ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.176.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 176/2023-1247
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2023 o dovolání, které podala obviněná Y. N. , roz. S., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 4 To 27/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 3/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Y. N. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 1 T 3/2019, byla obviněná Y. N. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto trestných činů se obviněná podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že
poté, co dne 27. 8. 2015 v Praze 2, v úmyslu dosáhnout změny v osobě jednatele a společníka společnosti G. IČ: XY, se sídlem XY, XY a zmocnit se tak majetku této společnosti, včetně nemovitostí, ačkoli si byla vědoma, že jediný jednatel a jediný společník spol. G. M. K. nedal souhlas s převodem obchodního podílu na obžalovanou a žádnou smlouvu s obžalovanou nepodepsal, předložila osobně na podatelně Městského soudu v Praze, Slezská 9, Praha 2 návrh na změnu jednatele a společníka společnosti G., včetně Smlouvy o převodu obchodního podílu společnosti G. a Dohody o úplatě, vztahující se k předmětné Smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 10. 8. 2015, opatřené podpisy jednatele a jediného společníka spol. G. M. K. jako převodce a obžalované jako nabyvatele, přičemž pravost jejich podpisů měly potvrdit ověřující doložky notáře M. G. se sídlem v XY, Slovenská republika, které však notářská kancelář G. nevydala a jedná se o padělky ověřovacích doložek, na základě podaného návrhu a padělaných smluv Městský soud v Praze dne 31. 8. 2015 vyhověl a zapsal obžalovanou jako jednatele a jediného společníka společnosti, v důsledku uvedeného jednání obžalovaná jednala jménem společnosti G., včetně nakládání s nemovitostmi ve vlastnictví společnosti G., nacházejícími se v katastrálním území XY (XY), obec XY (XY), a to rodinného domu č. p. XY na pozemku parc. číslo st. XY, garáže na pozemku parc. číslo st. XY, garáže na pozemku parc. číslo st. XY, pozemku s parcelním číslem XY, XY, XY, XY a pozemku s parcelním číslem XY, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY na LV číslo XY v hodnotě 11 200 000,- Kč, ve snaze zrušit zástavu na nemovitostech a následně s nimi volně nakládat, vstoupila v jednání se zástupci M. P. Ú. – spotřební družstvo (MPÚ), který z důvodu krytí úvěru ve výši 12 000 000,- Kč, poskytnutému bratru M. K. – S. K., zřídil zástavní právo na předmětných nemovitostech, jakož i v jednání se spol. B. T., IČ: XY, se sídlem XY, XY, se kterou za účelem splacení úvěru MPÚ uzavřela Smlouvu o zápůjčce ve výši 20 mil. Kč, a ačkoliv žádné peněžní prostředky od spol. B. T., neobdržela, zatížila nemovitosti ve vlastnictví spol. G. další zástavou ve prospěch spol. B. T.
2. Za tyto trestné činy byla jmenovaná obviněná soudem prvního stupně odsouzena podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 a §58 odst. 1, odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či jeho člena jakékoliv obchodní společnosti nebo družstva na dobu 5 let.
3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 4 To 27/2022 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) a e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou Y. N. uznal vinnou zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, kterých se dopustila tím, že
poté, co dne 27. 8. 2015 v Praze 2, v úmyslu dosáhnout změny v osobě jednatele a společníka společnosti G. IČ: XY, se sídlem XY, XY a zmocnit se tak majetku této společnosti, včetně nemovitostí, ačkoli si byla vědoma, že jediný jednatel a jediný společník spol. G. M. K., kterému měla být jednáním obžalované způsobena škoda, nedal souhlas s převodem obchodního podílu na obžalovanou a žádnou smlouvu s obžalovanou nepodepsal, předložila osobně na podatelně Městského soudu v Praze, Slezská 9, Praha 2, jakožto soudu rejstříkového, návrh na změnu jednatele a společníka společnosti G., včetně Smlouvy o převodu obchodního podílu společnosti G. a Dohody o úplatě, vztahující se k předmětné Smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 10. 8. 2015, opatřené podpisy jednatele a jediného společníka spol. G. M. K. jako převodce a obžalované jako nabyvatele, přičemž pravost jejich podpisů měly potvrdit ověřující doložky notáře M. G. se sídlem v XY, Slovenská republika, které však notářská kancelář G. nevydala a jedná se o padělky ověřovacích doložek, na základě podaného návrhu a padělaných smluv tak uvedla Městský soud v Praze, jako soud rejstříkový v omyl, kdy Městský soud v Praze dne 31. 8. 2015 její žádosti vyhověl a zapsal obžalovanou jako jednatele a jediného společníka společnosti G., kdy zároveň obžalovaná v době svého jednání neznala reálnou finanční situaci společnosti G., nevěděla, že cena obchodního podílu ve výši 100 % této společnosti činila 0 Kč, neboť celková aktiva společnosti G. byla ve výši 11.200.000 Kč, což byla hodnota vlastněných nemovitostí, přičemž však závazky společnosti G. byly ve výši 17.445.540,82 Kč, v důsledku čehož byla hodnota vlastního kapitálu – 6.245.541 Kč. Obžalovaná poté co dosáhla zápisu jako jednatel a jediný společník společnosti G. jednala jménem společnosti G., včetně nakládání s nemovitostmi ve vlastnictví společnosti G., nacházejícími se v katastrálním území XY (XY), obec XY (XY), a to rodinného domu č. p. XY na pozemku parc. číslo st. XY, garáže na pozemku parc. číslo st. XY, garáže na pozemku parc. číslo st. XY, pozemku s parcelním číslem XY, XY, XY, XY a pozemku s parcelním číslem XY, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY na LV číslo XY v hodnotě 11 200 000,- Kč, ve snaze zrušit zástavu na nemovitostech a následně s nimi volně nakládat, vstoupila v jednání se zástupci M. P. Ú. – spotřební družstvo (MPÚ), který z důvodu krytí úvěru ve výši 12 000 000,- Kč, poskytnutého bratru M. K. – S. K., zřídil zástavní právo na předmětných nemovitostech, jakož i v jednání se spol. B. T., IČ: XY, se sídlem XY, XY, se kterou za účelem splacení úvěru MPÚ uzavřela Smlouvu o zápůjčce ve výši 20 mil. Kč, a ačkoliv žádné peněžní prostředky od spol. B. T. neobdržela, zatížila nemovitosti ve vlastnictví spol. G., další zástavou ve prospěch spol. B. T .
4. Za tyto trestné činy byla obviněná Y. N. soudem druhého stupně odsouzena podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 a §58 odst. 1, odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních korporací na dobu 4 let.
5. Je nutno zmínit, že Nejvyšší soud v této trestní věci již jednou rozhodoval, když usnesením ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 3 Tdo 946/2020, zrušil odsuzující rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 4 To 21/2020, a odvolacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, načež Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 4 To 21/2020, zrušil i první odsuzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 1 T 3/2019, a soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 4 To 27/2022, podala obviněná Y. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , neboť má za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
7. V posuzovaném případě nebyla podle obviněné naplněna objektivní stránka trestného činu podvodu, neboť získáním podílu ve společnosti G. (dále jen „G.“), by se obviněná nijak neobohatila. Podstatou objektivní stránky trestného činu podvodu přitom je právě obohacení pachatele nebo jiné osoby. Z jazykového výkladu termínu obohacení vyplývá, že pachatel či třetí osoba budou po spáchání trestného činu bohatší a že se tedy zvětší jejich majetek. Hodnota obchodního podílu společnosti G. však byla nulová a hodnota vlastního kapitálu společnosti G. byla dokonce záporná, a to konkrétně ve výši - 6 245 541 Kč, neboť závazky převyšovaly aktiva společnosti. Naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu předpokládá příčinnou souvislost mezi majetkovou dispozicí pachatele na jedné straně a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. Vzhledem k tomu, že k obohacení pachatele nebo jiné osoby nemohlo nabytím obchodního podílu ve společnosti G. dojít vzhledem k její nulové, resp. záporné hodnotě, nelze ani v daném případě hovořit o příčinné souvislosti mezi majetkovou dispozicí pachatele na jedné straně a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. Tvrzení soudu, že obviněná mylně předpokládala, že hodnota obchodního podílu s ohledem na vlastnictví nemovitých věc společností G. dosahuje minimálně částky 10 000 000 Kč, není podloženo jediným důkazem a je zcela spekulativní. Z provedeného dokazování navíc vyplývá závěr zcela opačný. Jak potvrdil svědek K., obviněná vstoupila v jednání s M. p. ú. o řešení dluhů společnosti G. ještě v době, kdy nebyl zápis změny společníka a jednatele z M. K. na její osobu zapsán do obchodního rejstříku, tedy muselo to být relativně brzy poté, co byl návrh na změny Městskému soudu v Praze předložen. Je tedy zřejmé, že obviněná měla dobrou povědomost o zatížení majetku společnosti G. a o existenci dluhu této společnosti, který snižuje její hodnotu na nulu, resp. ji činí zápornou. Závěr soudu prvního stupně, že obviněná mylně předpokládala, že hodnota obchodního podílu s ohledem na vlastnictví nemovitých věcí společností G. dosahuje minimálně částky 10 000 000 Kč, pak stejný soud na jiném místě odůvodnění rozsudku popírá, když uvádí, že svědek K. rovněž potvrdil, že obviněná měla povědomí o tom, že na nemovitých věcech vázne úvěr, a že spolu probírali, že obecně by byl jedním z možných řešení situace prodej nemovitých věcí a uspokojení pohledávky za S. K. Vzhledem k tomu, že výše úvěru je vyšší, než je hodnota předmětných nemovitostí, což bylo zcela zřejmé, není možné, aby obviněná na jednu stranu mylně předpokládala, že hodnota obchodního podílu s ohledem na vlastnictví nemovitých věcí společností G. dosahuje minimálně částky 10 000 000 Kč, a na druhou stranu měla povědomí o tom, že na nemovitých věcech vázne úvěr. Navíc, jak jednoznačně vyplývá z výpovědi svědka K., jednání obviněné nijak nesměřovalo ke zrušení zástavního práva váznoucího na předmětných nemovitostech. Závěr soudu, že obviněná sice na zrušení zástavního práva nijak netlačila, ale že taková skutečnost neznamená, že to nebyl její záměr, je vysoce spekulativní a nemá oporu v provedeném dokazování.
8. V průběhu trestního řízení dále podle obviněné nebyl proveden ani jeden důkaz, který by prokazoval naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu a padělání a pozměnění veřejné listiny. Pouhé předložení listiny s padělanými ověřovacími doložkami Městskému soudu v Praze takovou skutečnost nedokazuje. Přitom u tohoto trestného činu je prokázání úmyslu pachatele klíčové. K naplnění trestní odpovědnosti za následek totiž nestačí jej pouze způsobit, ale je nutno jej také zavinit.
9. Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby obviněnou zprostil obžaloby.
10. Dovolání obviněné bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
11. Státní zástupce má za to, že dovolací námitky obviněné lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit jen s jistou dávkou tolerance. Obviněná sice namítá absenci objektivní i subjektivní stránky trestného činu, její námitky se však opírají o její vlastní skutková tvrzení, případně, zejména pokud jde o subjektivní stránku trestného činu, o tvrzení, že závěry soudu nejsou podloženy žádným důkazem. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, v jehož rámci lze za určitých podmínek napadat též skutkový základ soudního rozhodnutí, při tom obviněná neuplatnila, a ani po obsahové stránce nevytýká existenci některé z vad důkazního řízení v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedených.
12. Námitky týkající se objektivní stránky trestného činu považuje státní zástupce za poněkud mimoběžné, když obviněná pomíjí skutečnost, že je jí přičítáno spáchání nikoli dokonaného trestného činu podvodu, ale trestného činu podvodu nedokonaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Pokus trestného činu je přitom charakterizován absencí následku. Jestliže tedy trestný čin podvodu zůstal nedokonán ve stadiu pokusu, nemohlo dojít ke vzniku škody ani k obohacení obviněné či jiné osoby a nemohla se samozřejmě ani rozvinout příčinná souvislost mezi jednáním obviněné a vznikem takového obohacení. Dodal, že podstata jednání pachatele trestného činu podvodu nespočívá v provedení majetkové dispozice, ale v tom, že jiného předstíráním nepravdivých skutečností uvede v omyl, využije jeho omylu nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti; obviněná takto jednáním popsaným ve výroku o vině uváděla v omyl rejstříkový soud. Majetkovou dispozici, která vede k obohacení pachatele nebo jiné osoby, provádí poškozený nebo jiná osoba jednající v omylu vyvolaném či využitém pachatelem.
13. Námitky směřující proti subjektivní stránce trestného činu pak podle státního zástupce nejsou založeny na polemice s nesprávnou aplikací §15 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku o úmyslném zavinění, ale na odmítání skutkového zjištění, podle kterého obviněná nevěděla, že cena obchodního podílu ve výši 100 % této společnosti činila 0 Kč, protože pasiva společnosti G. výrazně překračovala její aktiva. Státní zástupce konstatuje, že tvrzení obviněné postrádají logiku. Obviněná totiž nevysvětluje, proč na sebe 100% obchodní podíl společnosti G. převáděla, ačkoli si údajně byla vědoma zatížení majetku a dluhů této společnosti. Jednání podnikatele, který by na sebe vědomě převáděl 100% obchodní podíl předlužené společnosti, dokonce za cenu klamání rejstříkového a použití padělaných listin, by podle názoru státního zástupce bylo nutno považovat za absurdní. (Takovýmto způsobem by si mohl počínat pouze tzv. „bílý kůň“, kterým obviněná zřejmě nebyla.) Státní zástupce se proto ztotožňuje se závěry shrnutými v bodě 31. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu a v bodě 8. soudu odvolacího, podle kterých úmyslem obviněné bylo získat do svého vlastnictví nemovitý majetek společnosti, přičemž nevěděla, že závazky společnosti převyšují hodnotu nemovitých věcí. Toto zjištění v kontextu s ostatními skutkovými zjištěními vymezenými v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí plně opravňuje závěr o existenci podvodného úmyslu na straně obviněné, a to ve formě přímého úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Dodal také, že spáchání přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny je obviněné přičítáno toliko v základní skutkové podstatě podle §348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku. Z hlediska subjektivní stránky tohoto přečinu je tedy argumentace obviněné bezpředmětná, když k naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty uvedeného přečinu postačuje vědomost obviněné o tom, že listiny předložené rejstříkovému soudu, resp. na nich se nacházející ověřující doložky, jsou padělané.
14. Státní zástupce proto uzavřel, že námitky obviněné Y. N., pokud je vůbec lze podřadit po dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jsou zjevně nedůvodné. Z těchto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Vyjádřil přitom souhlas s tím, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
16. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
17. Obviněná v podaném dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněným dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Na podkladě obviněnou uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné.
IV.
Důvodnost dovolání
20. Z předloženého dovolání vyplývá, že obviněná Y. N. jím brojí výroku z rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo po zrušení rozsudku nalézacího soudu znovu rozhodnuto o vině obviněné a současně bylo rozhodnuto o trestu. Obviněná v rámci své dovolací argumentace uplatňuje toliko námitky proti vině, kdy ve vztahu k zvlášť závažnému zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchanému ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, zpochybňuje naplnění objektivní a subjektivní stránky tohoto trestného činu, v případě přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku pak naplnění subjektivní stránky uvedeného trestného činu.
21. Podanému dovolání je však nutno hned úvodem vytknout, že obviněná v něm výslovně neuplatnila konkrétní dovolací důvod podle §265b odst. 1 tř. ř., čímž se dostala do určité míry do rozporu s ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. Pokud ale z obsahu dovolání vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu podle obviněné spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení , tedy pokud obviněná v podstatě doslovně cituje ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť bylo možné dospět k závěru, že dovolání je opřeno o uvedené zákonné ustanovení.
22. Jak již vyplývá z výše uvedeného, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. směřuje výhradně k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je tak hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě uvedeného dovolacího důvodu tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože to jsou otázky upravené normami procesního práva, nikoli hmotným právem. Blíže viz ŠÁMAL, P.; PÚRY, F. §265b. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3164. Jinými slovy, dovolací soud je při posuzování dovolání z hledisek dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Námitky založené toliko na nesouhlasu se skutkovými závěry soudů tak pod rozsah důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze.
23. Konfrontuje-li Nejvyšší soud tato obecná východiska vztahující se k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s podobou dovolací argumentace obviněné, pak je možné konstatovat, že pod tento dovolací důvod lze podřadit jen některé dovolací námitky obviněné, a to navíc jen s jistou dávkou tolerance. K těmto námitkám se Nejvyšší soud vyjádří níže v tomto usnesení.
24. Další námitky obviněné, jakkoliv jimi zpochybňuje závěry soudů o objektivní i subjektivní stránce obou posuzovaných trestných činů, se však opírají o její vlastní skutková tvrzení, případně, zejména pokud jde o subjektivní stránku trestného činu, o tvrzení, že závěry soudu nejsou podloženy žádným důkazem.
25. K tomuto zjištění o skutkové a procesní podobě některých jejích námitek musí Nejvyšší soud konstatovat, že v dovolacím řízení je zásadně třeba vycházet ze stabilizovaných skutkových zjištění, k nimž na podkladě provedeného dokazování došel nalézací a odvolací soud. Námitky týkající se rozsahu provedeného dokazování, hodnocení důkazů a správnosti a úplnosti učiněných skutkových zjištění, na nichž je dovolání obviněného převážně založeno, lze (za podmínek tam stanovených) opřít o v trestním řádu nově zakotvený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy .
26. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu však ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí.
27. Z hlediska hodnocení důkazů a posouzení jeho souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
28. V této trestní věci však obviněná dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejen formálně neuplatnila, ale, na rozdíl dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněná ve svém dovolání ani po obsahové stránce vady důkazního řízení uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespecifikovala, natož aby je odůvodnila. Její námitka, že závěry soudů o subjektivní stránce trestného činu nejsou podloženy žádným důkazem , nepochybně podmínky naplnění a odůvodnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesplňuje. Zde Nejvyšší soud připomíná, že je vázán nejen uplatněnými dovolacími důvody, ale i jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
29. Pouze pro doplnění a na závěr v této části rozhodnutí proto může Nejvyšší soud konstatovat, že důkazní řízení v této trestní věci není zatíženo vadami, které by znamenaly, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků obou posuzovaných trestných činů, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy .
30. Pokud jde o námitky, které bylo možné (s již konstatovanou mírou tolerance) podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., uvádí Nejvyšší soud následující.
31. Naplnění objektivní stránky zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, obviněná zpochybňuje námitkou, že podstatou objektivní stránky tohoto trestného činu je obohacení pachatele nebo jiné osoby. Tato situace však v jejím případě nemohla nastat, neboť získáním podílu ve společnosti G. by se obviněná nijak neobohatila. Protože jí nabytý obchodní podíl měl ve skutečnosti nulovou, resp. dokonce zápornou hodnotu podílu, nelze pak hovořit o příčinné souvislosti mezi majetkovou dispozici pachatele a obohacením pachatele nebo jiné osoby. Současně obviněná namítá, že tvrzení soudu, že mylně předpokládala hodnotu obchodního podílu s ohledem na vlastnictví nemovitostí minimálně v částce 10 000 000 Kč, není odůvodněno žádným důkazem a je tak spekulativním závěrem soudů.
32. K uvedené námitce je nutno předně konstatovat, že oba nižší soudy se objektivní stránkou zvlášť závažného zločinu podvodu zabývaly a své (právní) závěry v tomto ohledu odůvodnily na podkladě skutkových zjištění, která nejsou v žádném (natož ve zjevném - extrémním) rozporu s provedenými důkazy.
33. Ve vztahu k této námitce je zásadní, že obviněná byla uznána vinnou zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku toliko ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Je-li tedy pokus trestného činu charakterizován absencí následku, nemohlo dojít ke vzniku škody ani k obohacení obviněné či jiné osoby a nemohla se tak samozřejmě ani rozvinout příčinná souvislost mezi jednáním obviněné a vznikem takovéhoto jejího obohacení (či jiné osoby). Naznačené úvahy obviněné o absenci příčinné souvislosti mezi soudy zjištěnou majetkovou dispozicí obviněné jako pachatelky a jejím (nebo jiné osoby) obohacením, tak jsou zcela bezpředmětné. Současně lze doplnit, že podstata podvodného jednání nespočívá u trestného činu podvodu v provedení majetkové dispozice, ale v tom, že pachatel jiného předstíráním nepravdivých skutečností uvede v omyl, využije jeho omylu nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti. V této trestní věci pak soudy na podkladě dokazování a z něho vyplývajících skutkových zjištění, které se promítají ve skutkové i právní větě rozsudku odvolacího soudu, uzavřely, že obviněná jednáním popsaným ve výroku o vině uváděla v omyl rejstříkový soud. Není jí tedy kladeno za vinu, že by provedla majetkovou dispozici, která by vedla k jejímu obohacení (nebo jiné osoby), neboť tu (zpravidla) provádí poškozený nebo jiná osoba jednající v omylu vyvolaném či využitém pachatelem (v této trestní věci šlo o rejstříkový soud). I proto nemůže mít tato námitka obviněné žádnou relevanci.
34. Námitky k subjektivní stránce zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, pak lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit jen obtížně (viz výše v tomto usnesení body 23. až 29.).
35. K otázce zavinění lze nejprve v obecné poloze uvést, že závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je sice závěrem právním, musí se však zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. ŠÁMAL, P. §15. Úmysl. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 219-220).
36. Se subjektivní stránkou posuzovaného zvlášť závažného zločinu podvodu se oba nižší soudy náležitým způsobem vypořádaly, a to zejména nalézací soud v bodě 31. odůvodnění svého rozsudku, odvolací soud pak v bodě 8. rozsudku, a to se závěrem, že úmyslem obviněné bylo získat do svého vlastnictví nemovitý majetek společnosti G., přičemž nevěděla , že závazky této společnosti převyšují hodnotu jejích nemovitých věcí. To vedlo soudy k závěru o existenci podvodného úmyslu na straně obviněné, a to ve formě přímého úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud se s těmito závěry zcela ztotožňuje a toliko na doplnění uvádí následující.
37. Jestliže je podstatou námitek obviněné tvrzení, že věděla o zatížení majetku společnosti G. a o existenci dluhu této společnosti, respektive, že její jednání nesměřovalo ke zrušení zástavního práva váznoucího na nemovitostech, pak se jedná o skutkové a procesní námitky proti rozsahu dokazování a zejména hodnocení důkazů, což dokladuje již její vyjádření, že tvrzení soudu, že měla uvedený záměr, je spekulativní a důkazy nepodložené. Nemůže na tom nic změnit ani to, že obviněná tyto námitky formálně podřazuje pod výhrady proti subjektivní stránce trestného činu, který jinak samozřejmě pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit lze.
38. Je tedy zřejmé, že námitky obviněné směřující proti subjektivní stránce trestného činu nejsou založeny na polemice stran nesprávné aplikace §15 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, případně podle §15 odst. 2 tr. zákoníku, o úmyslném zavinění, ale na jejích výhradách proti skutkovým zjištěním a závěrům. Pak se ale s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. míjejí.
39. Námitkám obviněné však nelze přiznat ani věcnou správnost, a to pro jejich určitou nelogičnost. Ta spočívá v tom, že není zřejmé, proč by obviněná na sebe 100% obchodní podíl společnosti G. převáděla při vědomí zatížení majetku a dluhů této společnosti. Jednání podnikatele, který by na sebe vědomě převáděl 100% obchodní podíl předlužené společnosti, a to dokonce za cenu klamání rejstříkového soudu a použití padělaných listin, by bylo do značné míry absurdní.
40. Obdobným způsobem lze přistoupit i k námitkám obviněné vztahujícím se k subjektivní stránce trestného činu podvodu a padělání veřejné listiny, a to konkrétně námitce, že v průběhu řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by subjektivní stránku uvedených trestných činů prokazoval, kdy předložení listiny s padělanými ověřovacími doložkami ještě neodůvodňuje naplnění subjektivní stránky.
41. Předně se tato námitka obviněné dostává do střetu s ustanovením §265f odst. 1 tr. ř., podle kterého je Nejvyšší soud jako soud dovolací vázán nejen uplatněnými dovolacími důvody, ale i jejich odůvodněním, a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Příslušné odůvodnění uvedené námitky obviněné zde poněkud absentuje, neboť není zřejmé, proč by (za daných skutkových okolností) předložení listiny s padělanými ověřovacími doložkami ještě naplnění subjektivní stránky neodůvodňovalo.
42. Současně je nutno tuto námitku obviněné konfrontovat s právními závěry soudů, které uzavřely, že obviněná skutkovou podstatu přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku naplnila tím, že padělanou veřejnou listinu užila jako pravou. Není jí tedy kladeno za vinu, že by uvedené listiny sama padělala. Z hlediska uvedené skutkové podstaty a subjektivní stránky tohoto přečinu tak postačuje vědomost pachatele o tom, že jím předložené listiny rejstříkovému soudu, resp. na nich se nacházející ověřující doložky, jsou padělané. Tak tomu bylo i v této trestní věci, což bylo soudy prokázáno a také náležitě odůvodněno. Uvedená námitka obviněné tak je opět ve své podstatě bezpředmětná.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
43. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněné Y. N. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
44. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „ [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí “.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu