podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989), přílohy 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění zákona č. 273/2013 Sb .
2. Za to byl jmenovaný obviněný odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Nalézací soud dále obviněnému uložil podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí v rozsudku blíže specifikovaných věcí, přičemž podle §70 odst. 6 tr. zákoníku vyslovil, že propadlé věci připadají českému státu. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku dále soud obviněnému uložil ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), pak bylo obviněnému uloženo nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 17 049 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl konečně poškozený R. L. odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 10. 2022, sp. zn. 7 To 277/2022 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. V podaném dovolání obviněný uvádí, že po celé řízení v podstatě nerozporoval skutkovou stránku věci. Má za to, že i přes tento jeho smířený a odpovědný přístup soudy nižších stupňů nesprávně aplikovaly zákonná ustanovení upravující ukládání trestu. Je přesvědčen, že mu svědčí celá řada polehčujících okolností. Spáchal trestný čin poprvé a pod vlivem okolností na něm nezávislých, v silném rozrušení a z nedostatku životních zkušeností, pod vlivem tíživých osobních a rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil, trestným činem nezpůsobil žádnou výraznější škodu, napomáhal při objasňování své trestné činnosti, trestného činu upřímně litoval a před jeho spácháním vedl řádný život. Tyto skutečnosti soudy v předcházejícím řízení nedostatečně posoudily a přistoupily k uložení trestu, který je v daném případě a za daných okolnosti zcela nepřiměřený. Poukazuje na to, že se zde nejedná o klasický vztah obžalovaný – poškozený, nýbrž primárně o vztah otce se synem. Obviněný nikterak po celou dobu řízení nezlehčoval závažnost svého jednání, byl a je si nadále vědom toho, co spáchal. Zdůrazňuje však, že se v tomto případě jedná pouze o pokus trestného činu těžkého ublížení na zdraví. K žádné závažné újmě na zdraví nedošlo, což soudy v předcházejícím řízení také nedostatečně reflektovaly.
6. Podle obviněného se navíc nabízí otázka, zda by čin neměl být překvalifikován spíše na pokus ublížení na zdraví, a to především s ohledem na skutečnost, že požár se z obývacího pokoje nerozšířil do dalších místností, a kdyby snad k tomuto došlo, měl poškozený možnost uniknout z domu oknem v ložnici. Závěry odborného posudku hasičského sboru podle obviněného s ohledem na principy a zásady, na nichž stojí trestní právo, nelze na danou věc použít. Pouhý předpoklad rozšíření požáru na celý objekt rodinného domu nelze klást obviněnému k tíži, a to navíc za situace, kdy dům byl velmi vlhky a podmáčený, což potvrdila svědkyně L. L. Soudy obou stupňů také podle obviněného zcela formalisticky přikládaly velkou váhu výpovědi obviněného v přípravném řízení, namísto toho, aby řádně reflektovaly jeho výpověď v hlavním líčení. Ze strany obhajoby bylo několikrát zdůrazňováno, že prvotní výpověď obviněného před policejním orgánem byla učiněna pod vlivem velmi silných emocí, což nebylo ze strany soudu vůbec bráno v potaz, patrně z důvodu, že tato výpověď obsahovala skutečnosti, na nichž bylo možno založit odsouzení obviněného.
7. V další části podaného dovolání obviněný uvádí, že soudy opomněly zohlednit skutečnost, že pokus trestného činu je ze své podstaty vždy méně společensky škodlivým oproti dokonanému činu, jelikož zde absentuje následek předvídaný objektivní stránkou trestného činu. To se podle obviněného mělo projevit při ukládání trestu. Výklad soudů byl podle názoru obviněného v tomto směru příliš formalistický. Nebylo přihlédnuto ke skutečnosti, že k žádné faktické větší újmě na zdraví poškozeného nedošlo. Nelze spravedlivě posuzovat pokus těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku čistě optikou trestní sazby za dokonaný trestný čin, bez jakékoliv reflexe výše zmíněných skutečností a polehčujících okolností, které naopak svědčí ve prospěch obviněného. Obviněný je přesvědčen, že bylo možno uvažovat o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 5 (správně odst. 6) tr. zákoníku, který se týká mj. právě pokusu. Obviněný je mladý muž, doposud soudně netrestaný. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře tří let a šesti měsíců lze podle jeho názoru za daných okolností považovat za nepřiměřené. Obviněný je přesvědčen, že se v tomto případě jedná o výjimečnou nespravedlnost, jelikož byl uložen trest v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí. Obviněný se v rámci průběhu trestního řízení snažil neustále poukazovat na skutečnost, že není osobou, za jakou ji orgány činné v trestním řízení od samého počátku trestního řízení považovaly. Soudy nebylo vůbec vzato v potaz významné dosažení sebereflexe v rámci dosavadního pobytu obviněného ve vazbě a následně ve výkonu trestu. Toto bylo potvrzeno i psychiatrickým znaleckým posudkem, který je součástí spisu. Obviněnému nebyla dána možnost nápravy jeho života. Uzavírá, že soudy i přes celou řadu polehčujících okolností uložily velmi přísný trest.
8. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby nalézacímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
10. Státní zástupce má za to, že námitka obviněného vystavěná na tvrzené nepoužitelnosti odborného vyjádření hasičského záchranného sboru v trestním řízení je sice podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., shledává ji však zjevně neopodstatněnou. Obviněný podle něj ostatně ani sám neuvádí konkrétní důvod, pro který by toto vyjádření mělo být nepoužitelné, a pouze obecně konstatuje, že tomu údajně brání principy a zásady, na kterých stojí trestní řízení. To je ale úvaha naprosto lichá a popírající zákonnou úpravu, konkrétně ustanovení §89 odst. 2 tr. ř., podle kterého za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Lze tedy uzavřít, že zmiňované odborné vyjádření Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje, Územního odboru Znojmo, které bylo získáno zákonným způsobem (ani obviněný netvrdí opak), je důkazem procesně použitelným a nadto velmi podstatným. Právě odborníci z hasičského záchranného sboru jakožto osoby povolané mj. na boj s ohněm jsou těmi nejpovolanějšími subjekty, které se mohou vyjádřit kupříkladu k možnosti rozšíření požáru do dalších prostor budovy.
11. Pokud jde o výhradu stran nesprávné právní kvalifikace (a tedy nesprávného právního posouzení skutku), tu lze podle názoru státního zástupce pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit jen s velkou dávkou benevolence, a to pouze v její části. Také ona je však zjevně neopodstatněná. Co se týká konkrétně tvrzení obviněného v tom smyslu, že k rozšíření požáru do dalších místností dojít nemohlo, toto se s uvedeným dovolacím důvodem naprosto rozchází. Je totiž vystavěno na skutkových zjištěních diametrálně odlišných od těch, ke kterým dospěly oba soudy. Právě z odborného vyjádření hasičského záchranného sboru přitom jednoznačně vyplývá, že v případě neovlivnění požáru byl předpoklad jeho rozšíření z obývacího pokoje na celý objekt rodinného domu. Navíc pro vznik následku na zdraví poškozeného nebylo vůbec zapotřebí zahoření celého objektu, ale postačilo by pouze zahoření obytné místnosti, ve které se poškozený nacházel. Navazující obhajobou v tom smyslu, že i kdyby se požár rozšířil, poškozený mohl z pokoje vyskočit, se již sice obviněný do rámce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tzv. vešel, v této části je však jeho námitka zjevně neopodstatněná. To, že poškozenému v případě rozšíření požáru hrozila přinejmenším těžká újma na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 tr. zákoníku, je mimo jakoukoli pochybnost. Obviněný přitom zjevně učinil vše proto, aby ke vzniku škodlivého následku došlo, přičemž i s ohledem na užívání léku Neurol poškozeným (ten se používá k léčbě úzkostných stavů, chorobného strachu, duševního napětí včetně doprovodných příznaků jako např. bušení srdce, nespavost, nervozita. Látka v něm obsažená se tedy užívá i na spaní), kterážto skutečnost mu byla velmi dobře známa, nemohl spoléhat ani na to, že se jeho otec včas probudí. Sama absence škodlivého následku tedy byla jen dílem náhody nezávislé na vůli obviněného, neboť poškozený toho dne lék Neurol shodou okolností neužil a po probuzení se nestihl nadýchat zplodin, které by negativně ovlivnily jeho schopnost obrany před požárem. Je tedy namístě učinit závěr, že obviněný jednáním pod bodem 1. naplnil všechny znaky zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
12. K námitkám obviněného proti výroku o trestu pak státní zástupce uvedl, že výrok o trestu je možné primárně napadat s odkazem na obviněným nezmíněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Ten je naplněn v případech, kdy byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. To však není případ trestů, k nimž byl obviněný odsouzen, neboť trestní zákoník uložení trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci za spáchané trestné činy připouští, přičemž soud v rámci rozhodování o nich respektoval také trestní sazbu vyměřenou trestním zákoníkem, potažmo v případě trestu propadnutí věci i zákonné podmínky nezbytné pro jeho uložení. Výrok o trestu pak lze za jistých okolností napadat také s odkazem na obviněným vytýkaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to tehdy, je-li namítáno jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu tohoto dovolacího důvodu, na němž by bylo rozhodnutí založeno, je však možno považovat – pokud jde o výrok o trestu – pouze jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Šlo by např. o situace, kdy by se soud dopustil pochybení v právním závěru stran toho, zda měl či neměl být ukládán souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Jde tedy o naprosto jiné situace, než jaké ve svém mimořádném opravném prostředku zmiňuje obviněný, v jehož případě byl navíc úhrnný trest ukládán naprosto po právu. Z pohledu obviněným vytýkané dovolací argumentace – neboť nelze pominout, že jádrem jeho námitek proti uloženému trestu je nespokojenost s jeho výší, respektive se způsobem výkonu trestu odnětí svobody ve věznici – je pak podle státního zástupce namístě akcentovat skutečnost, že v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být – až na zcela výjimečné případy – relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, pokud je obviněný subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku. Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou totiž věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou dovolání zasahovat nelze. Oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však trest uložený obviněnému není, neboť jeho výše a způsob výkonu byly nalézacím soudem odůvodněny řádně, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, a rovněž způsobem ústavně konformním. V tomto ohledu Okresní soud ve Znojmě zohlednil jak závažnost spáchaného protiprávního jednání, tak i ukládání trestu za více trestných činů, přičemž obviněnému uložil trest na spodní hranici zákonné trestní sazby, která byla v daném případě 3 až 10 let. Subjektivní přesvědčení obviněného o nepřiměřenosti trestu tudíž podle státního zástupce postrádá reálný základ. Z hlediska posouzení dovolání je navíc podstatné, že takto koncipovanou námitku pod obviněným vytýkané ani žádné jiné dovolací důvody podřadit nelze. Posledně uvedené se týká i výhrady, v jejímž rámci obviněný vyjádřil nespokojenost s nevyužitím postupu ve smyslu §58 odst. 6 tr. zákoníku. Aplikace uvedeného ustanovení je totiž podle názoru státního zástupce na volné úvaze soudu. Oproti postupu předpokládanému v §58 odst. 5 tr. zákoníku jde tedy o fakultativní postup soudu, který tento není povinen využít. Jedná se totiž v zásadě o otázku přiměřenosti trestu a použití obecných zásad k ní se vztahujících, kterou pod žádný dovolací důvod podřadit nelze. Ostatně v naznačeném duchu řeší danou problematiku i judikatura Nejvyššího soudu.
13. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Vyjádřil přitom souhlas s tím, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
15. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
17. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř .
18. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
21. Na podkladě obviněným uplatněných důvodů dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Z podaného dovolání vyplývá, že obviněný tímto dovoláním brojí proti výroku z usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Tímto rozsudkem byl obviněný pod bodem 1. uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 2. přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku, a za tyto trestné činy byl odsouzen k (úhrnnému) trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců, pro jehož výkon ho soud prvního stupně zařadil do věznice s ostrahou, a dále k trestu propadnutí věci. Dále pak nalézací soud obviněnému uložil ochranné opatření (ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě) a rozhodl o náhradě škody.
23. S ohledem na obsah dovolání obviněného je pak zřejmé, že jeho (konkrétní) námitky směřují toliko proti výroku o vině pod bodem 1. výroku rozsudku nalézacího soudu a proti výroku o trestu. S ohledem na toto zjištění se tak předmětem dovolacího přezkumu nestal výrok o vině pod bodem 2., výrok o uloženém ochranném opatření, stejně jako výrok o náhradě škody. Nejvyšší soud v tomto ohledu připomíná, že je vázán nejen uplatněnými dovolacími důvody, ale i jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí a jeho konkrétních výroků z vlastní iniciativy.
24. Pokud obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., pak je dále nutno tomuto dovolání vytknout, že ačkoliv v něm obviněný uplatnil uvedené dovolací důvody, je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný, a to jak formálně, tak i obsahově, svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovanými skutky, uložil mu trest, ochranné opatření a povinnost k náhradě škody. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
25. Dále je nutno, a to jak k námitkám obviněného vztahujícím se k výroku o vině, tak i k výroku o trestu, konstatovat, že obsahem dovolání obviněného jsou prakticky totožné námitky, jaké uplatňoval v řízení před nalézacím soudem a poté i v rámci odvolacího řízení. Jde přitom o námitky, se kterými se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. V této situaci, pokud obviněný jako dovolatel uplatňuje tyto obsahově shodné námitky, je nutno zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17/2002 – T 408, podle kterého opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
26. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedeným vadám a povaze podaného dovolání nepřihlížel a napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející na jeho podkladě přezkoumal, a to z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
27. Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho dovolací argumentace ve své podstatě směřuje proti výroku o trestu a je vedena snahou docílit takového trestu, který by nebyl spojen s přímým výkonem trestu odnětí svobody. Obviněný považuje jemu uložený trest za nepřiměřeně přísný, a to jednak v důsledku vadného hodnocení kritérií pro stanovení druhu a výměry trestu, jednak v důsledku neužití institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 6 tr. ř.. K těmto námitkám se Nejvyšší soud vyjádří dále v tomto usnesení.
28. Současně je ale z obsahu dovolání obviněného zřejmé, že obviněný v rámci uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. uplatňuje i námitky proti výroku o vině pod bodem 1. výroku rozsudku. Je však třeba konstatovat, že z valné většiny jde ze své podstaty o námitky procesní a skutkové povahy. Obviněný jimi zpochybňuje jednak zákonnost provedených důkazů (obviněný má závěry odborného vyjádření hasičského záchranného sboru za nepoužitelné), jednak hodnocení provedených důkazů, když je přesvědčen, že jeho jednání mělo být kvalifikováno spíše jako pokus ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §146 odst. 1 tr. zákoníku (s argumentací, že požár se z obývacího pokoje do dalších místností nerozšířil a s ohledem na vlhkost domu se ani rozšířit nemohl, respektive, že poškozený měl možnost uniknout).
29. Pokud jde o první z nastíněných námitek vztahujících se k výroku o vině o údajné (procesní) nepoužitelnosti uvedeného odborného vyjádření, pak tuto námitku lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je tímto de facto tvrzeno, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Nejedná se však o námitku opodstatněnou.
30. Je tomu tak již proto, že obviněný, tak, jak to vyžaduje již několikrát uvedené ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., neuvádí konkrétní důvody, pro které by mělo jít o procesně nepoužitelný důkaz. Jeho námitka tak je spíše výrazem jeho nesouhlasu s tím, jaké závěry z tohoto důkazu vyplývají a jakým způsobem oba nižší soudy tyto závěry hodnotily. Nejvyšší soud k této námitce pak může jen poznamenat tolik, že obviněným zpochybňované odborné vyjádření Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje, Územního odboru Znojmo, je jednak důkazem obstaraným v souladu ustanovením §89 odst. 2 tr. ř. (podle kterého za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci), jde tedy o důkaz získaný zákonným způsobem a tudíž o důkaz procesně použitelný, jednak jde ze své podstaty a s ohledem na podobu posuzované trestné činnosti o důkaz velmi důležitý a možno říci i obvyklý, neboť právě zpracovatelé odborného vyjádření se mohli z hlediska své odbornosti nejlépe vyjádřit k možnostem rozšíření požáru do dalších prostor budovy, což je zásadní a nezbytné i pro právní posouzení jednání obviněného.
31. Druhou z námitek obviněného vztahující se k výroku o vině, tedy, že jeho jednání mělo být kvalifikováno spíše jako pokus ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §146 odst. 1 tr. zákoníku, je možné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit jen částečně a s určitou mírou tolerance, a to pokud je tato námitka hodnocena jako výhrada vztahující se k nesprávnému právnímu posouzení skutku a v důsledku toho k nesprávné právní kvalifikaci.
32. Každopádně skutkovou námitkou, kterou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze, je tvrzení obviněného, že k rozšíření požáru do dalších místností dojít nemohlo. Je zjevné, že obviněný v tomto případě vychází z jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly oba nižší soudy na základě hodnocení již citovaného odborného vyjádření, ze kterého jednoznačně vyplynulo, že v případě neovlivnění požáru byl předpoklad jeho rozšíření z obývacího pokoje na celý objekt rodinného domu. Navíc pro vznik následku na zdraví poškozeného nebylo vůbec zapotřebí zahoření celého objektu, ale postačilo by pouze zahoření obytné místnosti, ve které se nacházel poškozený.
33. Další námitku obviněného, že i kdyby se požár rozšířil, poškozený mohl z pokoje vyskočit a nehrozilo tak, že by obviněnému byla způsobena těžká újma na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 tr. zákoníku, lze sice pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit, jde však o námitku zjevně neopodstatněnou. Uvedenou otázkou se přitom oba nižší soudy úplně a správně vypořádaly, a to nalézací soud pod bodem 10. odůvodnění svého rozsudku, odvolací soud pak pod bodem 6. odůvodnění usnesení, kterým zamítl odvolání obviněného. Závěr, že poškozenému v případě rozšíření požáru hrozila přinejmenším těžká újma na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 tr. zákoníku, je nepochybný. Obviněný totiž svým jednáním učinil vše proto, aby došlo ke vzniku škodlivého následku, přičemž s ohledem na užívání léku Neurol poškozeným, což bylo obviněnému dobře známo, nemohl spoléhat ani na to, že se jeho otec včas probudí. Sama absence škodlivého následku tedy byla jen dílem náhody nezávislé na vůli obviněného, neboť poškozený toho dne lék Neurol shodou okolností neužil a po probuzení se nestihl nadýchat zplodin, které by negativně ovlivnily jeho schopnost obrany před požárem.
34. Pokud tedy soudy z hlediska tohoto znaku skutkové podstaty posuzovaného zločinu učinily závěr o jeho naplnění, pak je správný a plně odůvodněný i závěr o tom, že obviněný jednáním popsaným pod bodem 1. výroku o vině naplnil všechny znaky zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
35. Poslední okruh námitek obviněného se týká uloženého trestu odnětí svobody, tedy úhrnného trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou (vůči trestu propadnutí věci obviněný žádné námitky nevznáší). Ve vztahu k námitkám směřujícím proti výroku o trestu lze souhrnně uvést, že žádnou z těchto námitek obviněného (že jemu uložený trest odnětí svobody je trestem nepřiměřeně přísným, resp. že soudy nevyužily institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 6 tr. zákoníku) pod vytýkané ani jiné dovolací důvody podřadit nelze.
36. Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že námitky směrující vůči výroku o trestu je možné projednat toliko v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h), i) a j) tr. ř., primárně pak s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který však obviněný neuplatnil.
37. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
38. Vzhledem k tomu, že obviněnému byl za zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku uložen (úhrnný) trest odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců (pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou), jde o zákonný trest (§52 odst. 1 tr. zákoníku), který byl uložen v sazbě stanovené pro daný trestný čin (3 léta až 10 let). Uvedený dovolací důvod tak naplněn být nemůže.
39. V případě zákonného trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně by zásah Nejvyššího soudu mohl přicházet v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
40. K takovéto situaci však v posuzovaném případě zjevně nedošlo. Je tomu tak proto, že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody jen mírně nad spodní hranicí sazby stanovené pro (nejpřísněji trestný) trestný čin, jehož se dopustil, a to za situace, kdy mu byl ukládán úhrnný trest za další sbíhající se trestnou činnost, v situaci, kdy se k trestné činnosti zcela nedoznal a kdy jeho trestná činnost vykazuje poměrně vysokou závažnost, a to zejména s ohledem na zranění, která poškozenému hrozila, a na to, že obviněný směřoval své jednání vůči rodinnému příslušníkovi. Současně platí, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nelze namítat pochybení soudu spočívající v údajném nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 tr. zákoníku, §39 tr. zákoníku a §41 a 42 tr. zákoníku (polehčující a přitěžující okolnosti) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, jak se toho obviněný domáhá. O extrémně přísný trest vyžadující zásah Nejvyššího soudu se tedy zcela zjevně nejedná.
41. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak možno považovat jen jiné vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové námitky nicméně obviněný ve svém dovolání neuplatnil a ani Nejvyšší soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovouto vadou, pro kterou by výrok o trestu musel být označen za nesprávný. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pokud byl obviněnému uložen úhrnný trest, pak se tak stalo za splnění podmínek uvedených v ustanovení §43 odst. 1 tr. zákoníku.
42. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je pak naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takovýto postup. K tomu v předmětné trestní věci nedošlo a námitky tohoto charakteru nejsou formálně ani obsahově v dovolání obviněného zmíněny.
43. Jestliže pak obviněný v rámci svého dovolání namítal, že soudy nevyužily postup podle §58 odst. 6 tr. zákoníku, tedy že (v situaci, kdy se dopustil pouze pokusu trestného činu) neaplikovaly uvedené ustanovení, lze uvést, že mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 6 tr. zákoníku je na volné úvaze soudu (obdobně je tomu v případě dalších institutů mimořádného snížení trestu odnětí svobody uvedených v ustanoveních §58 odst. 1, 2, 3, 7 tr. zákoníku), jde tedy o fakultativní postup soudu, který tento není povinen využít (na rozdíl od postupu předpokládanému v §58 odst. 5 trestního zákoníku). Opět se tak jedná ve své podstatě o otázku přiměřenosti trestu a použití obecných zásad k ní se vztahujících, kterou, jak bylo uvedeno výše, pod žádný dovolací důvod podřadit nelze.
44. Je tedy možno uzavřít, že ty námitky obviněného, které bylo možné podřadit pod uplatněné dovolací důvody, shledal Nejvyšší soud neopodstatněnými. Zbývající část dovolací argumentace obviněného pak nebylo možno podřadit pod jím uplatněné ani pod žádné jiné z dovolacích důvodů, tak jak jsou vymezeny v §265b odst. 1 tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
45. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného J. L. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
46. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu