ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.541.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 541/2023-427
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2023 o dovolání, které podal obviněný D. P., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 4 To 609/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 T 74/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 8 T 74/2022 byli obvinění M. B. a D. P. uznáni vinnými přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku. Za to byl obviněný D. P. dle §146 odst. 1 trestního zákoníku, §43 odst. 1 trestního zákoníku, §67 odst. 3 trestního zákoníku a §68 odst. 1, 2 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 20 denních sazeb ve výši 1.000,-Kč, celkem tedy ve výměře 20.000,-Kč. Tímtéž rozsudkem rovněž bylo rozhodnuto o trestu M. B. Dále byla podle §228 odst. 1 trestního řádu oběma obviněným uložena povinnost, aby společně a nerozdílně na náhradě škody zaplatili poškozené Kooperativa pojišťovna, a.s. částku ve výši 28.488,80 Kč. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byli poškození J. P. a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR odkázáni se svými uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obou obviněných a poškozeného J. P. proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 4 To 609/2022 , jímž z podnětu odvolání obviněných M. B. a D. P. a poškozeného J. P. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody přiznaného obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s. a v odkazovacím výroku týkajícího se poškozeného J. P. Podle §259 odst. 3 trestního řádu pak znovu rozhodl tak, že obviněné podle §228 odst. 1 trestního řádu zavázal povinností zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně poškozeným Kooperativa pojišťovna, a.s. částku 20 000 Kč, a J. P. částku 18 948,44 Kč. Podle §229 odst. 2 trestního řádu Kooperativu pojišťovnu, a.s. a J. P. se zbytky uplatněných a nepřiznaných nároků na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatním (ve výroku o vině, trestu a ve výroku o náhradě škody týkajícího se Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR) zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný D. P. dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Obviněný především zpochybňoval věrohodnost poškozeného P. Namítl, že podle jeho tvrzení měl poškozený utrpět zlomeninu prstních kůstek palce levé ruky a rupturu dolní šlachy dlouhé hlavy bicepsu vlevo. Toto tvrzení poškozeného se ukázalo jako nepravdivé a bylo vyvráceno znaleckými posudky MUDr. Evy Tomáškové ze dne 30. 9. 2021 a zejména posudkem ze dne 3. 10. 2022 (doplnění původního posudku). Znalkyně MUDr. Tomášková v doplnění znaleckého posudku učinila závěr, že podle kamerového záznamu J. P. uhodil levou rukou sevřenou v pěst M. B. a D. P., kdy první rána byla vedena více od boku, druhá rána byla vedena obloukem. Po této druhé ráně se J. P. chytl nad oblastí lokte. Uvedený způsob napadení, zejména vedení rány, je způsobilý k tomu, aby došlo k odtržení dlouhé šlachy bicepsu od jejího úponu, zároveň je způsobilý ke vzniku trhliny nadhřebenového svalu a tzv. SLAP lézy. Zároveň je to pohyb (úder pěstí) způsobilý ke vzniku zlomeniny záprstní kosti palce. Z toho plyne, že poškozený P. vědomě vypovídal nepravdu ve snaze přenést odpovědnost za tato zranění, která si sám způsobil agresivním útokem, na oba obviněné. Před nalézacím soudem vypověděl o dalších skutečnostech, které se rovněž následně ukázaly jako nepravdivá tvrzení. Přestože nalézací soud neuznal oba obviněné vinnými za poranění poškozeného na levé ruce a levém bicepsu, neboť to si svojí agresivitou způsobil sám, uvedené prokazuje pochybnosti o věrohodnosti tohoto poškozeného. Sled událostí, jak je popisuje poškozený P., byl popsán v rozporu s objektivně zjištěnými skutečnostmi. Rovněž v rozporu se skutečnostmi vypovídal svědek P. Dále obviněný popsal, že když přišel svědek V. do vnitrobloku, poškozený měl přes hlavu přetaženou bundu a někdo na něm visel a vedle poškozeného stál obviněný Pokorný. Podle soudu výpověď svědka V. koresponduje s kamerovým záznamem. To je však dle obviněného nepřesné, protože kamerový záznam tuto fázi konfliktního děje vůbec nezaznamenal a zaznamenal situaci až když obvinění byli vyváděni z baru na ulici. Kamerami byl totiž zaznamenáván pouze prostor na ulici, nikoliv prostor vnitrobloku. Svědek V. uvedl další skutečnosti, které nalézací soud nehodnotil. Například vypověděl, že viděl vyhazovače s nějakým mužem, že poškozený měl přes hlavu bundu, svědek na něj křiknul, zda je v pořádku a jestli to má pod kontrolou a poškozený řekl, že ano. Svědek uvedl, že když k těmto osobám přicházel na vzdálenost 10 metrů, tak mu přišlo, že dochází k nějakým úderům, ale nedokázal to specifikovat, žádné údery neviděl. Ani v poslední fázi vzájemného konfliktu, kdy poté následovala pouze agrese ze strany poškozeného proti obviněným, tudíž neexistuje žádný důkaz o vzniku zranění poškozeného na pravé ruce. To vše měly soudy hodnotit z pohledu věrohodnosti poškozeného, který uvedl celou řadu vymyšlených a prokazatelně nepravdivých tvrzení. K možnému mechanismu vzniku fraktury záprstní kůstky palce pravé ruky se vyjádřila i znalkyně MUDr. Tomášková, která při hlavním líčení uvedla v souladu s písemným znaleckým posudkem, že toto poranění má pouze čtyři mechanismy. Jedním z nich je úder pěstí, nebo pád na sevřenou pěst. Pokud by poškozený P. sám útočil pravou rukou, tak zlomenina záprstní kosti na pravé ruce by tím byla vysvětlitelná. Podle obviněného nelze vyloučit, že při potyčce ve vnitrobloku baru si mohl poškozený i zranění na pravé ruce způsobit sám. Těmto poraněním kloubů na pravé ruce poškozeného nalézací ani odvolací soud nevěnoval žádnou pozornost. Poškozený se nesnažil objasnit původ těchto poranění, a tudíž ani nemohl vyloučit onu verzi, že poranění kloubů na pravé ruce, a potažmo i frakturu záprstních kůstek na pravé ruce si nezpůsobil sám. Obviněný je proto přesvědčen, že žádným důkazem nebylo prokázáno, že by svým jednáním, jakož i jednáním spoluobviněného B., způsobili zranění poškozenému spočívající ve zlomenině záprstních kůstek palce pravé ruky. Naopak existuje řada důkazů jednoznačně zpochybňujících věrohodnost poškozeného a věrohodnost svědků, kteří měli vypovídat v jeho prospěch. Ve prospěch obviněného vyznívají pak závěry znaleckého posudku MUDr. Evy Tomáškové. Dle názoru obviněného došlo ze strany nalézacího i odvolacího soudu ke svévolnému hodnocení důkazů, což se promítlo v odůvodnění jejich rozhodnutí nerespektujících obsah provedených důkazů. Došlo k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Tento extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy ve svém důsledku vedl i k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Jednání obviněného mělo být na základě objektivního hodnocení důkazů při respektování zásady in dubio pro reo posouzeno toliko jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, a nikoliv též jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku.
Z uvedených důvodů proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 trestního řádu napadený rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 8 T 74/2022 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 4 To 609/2022 a podle §265l odst. 1 trestního řádu mu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství . Státní zástupkyně tam činná uvedla, že výchozím předpokladem pro uplatnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu je nesprávná aplikace hmotného práva. K tomu blíže shrnula, co lze a nelze v rámci těchto důvodů namítat. Dle jejího mínění z provedeného dokazování, zejména z výpovědi poškozeného J. P. potvrzené znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, bylo zjištěno, že jednáním obou obviněných utrpěl poškozený při své obraně v průběhu útoku zranění, a to zlomeninu, jež byla do dne 13. 8. 2021 ošetřena sádrovou fixací a natolik negativně ovlivnila výkon běžných činností obviněného, že naplňuje znaky újmy na zdraví ve smyslu §122 odst. 1 trestního zákoníku. Znalkyně podrobně popsala, k jakému zranění, v jakých částech konfliktu u poškozeného došlo s tím, že závěry znaleckého posudku zcela odpovídají tomu, jak mechanismus vzniku inkriminovaného zranění popsal poškozený J. P. Státní zástupkyně proto v závěru svého vyjádření uvedla, že v zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má zato, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarované důvody dovolání naplněny nebyly.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Obviněný D. P. je podle §265d odst. 1 písm. c) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Z hlediska posouzení dovolání a rozhodnutí o něm je významné, že novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2022 mj. ke změně ve formulaci dovolacích důvodů. Konkrétně byl do §265b odst. 1 trestního řádu zakomponován nový dovolací důvod označený písmenem g) . Současně došlo k přečíslování zbylých dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání výslovně zmiňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Tuto změnu trestního řádu je třeba reflektovat i v rámci rozhodování o podaném dovolání, přičemž při klasifikaci jeho námitek pod uplatněný dovolací důvod, stejně jako při hodnocení důvodnosti dovolání a posouzení skutečnosti, zda se uplatněné námitky s vytýkaným dovolacím důvodem rozcházejí či nikoli, musí být v rámci dovolacího řízení vycházeno z trestního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2022.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud shledal, že obviněným uplatněné námitky týkající se skutkových zjištění a provedených důkazů se zcela míjejí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022. Podle tohoto dovolacího důvodu není možné, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění přichází v úvahu pouze tehdy, pokud by skutková zjištění soudů neměla v důkazech vůbec obsahový podklad, případně pokud by byla opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Nejvyšší soud se ani po dni 1. 1. 2022 nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu a dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek nemůže plnit funkci „dalšího odvolání“. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Proto stále není smyslem řízení o dovolání a tím ani úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Pokud se soudy nedopustily žádné zásadní deformace provedených důkazů a tyto hodnotily v souladu s jejich obsahem a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 trestního řádu a také své úvahy logicky a přijatelně vysvětlily, pak nepřichází do úvahy změna v těch skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině.
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán zjevný (extrémní) rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor, jak již bylo zmíněno, je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ani Okresního soudu v Českých Budějovicích netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu vznesl námitky, které vyjadřovaly pouhý nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, že žádným důkazem nebylo prokázáno, že by svým jednáním, jakož i jednáním spoluobviněného B., způsobili zranění poškozenému spočívající ve zlomenině záprstních kůstek palce pravé ruky. Zejména brojil proti hodnocení výpovědi poškozeného a jeho věrohodnosti, hodnocení výpovědi svědka P. a svědka V., také proti hodnocení znaleckého posudku a výpovědi znalkyně MUDr. Tomáškové, přičemž uvedené důkazy by podle obviněného zakládaly důvodnou pochybnost o jeho vině. Nejvyšší soud v tomto ohledu zjistil, že ze strany nalézacího i odvolacího soudu nedošlo ke svévolnému hodnocení důkazů ani k namítané deformaci důkazů. V posuzovaném případě nelze shledat zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Existence skutečně závažného, extrémního rozporu, která by předmětný dovolací důvod naplnit mohla, není v řešeném případě dána. Z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí naopak jednoznačně vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly stanovenými v §2 odst. 5, 6 trestního řádu, a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Učiněná skutková zjištění mají podklad v provedených důkazech, a to především ve výpovědi poškozeného J. P. potvrzené znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Znalkyně podrobně popsala, k jakému zranění, v jakých částech konfliktu u poškozeného došlo s tím, že závěry znaleckého posudku zcela odpovídají tomu, jak mechanismus vzniku inkriminovaného zranění popsal poškozený J. P. Zjevný rozpor tudíž ve shora nastíněném smyslu neexistuje. Všechny námitky obviněného směřující proti hodnocení důkazů a do zjištěného skutkového děje jsou proto ve vztahu k dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu irelevantní.
Toliko nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že místo vzniku a mechanismus zranění poškozeného, které založilo trestní odpovědnost dovolatele, byly spolehlivě objasněny znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, s nímž svědecké výpovědi, ze kterých soud prvního stupně vyšel, nebyly v rozporu, stejně tak kamerový záznam z prostoru ulice. K předmětnému zranění pravé ruky poškozeného došlo tedy ve vnitrobloku, jestliže ani jeden z obviněných nevypověděl, že by v tomto prostoru někoho z nich poškozený udeřil pěstí, ten se naopak bránil jejich agresivitě, vykrývaje rukou jejich údery.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Ani na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud k tomu podotýká, že předmětem právního posouzení je skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje obviněný v jiné verzi skutkového děje, kterou se snaží ve své dovolání, a ostatně od samého začátku trestního řízení, prosadit. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení jsou zásadně jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který byl soudy zjištěn, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Z obsahu podaného dovolání však jednoznačně vyplývá, že obviněný nenamítl, a to ani formálně, žádné vady právní kvalifikace ve smyslu dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Pokud vznesl výhrady k soudy zaujatému právnímu hodnocení, činil tak pouze na základě zpochybnění provedených důkazů a soudy učiněných skutkových zjištění, namísto toho, aby z nich vycházel. Při vlastní interpretaci skutkových zjištění namítl, že jeho jednání mělo být posouzeno toliko jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, a nikoliv též jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku. Z provedeného dokazování, však bylo zjištěno, že jednáním obou obviněných utrpěl poškozený při své obraně v průběhu útoku zranění - zlomeninu jež byla do dne 13. 8. 2021 ošetřena sádrovou fixací, a natolik negativně ovlivnila výkon běžných činností obviněného, že byly naplněny znaky újmy na zdraví ve smyslu §122 odst. 1 trestního zákoníku.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b trestního řádu. Protože ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 20. 7. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu