ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.298.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 298/2023-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 5. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. B. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 10. 2022, sp. zn. 68 To 203/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 3 T 29/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání obviněného L. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. 3 T 29/2022 , byl obviněný L. B. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 2. 6. 2021 v době kolem 22:10 hodin v Hranicích, okres Přerov, na ulici XY, na chodníku před domem č.p. XY, po předchozí slovní rozepři s R. R., jmenovaného fyzicky napadl nejprve úderem čela mezi jeho oči a následně úderem pěsti do obličeje, v důsledku čehož R. R. upadl na zem, kde jej opakovaně kopl nohou do levého boku a hrudníku, kdy poté, co se mu podařilo vstát, opětovně jej udeřil pěstí do obličeje, čímž R. R., nar. XY, způsobil tržnou ránu horního rtu o délce 2 cm, vyražení horního řezáku vpravo a poškození horního řezáku vlevo, zhmoždění horní čelisti a dásně, zhmoždění a odřeniny hrudníku na levé straně, s délkou léčení v trvání 3 týdnů a omezením v obvyklém způsobu života při mluvení a jídle,
a shora popsaného jednání se dopustil přesto, že byl dne 10. 2. 2020 rozsudkem samosoudce Okresního soudu v Přerově čj. 3 T 20/2019 – 122, pravomocným dne 10. 2. 2020, odsouzen pro přečin výtržnictví dle §358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku spáchaný ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin za současného uložení povinnosti zdržet se v průběhu výkonu trestu obecně prospěšných prací násilného jednání vůči jiným osobám.
Za to byl obviněný odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškozený R. R., nar. XY, bytem XY, a poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, IČO 41197518, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. 3 T 29/2022, podal obviněný odvolání směřující jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 3. 10. 2022, sp. zn. 68 To 203/2022 , a to tak, že jej podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný L. B. dovolání (č. l. 155-156), v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř .
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že odvolací soud nedůvodně nevyhověl důkaznímu návrhu obhajoby k prokázání argumentu, že se dovolatel skutku dopustil ve stavu zmenšené příčetnosti, ačkoli je otázka subjektivní stránky skutkové podstaty určující pro naplnění znaků daného trestného činu. Současně zde existuje rozpor stran průběhu konfliktu mezi dovolatelem a poškozeným, a to v tom smyslu, že jednání dovolatele předcházely provokace ze strany poškozeného. Pokud za takové situace soud prvního stupně přijal prohlášení o vině ve smyslu ustanovení §206c odst. 1 tr. ř., postupoval v rozporu s ustanovením §206c odst. 5 tr. ř. (soud neměl přijmout prohlášení viny, které nebylo v souladu se zjištěným skutkovým stavem a tento postup nebyl vhodný s ohledem na okolnosti případu) a též v rozporu s ustanovením §206c odst. 2 tr. ř., kdy nebyl při řešení otázky přijetí prohlášení vině dodržen přiměřeně postup podle §314q odst. 3 tr. ř.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak obviněný uvedl, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku, zda lze v daném konkrétním případě (ale i obecně) přezkoumat z podnětu odvolání obviněného výrok o vině, kdy dospěl k závěru, že nikoliv.
S ohledem na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 20. 3. 2023 (č. l. 161v). Dne 30. 3. 2023 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZO 238/2023, v němž státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), a splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). S ohledem na obsah dovolání a procesní vývoj před nalézacím a odvolacím soudem se rovněž zabýval tím, zda je dovolání obviněného přípustné podle §265a odst. 1 tr. ř., přičemž dospěl k závěru, že nikoli.
Z obsahu podaného dovolání je zjevné, že obviněný na základě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. brojí toliko proti výroku o vině, kdy poukazuje na rozpory ve skutkových zjištěních stran toho, jak k celému incidentu mezi ním a poškozeným došlo, na skutečnost, že jednal ve stavu zmenšené příčetnosti, kdy skutek byl nesprávně právně kvalifikován a soudy nedůvodně nevyhověly důkazním návrhům obhajoby. Svoji dovolací argumentaci z hlediska výroku o vině obviněný založil na zpochybnění postupu soudu podle ustanovení §206c tr. ř. s tím, že prohlášení viny nebylo v souladu se zjištěných skutkovým stavem.
Ze spisového materiálu se přitom podává, že obviněný v rámci hlavního líčení dne 23. 5. 2022, poté, co byl řádně poučen >1< , uvedl, že má zájem o uzavření dohody o vině a trestu s tím, že by chtěl požádat o uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody. Státní zástupce nebyl ochoten dohodu o vině a trestu s obviněným uzavřít, neboť trval na uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Byl však ochoten přijmout prohlášení viny obviněného ve smyslu ustanovení §206c odst. 1 tr. ř. Obviněný následně výslovně uvedl, že se cítí vinen ze spáchání vytýkaného jednání a souhlasí i s užitou právní kvalifikací. Zopakoval, že rozumí prohlášení viny, co tvoří podstatu skutku, který je mu kladen za vinu, jaká je jeho právní kvalifikace a jaké trestní sazby zákon za stanoví za trestný čin, který je v tomto skutku spatřován. Dále uvedl, že prohlášení o tom, že spáchal skutek, pro který je stíhán, učinil dobrovolně a bez nátlaku, byl poučen o svých právech na obhajobu a jsou mu známy důsledky prohlášení viny, zejména to, že se vzdává práva na standardní projednání věci v hlavním líčení, i to, že soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Státní zástupce prohlášení viny obviněného plně akceptoval a následně bylo podle §206c odst. 4 tr. ř. vyhlášeno usnesení, jímž bylo Okresním soudem v Přerově přijato prohlášení viny obviněného L. B. ze spáchání skutku popsaného v obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. 3 ZT 96/2021, s tím, že dokazování nebude v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil vinu provedeno a bude provedeno pouze ve zbylém rozsahu. Vyhlášené usnesení bylo odůvodněno a bylo dáno poučení o opravném prostředku (viz. protokol z hlavního líčení č. l. 118 spisu). Nejvyšší soud v uvedeném postupu neshledává žádné pochybení, přičemž nic nenaznačuje, že by obviněný nebyl dostatečně seznámen s institutem prohlášení viny a jeho možných následcích. Lze konstatovat, že obviněný souhlasil s podstatou skutku i s jeho právní kvalifikací, přičemž Okresní soud v Přerově podle §206c odst. 4 tr. ř. toto prohlášení o vině přijal.
Podle §246 odst. 1 písm. b) tr. ř. může rozsudek odvoláním napadnout obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny.
Podle §206c odst. 7 tr. ř. soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat. Obviněný za situace, kdy ve smyslu ustanovení §206c odst. 1 tr. ř. prohlásil svou vinu a soud jeho prohlášení viny přijal v souladu s ustanovením §206c odst. 4 tr. ř., tedy není osobou oprávněnou podat odvolání proti výroku o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny.
Ačkoli obviněný podal odvolání jak do výroku o trestu, tak i do výroku o vině, přičemž na podaném odvolání i po poučení ze strany odvolacího soudu setrval, odvolací soud přezkoumal toliko výrok o uloženém trestu, přičemž konstatoval, že mu nepříslušelo přezkoumávat výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal prohlášení viny obviněného (body 8. a 9. napadeného usnesení odvolacího soudu). Uvedený závěr je zcela správný.
V návaznosti na takto zjištěný procesní vývoj považuje Nejvyšší soud za vhodné v obecné rovině konstatovat, že podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. je dovolání nepřípustné za situace, jestliže se jím dovolatel domáhá přezkoumání takové části rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací soud. Tak např. pokud bylo odvolání podáno výlučně proti výroku o trestu odsuzujícího rozsudku a z důvodů, které neopodstatňovaly, aby odvolací soud přezkoumával postupem podle §254 odst. 2 tr. ř. i výrok o vině, nelze dovoláním napadat správnost výroku o vině, a pokud by tak dovolatel učinil, Nejvyšší soud by jeho dovolání odmítl jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Lze odkázat např. na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikovaném pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., podle nichž: „ jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může obviněný napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. “ V případě dovolání proti výroku o vině tak není splněna zákonná podmínka přípustnosti podle §265a odst. 1 tr. ř. (srovnej Šámal, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3242).
Za takového procesního stavu věci tedy mohl obviněný jako dovolatel napadnout svým dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, tedy proti výroku o trestu. Tímto způsobem však obviněný své dovolání nekoncipoval, neboť svým dovoláním směřuje pouze proti výroku o vině, na což lze s ohledem na charakter námitek vztahujících se k otázce posouzení objektivní a subjektivní stránky trestného činu usuzovat. Nejedná se tedy o přípustné dovolací námitky. Neměl-li odvolací soud povinnost přezkoumat výrok o vině podle §254 odst. 1 tr. ř. a současně neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., nelze než s ohledem na shora uvedené takovéto dovolání odmítnout jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
IV.
Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „ [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí “.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 5. 2023
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
_______________________________________________________
Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo<
1) podle §206a, §206b, §206c odst. 7, §206d tr. ř.