ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.592.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 592/2023-357
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2023 o dovolání, které podala obviněná Bc. Marjana SIKOROVÁ , nar. 14. 2. 1978, trvale bytem Praha 8, Františka Kadlece 1763/9, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 9 To 406/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 4 T 48/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 4 T 48/2021 byla obviněná Bc. Marjana Sikorová uznána vinou zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Za to byla podle §240 odst. 2 trestního zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.
O odvolání obviněné proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 9 To 406/2022 , jímž podle §256 trestního řádu odvolání zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 14. 2. 2023 [§139 odst. 1 písm. b) c) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním , v němž uplatnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu a dodala, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněná namítla, že ve věci panuje extrémní rozpor mezi skutkovým stavem v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy, a tento vyplývá i z nedostatečného odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Ve věci obviněné nebyly dodrženy nároky na řádnost odůvodnění rozhodnutí, zejména s ohledem na jeho strohost, mechaničnost a nepřesvědčivost. Obviněná v rámci svého odvolání výslovně poukazovala na pochybení v průběhu dokazování a nevypořádání se s její obhajobou. Podle ní došlo k nesprávnému právnímu posouzení jednání, nedošlo totiž k naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Rozhodnutí Městského soudu v Praze nemůže obstát, jelikož soudy neprokázaly, že příslušné daňové doklady od dodavatele Change of Mind jsou fiktivní. Obviněná má za to, že tento závěr vychází z domněnky policejního orgánu. O tom že faktury od dodavatele Change of Mind nejsou fiktivní svědčí několik skutečností, které byly součástí dokazování, zejména skutečnost, že společnost MAKOS Company nakupovala úklidové služby od Change of Mind a tyto dále poskytovala do hotelů a dalších nemovitostí, že služby byly zajištěny v odpovídající kvalitě a že skutečně proběhly, což bylo prokázáno mimo jiné svědeckými výpověďmi (svědkyně K. a H.). Dále byly předloženy další důkazy, konkrétně objednávky úklidových služeb mezi MAKOS Company a Change of Mind, na kterých jsou uvedeny názvy jednotlivých objektů, kde měly být práce provedeny, předávací protokoly, kde je uveden objednatel (MAKOS company) a zhotovitel (Change of Mind), rámcová smlouva o dílo uzavřená mezi MAKOS company s. r. o. (objednatel) a společností Change of Mind s. r. o. (poskytovatel) ze dne 25. 07. 2017, výdajové doklady o úhradě předmětných faktur v hotovosti včetně příjmových dokladů společnosti Change of Mind, nebo listinné dokumenty ohledně osob provádějících úklid. Žádný z těchto důkazů nebyl zpochybněn, nalézací soud se jimi v rámci hodnocení dokazování nezabýval. Faktury byly vystaveny Chagne of Mind, byly opatřeny razítkem a podpisem, byly předány proti úhradě, a listinnými důkazy i svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že se jednalo o úklidové služby dále poskytované do hotelů a dalších nemovitostí. Jako další nezvratný důkaz bylo označeno kontrolní hlášení podané Change of Mind, které řádně deklarovalo poskytování služeb vůči MAKOS Company. Obviněná ve svém dovolání uvedla, že dosud nebyla pravomocně ukončena daňová kontrola a ani finanční úřad nekonstatoval fiktivnost faktur, ani to nikde nenaznačil. Obviněná také navrhovala provedení důkazu svědeckou výpovědí svědka Ivana Vengera, jednatele Change of Mind, aby potvrdil, že úklidové služby skutečně probíhaly. Jejímu návrhu však nebylo vyhověno. Dále obviněná brojila proti hodnocení znalce co do výše případné škody, který vycházel z podkladů, které mu předala policie. Bylo přitom opakovaně navrhováno, že kompletní účetnictví bude předáno, což policie ignorovala. V tomto případě je potřeba dokazování doplnit o znalecký posudek vypracovaný na základě již dostupného účetnictví společnosti. Obviněná také namítla, že v rámci soudního řízení nebyly zohledněny důkazy předložené obhajobou. Nalézací soud pouze přebral bez dalšího závěry policejního orgánu, který však vykonstruoval určitou variantu skutkových okolností, se kterou bylo dále pracováno, aniž by byla podpořena provedenými důkazy.
Z uvedených důvodů proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 trestního řádu usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 14. 2. 2023 zruší, že podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu zruší i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, a že podle §265l odst. 1 trestního řádu Městskému soudu v Praze přikáže, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství . Státní zástupce tam činný uvedl, že dovolání má být založeno na důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, ovšem zjevně ve znění před 1. 1. 2022. K tomu dodal, že hmotněprávní námitky nyní odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 a námitky proti učiněným skutkovým zjištěním dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Dále vyjádřil, že z obsahu dovolání je patrno, že obhájce obviněné měl nevědomky na mysli skutečně dovolací důvod podle písm. g) a nikoliv podle písm. h) citovaného ustanovení, když žádnou konkrétní hmotněprávní námitku nevyslovil a námitky směřovaly proti údajnému zjevnému rozporu ve smyslu citovaného §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Dále státní zástupce konstatoval, že obviněná opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnila již před nalézacím soudem a kterou shrnula ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. Celá část III. 5 dovolání obsahující konkrétní argumentaci je doslovně shodná s textem předchozího odvolání. Obviněná tak ve svém dovolání opět popírá skutková zjištění soudů, proti nimž tvrdí, že práce byly provedeny a faktury nebyly fiktivní. Opakuje i své námitky proti nevyhovění důkazním návrhům obhajoby. S těmito námitkami se již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. S argumentací soudů se státní zástupce ztotožnil a v podrobnostech na ni odkázal. Vadná zjištění podle dovolacího důvodu uvedeném v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu v nyní účinném znění státní zástupce v dané věci neshledal. Soudy řádně odůvodnily, proč dovodily fiktivnost faktur, neoprávněnost odpočtu DPH i proč nevyhověly důkazním návrhům obhajoby. K tomu dodal, že podstata věci zjevně nespočívala v tom, zda úklidové práce byly či nebyly někým provedeny. Podstatné bylo, že tyto práce nebyly provedeny společností platící DPH, když jejich údajný dodavatel, společnost Change of Mind, žádné zaměstnance vyslat ani zajistit nemohl, neboť byl společností zcela zjevně působící pouze jako missing trader při krácení DPH – bez zaměstnanců, bez sídla, bez webu, bez užívání bankovního účtu a s jednatelem zmizelém v Luhansku, tedy na Ruskem okupovaném území Ukrajiny. Nikdo tedy nezpochybňuje úklid hotelů. Jisté je jen to, že tento úklid nezajistila společnost řádně platící DPH. A že za daných okolností nemohly faktury takovou společností vydané vyvolat nárok na odpočet DPH ze strany společnosti Makos company s.r.o., jejíž jednatelkou byla obviněná. Pokud obviněná ve svém dovolání odkázala na zásadu in dubio pro reo, státní zástupce konstatoval, že se jedná o zásadu procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. V závěru svého vyjádření státní zástupce shrnul, že konkrétní námitky uplatněné obviněnou podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) jsou pouhým opakováním námitek, uplatněných již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly. Takové dovolání je zjevně neopodstatněné
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Obviněná Bc. Marjana Sikorová je podle §265d odst. 1 písm. c) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné dovolací důvody. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Z hlediska posouzení dovolání a rozhodnutí o něm je významné, že novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2022 mj. ke změně ve formulaci dovolacích důvodů. Konkrétně byl do §265b odst. 1 trestního řádu zakomponován nový dovolací důvod označený písmenem g) . Současně došlo k přečíslování zbylých dovolacích důvodů. Obviněná v dovolání výslovně zmiňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Tuto změnu trestního řádu je třeba reflektovat i v rámci rozhodování o podaném dovolání, přičemž při klasifikaci jejích námitek pod uplatněný dovolací důvod, stejně jako při hodnocení důvodnosti dovolání a posouzení skutečnosti, zda se uplatněné námitky s vytýkaným dovolacím důvodem rozcházejí či nikoli, musí být v rámci dovolacího řízení vycházeno z trestního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2022.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné má být založeno na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, ovšem zjevně ve znění před 1. 1. 2022. Z obsahu dovolání je nicméně patrno, že obviněné chtěla rozhodnutí soudu druhého stupně skutečně napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu podle písm. g) a nikoliv podle písm. h) citovaného ustanovení, neboť žádná konkrétní hmotněprávní námitka v dovolání nebyla vyslovena a dovolací argumentace směřovala proti údajně zjevnému rozporu ve smyslu citovaného §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, ovšem výlučně na podkladě zpochybňování soudy zjištěného skutkového stavu věci. Z obsahu dovolání je také patrno, že tvrzený dovolací důvod se má vztahovat k odsuzujícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, jakožto soudu nalézacího, a že usnesení odvolacího soudu chtěla obviněná patrně napadnout rovněž podle písm. m) citovaného ustanovení.
Nově zařazený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nejvyšší soud shledal, že obviněnou uplatněné námitky týkající se skutkových zjištění a provedených důkazů se zcela míjejí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022. Podle tohoto dovolacího důvodu není možné, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění přichází v úvahu pouze tehdy, pokud by skutková zjištění soudů neměla v důkazech vůbec obsahový podklad, případně pokud by byla opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Nejvyšší soud se ani po dni 1. 1. 2022 nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu a dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek nemůže plnit funkci „dalšího odvolání“. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Proto stále není smyslem řízení o dovolání a tím ani úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Pokud se soudy nedopustily žádné zásadní deformace provedených důkazů a tyto hodnotily v souladu s jejich obsahem a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 trestního řádu a také své úvahy logicky a přijatelně vysvětlily, pak nepřichází do úvahy změna v těch skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině.
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněné na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor, jak již bylo zmíněno, je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Městského soudu v Praze ani Obvodního soudu pro Prahu 8 netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněné. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud k tomu zdůrazňuje, že obviněná ve svém dovolání opakovala obhajobu, kterou uplatnila již před nalézacím soudem a kterou shrnula ve svém odvolání. Celá část III. 5 dovolání obsahující konkrétní argumentaci je doslovně shodná s textem předchozího odvolání. Obviněná ve svém dovolání opět popírala skutková zjištění soudů, proti nimž tvrdila, že práce byly provedeny a faktury nebyly fiktivní. Opakovala i své námitky proti nevyhovění důkazním návrhům obhajoby. S těmito námitkami se však již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Nalézací soud tak učinil v bodech 7 (důkazní návrhy), 12-14 (krácení daně) a 17 (reakce na obhajobu) odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud tak učinil v bodech 7-16 odůvodnění svého usnesení. Nejvyšší soud v argumentaci soudů neshledal žádné nedostatky a plně na ni v podrobnostech odkazuje.
Je třeba konstatovat, že obviněná až do části III. 4 svého dovolání uvádí pouze obecné výklady k povaze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu ve znění do 31. 12. 2021, případně v obecné rovině namítá porušení zásady in dubio pro reo. Soudy ovšem řádně odůvodnily, proč dovodily fiktivnost faktur, neoprávněnost odpočtu DPH, i proč nevyhověly důkazním návrhům obhajoby. K tomu je třeba dodat, že podstata věci nespočívala v tom, zda úklidové práce byly či nebyly někým provedeny. Podstatné bylo, že tyto práce nebyly provedeny společností platící DPH. V posuzovaném případě s ohledem na výše popsané a odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je bezchybný závěr, že došlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku.
K námitce ohledně porušení zásady in dubio pro reo, je třeba uvést, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní a nikoli hmotně právní a Nejvyšší soud zásadě nepřipouští, aby bylo její dodržení zkoumáno v dovolacím řízení. Námitky stran porušení zásady in dubio pro reo nemohou samy o sobě založit žádný dovolací důvod, a to ani za nového znění §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Porušením této zásady není situace, kdy se způsob hodnocení důkazů ze strany soudů nekryje s představami obviněného. Nejvyšší soud je sice oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces a v takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem, v posuzovaném případu tomu však tak nebylo.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V rámci svého dovolání obviněná odkázala na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud shledal, že výše popsané dovolací námitky se s uplatněným dovolacím důvodem rozcházejí. Proto nelze považovat ani jako relevantně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m ) trestního řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Protože ve věci obviněné dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního ř.).
V Brně dne 26. 7. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu