ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.414.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 414/2023-367
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 5. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. T., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 3 To 90/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 6/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. T. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 52 T 6/2022, byl obviněný L. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 alinea první tr. zákoníku a přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto trestných činů se dopustil tím, že
dne 19. 9. 2021 přibližně kolem třetí hodiny ranní, v místě svého současného bydliště – v pronajatém bytě nacházejícím se ve zvýšeném přízemí domu na adrese XY, XY, na gauči v obývacím pokoji, se záměrem uspokojit svůj sexuální pud, vykonal felaci (orální pohlavní styk) na své dceři AAAAA (pseudonym), narozené XY, o které věděl, že je dítětem, jež dosud nedosáhlo věku 14 let, a byl pro ni otcovskou autoritou, kterou respektovala, a to tím způsobem, že poté, co si k ní přilehl na gauč, nejprve AAAAA osahával přes pyžamo na zádech, na boku a na zadku, později ji opakovaně osahával i na holém těle na prsou a přes pyžamo na přirození, v čemž pokračoval i přesto, že se dcera opakovaně zakrývala a jednoznačně vyjadřovala nesouhlas s jeho jednáním, a následně i přesto, že se mu AAAAA snažila odtahovat ruku pryč a odmítala otevřít ústa, přičemž poté, co jí řekl, ať spolupracuje a penisem jí tlačil na rty, tlakem dlaní na bradu ji donutil ústa otevřít, vsunul jí do nich penis a blíže neurčenou dobu vykonával kopulační pohyby, a to i přesto, že dcera jej do penisu kousla, když se poté AAAAA začala dusit, na chvíli penis z úst vyňal a začal ji znovu osahávat, olizoval jí prsa jazykem a poté jí opětovně vsunul penis do úst, kdy AAAAA ústa ze strachu otevřela, a znovu vykonával kopulační pohyby, při čemž se AAAAA dusila, plakala a opakovaně jej prosila, aby toho zanechal, což neučinil a tyto aktivity prováděl po přesně nezjištěnou dobu v řádu desítek minut,
přičemž současně si průběh svých sexuálních aktivit s nezletilou dcerou zachycoval duálním mobilním telefonem značky XY, model XY, bílé barvy s hnědým krytem zadní stěny, IMEI: XY, XY, kdy tímto pořizoval videa a fotografie jejích pohlavních orgánů a prováděného pohlavního styku, pro potřeby pořizování nahrávek a fotografií stylizoval dceru do poloh vyzývavě předvádějících prsa a vyhrnul jí tričko tak, aby měla odhalená prsa, kdy takto pořídil nejméně 5 videonahrávek a 38 fotografií, které měl nejméně do dne 20. 9. 2021 uloženy ve shora uvedeném mobilním telefonu značky XY a na v něm vložené paměťové kartě microSDHC značky XY s kapacitou 8 GB .
2. Za to byl jmenovaný obviněný odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Nalézací soud dále obviněnému uložil podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí v rozsudku blíže specifikovaných věcí a obviněného podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zavázal zaplatit poškozené na náhradě nemajetkové újmy částku 50 000 Kč.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 3 To 90/2022 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí nalézacího soudu spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž odvolání proti němu bylo zamítnuto, aniž by pro takový postup byly splněny podmínky. Své námitky přitom zaměřil pouze proti výroku o trestu.
5. Obviněný poukazuje na to, že už před zahájením trestního stíhání se k činu v plném rozsahu doznal, v hlavním líčení prohlásil vinu a vyjádřil lítost na tím, co se stalo. Má za to, že soudy měly při ukládání trestu přistoupit k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvádí, že jeho osobní poměry jsou zcela v pořádku, žije ve společné domácnosti se svojí družkou a v poslední době i se starou matkou. V životě byl jedenkrát soudně trestán, a to před třiceti lety pro bagatelní trestný čin, přičemž k tomuto odsouzení nelze přihlédnout ani v rámci celkového hodnocení jeho osoby. Zdravotní stav obviněného není dobrý, trpí silnou cukrovkou a v posledním roce před nástupem výkonu trestu odnětí svobody byl v pracovní neschopnosti. Také povaha jeho trestné činnosti není taková, že by bylo možno dospět k závěru, že se jednalo o nějaké zvýšené násilí, přičemž je třeba i vzít v úvahu skutečnost, že k dokonanému pohlavnímu styku nedošlo. Okolnosti, jež odůvodňují použití zvýšené trestní sazby, podle obviněného nevylučují mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Také způsob provedení trestného činu nezvyšuje společenskou škodlivost jednání obviněného, přičemž se jedná o zneužití, ale nikoliv o dokonání soulože. Obviněný uvádí, že získal dostatečný náhled na to, že jeho jednání vůči dceři bylo velmi společensky škodlivé, přičemž není pravdou, že by svoji vinu jakkoliv bagatelizoval. Skutečnost, že obviněný vyslovil názor, že se poškozená s trestným činem vyrovnala, byla pouze konstatováním toho, co mu o dceři řekli jiní příslušníci rodiny. Rozhodně tímto vyjádřením nechtěl říct, že jeho jednání nebylo až tak závažné. K výtkám, že nenahradil dceři nemajetkovou újmu, obviněný uvedl, že to ani nebylo možné z důvodu jeho nemoci a pracovní neschopnosti, což zapříčinilo, že byl odkázán pouze na nemocenské dávky.
6. Neaplikování postupu podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku má podle obviněného za následek naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť je takové rozhodnutí založeno na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby nalézacímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout, popř. aby sám zrušil výrok o trestu a uložil mu trest ve výměře pod spodní hranicí zákonné trestní sazby. Vyjádřil přitom souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání.
7. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
8. Státní zástupkyně má za to, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Ten je naplněn tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu.
9. Pokud se obviněný opětovně domáhá aplikace §58 tr. zákoníku, státní zástupkyně zdůraznila, že uvedená otázka již byla předmětem přezkumu odvolacího soudu a daná skutečnost byla taktéž velmi precizně odůvodněna nalézacím soudem. K tomu je pak třeba dodat, že na podkladě žádného zákonného dovolacího důvodu se nelze domáhat fakultativního snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Postup podle §58 tr. zákoníku je totiž postupem fakultativním, záležejícím na uvážení soudu, které se vztahuje k otázce nepřiměřené přísnosti zákonem stanovené trestní sazby. Z okolnosti zjištěných soudem se však podle státní zástupkyně v dané věci ani nepodávala žádná skutečnost, která by zakládala důvod k užití mimořádného ustanovení §58 tr. zákoníku.
10. Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný důvod dovolání však podle státní zástupkyně může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího podle názoru státní zástupkyně zatíženo není, a proto nemůže být naplněn ani obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
11. Z uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť podle ní bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Vyjádřila přitom souhlas s tím, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
13. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
15. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř .
16. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je pak dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Na podkladě obviněným uplatněných důvodů dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
20. Z podaného dovolání vyplývá, že obviněný jím brojí toliko proti výroku o trestu, resp. proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání směřující výlučně proti výroku o trestu. Obviněný se v podaném dovolání domáhá toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody mimořádně snížený pod spodní hranici zákonné trestní sazby, přičemž poukazuje na některé okolnosti, které podle něj takový postup soudů nižších stupňů odůvodňovaly. Pokud tak soudy neučinily, zatížily tím podle obviněného své rozhodnutí vadou jiného nesprávného hmotněprávního posouzení.
21. Nejvyšší soud je nicméně nucen hned úvodem této části odůvodnění rozhodnutí o dovolání konstatovat, že v předchozím bodu stručně shrnutá a výše v tomto rozhodnutí podrobněji popsaná dovolací argumentace obviněného neodpovídá ani obviněným uplatněným, ani žádným jiným zákonným důvodům dovolání uvedeným v §265b odst. 1 tr. ř. Je tomu tak zejména z toho důvodu, že námitka, že trest odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle některého z ustanovení §58 odst. 1, odst. 2, odst. 6 nebo odst. 7 tr. zákoníku, nemůže naplnit žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, publikované pod č. 7/2021-I. Sb. rozh. tr.).
22. Pokud se tedy obviněný v rámci nyní podaného dovolání domáhá aplikace postupu podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku s poukazem na to, že v řízení před soudem prvního stupně prohlásil vinu, tato jeho námitka se zcela míjí nejen s obsahem dovolacích důvodů, které výslovně uplatnil, ale i s obsahem ostatních zákonem stanovených dovolacích důvodů, a nemůže se proto stát podkladem pro dovolací přezkum napadených rozhodnutí Nejvyšším soudem.
23. Pokud jde o jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 2 písm. h) tr. ř., na které obviněný poukázal, je za toto možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl, či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). O takovou situaci však v nyní projednávané věci zjevně nejde (a obviněný to ani nenamítá), a proto nebylo možné o obviněným tvrzeném jiném nesprávném hmotněprávním posouzení vůbec uvažovat.
24. Dále je nutno uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na předmětný trestný čin. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
25. V nyní projednávané věci byl obviněnému uložen trest odnětí svobody ve výměře pěti let, přičemž obviněný byl podle §185 odst. 3 tr. zákoníku ohrožen trestní sazbou v rozpětí od pěti do dvanácti let. Uložený trest je tedy trestem uloženým v rámci příslušné trestní sazby, dokonce na samé její spodní hranici. Ani naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., které se týká výměry uloženého trestu (ačkoliv obviněný na tento dovolací důvod nepoukázal), tak nepřichází v úvahu.
26. Pouze nad rámec dosud uvedeného a toliko pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že soudy obou stupňů se otázkou podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pečlivě zabývaly, přičemž dospěly k závěru, že tyto podmínky v nyní projednávané věci obviněného T. splněny nebyly. V tomto směru lze plně odkázat na odůvodnění pod body 11. až 16. rozsudku nalézacího soudu a pod body 15. až 20. napadeného usnesení odvolacího soudu. Soudy dospěly ke správnému závěru, že polehčující okolnosti, na které obviněný poukazuje, nemohou odůvodnit mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (k této otázce srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, publikované pod č. 24/2015-I. Sb. rozh. tr., a ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018, publikované pod č. 28a/2020 Sb. rozh. tr.).
27. Dále je možno uvést, že v případě trestu uloženého v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně pro daný trestný čin (kterým je i trest uložený obviněnému v nyní projednávané věci) by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Uložení takového trestu by naplňovalo právě dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
28. Ačkoliv obviněný naznačeným ústavněprávním směrem svoji argumentaci vůbec nezaměřil, lze konstatovat, že trest, který mu byl nalézacím soudem uložen a se kterým se ztotožnil i soud odvolací, v žádném případě není trestem extrémně přísným a zjevně nespravedlivým, jehož uložení by mohlo odůvodnit výjimečný zásah Nejvyššího soudu do trestu uloženého v rámci zákonné trestní sazby. S ohledem na okolnosti nyní projednávané věci, kdy obviněný svoji třináctiletou dceru násilím donutil k pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží (orální sex), přičemž předmětný sexuální akt natáčel a fotil na svůj mobilní telefon, čímž spáchal ještě dva další trestné činy související s dětskou pornografií, je naopak úhrnný trest uložený na samé spodní hranici zákonné trestní sazby nutno považovat za ještě velice mírný, a to i přesto, že obviněný prohlásil vinu. Prohlášení viny obviněným totiž při úvahách o trestu nebylo možno přeceňovat, neboť z následných vyjádření obviněného (včetně některých jeho prohlášení v podaném dovolání) je zjevné, že obviněný stále závažnost svého činu bagatelizuje, když poukazuje na to, obviněná ho měla svádět či že se podle něj jednalo toliko o zneužití, nikoliv o dokonání pohlavního styku (obviněný přitom zcela pomíjí, že orální sex, ke kterému poškozenou donutil, je dokonaným pohlavním stykem srovnatelným se souloží, kdy za pohlavní styk se nepovažuje toliko soulož samotná – k tomu srov. ŠÁMAL, P.; ŠÁMALOVÁ, M. §185 [Znásilnění]. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1836-1837, 1840-1841). Ze všech těchto důvodů lze uzavřít, že o trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý se v nyní projednávané věci v žádném případě nejedná.
29. Námitky obviněného tak nebylo možno podřadit pod jím uplatněné ani pod žádné jiné z dovolacích důvodů, tak jak jsou vymezeny v §265b odst. 1 tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
30. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného L. T. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
31. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 5. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu